Zelené sucho očima odborníka Tomáše Šeny: na povrchu krásná zeleň, pod povrchem stres

Zelené sucho. Dvě slova, která se v posledních letech stále častěji objevují v diskusích nejen mezi zahrádkáři, zemědělci a lesníky, ale i mezi ekology, klimatology a širší veřejností. Jde o fenomén, který stále více ovlivňuje naše krajiny, úrodu, a tím i potravinovou bezpečnost. Co si ale pod tímto pojmem skutečně představit? Na první pohled se zdá být vše v pořádku – tráva je zelená, stromy kvetou, pole jsou porostlá. Krajina působí svěže a živě. Pod tímto klamným obrazem však může probíhat hluboký stres, který není na první pohled patrný. Půda, zejména v oblasti kořenových systémů, může trpět akutním nedostatkem vláhy. Rostliny sice působí zdravě, ale jejich růst se zpomaluje, kořeny nemají dostatek vody, a s tím přichází oslabení, snížení výnosu a v některých případech i odumření. 

Zelené sucho je důsledkem měnících se klimatických podmínek, které stále častěji přinášejí extrémy – dlouhá období sucha střídají přívalové deště, které sice navlhčí povrch, ale často nestačí prosáknout dostatečně hluboko. Půda nezíská potřebnou vláhu a místo jejího nasáknutí dochází k rychlému odtoku. Změny v distribuci srážek, častější výkyvy teplot a nedostatečné zadržování vody v krajině tak vedou k tomu, že se i po dešti mohou rostliny potýkat s nedostatkem vody.

Nejde jen o problém zemědělství. Ekosystémy jako celek – včetně lesů, luk, mokřadů i městské zeleně – čelí novému typu hrozby, která je zrádná právě tím, jak nenápadně působí. Rostliny ztrácí vitalitu, snižuje se jejich odolnost vůči škůdcům i chorobám, mění se jejich schopnost plnit přirozené funkce jako je čištění vzduchu, zadržování vody nebo poskytování potravy a úkrytu živočichům.

Zelené sucho není vzdálený nebo hypotetický problém – už nyní se týká i oblastí, které byly dosud považovány za dostatečně vlhké, včetně mnoha regionů České republiky. Tento jev je jedním z důsledků probíhající klimatické změny a zároveň důležitým signálem, že je třeba přehodnotit náš přístup k půdě, vodě i krajině jako celku.

„Nadměrným používáním umělých hnojiv, pesticidů a těžké techniky došlo, a stále dochází, k degradaci půdy. Ta pak nedokáže pojmout vodu, která by se normálně vsákla do hloubky, ale místo toho steče po povrchu do příkopu, do kanálu, do potoka, řeky či moře. Místo, abychom ji na našem území kumulovali, tak jí odtok stále velmi usnadňujeme,“ komentuje Tomáš Šena, expert na trávníky a doplňuje: „Pesticidy a minerální hnojiva by měly být přípravky poslední volby, nikoliv první. První jsou organická hnojiva a organické přípravky. To, co zřetelně vidíme na poli nebo v lese, se paralelně děje v mikroměřítku i v trávníku. Často zaléváme trávníky pár minut každý den, tím je povrch sice vlhký, ale voda se vůbec nedostane ke kořenům, kde je sucho. Vlhký povrch se snadněji zhutňuje oproti suchému, a to zase vede k horšímu vsakování vody a ke kořenům. Takže roztáčíme kolo špatného chování do vyšších otáček. Tak jako obvykle je potřeba za problémy hledat člověka, a v první řadě sebe.“ 

Hlavní rysy zeleného sucha

• Zelený povrch, ale „stres“ pod zemí
  Rostliny vypadají na pohled zdravě, jejich kořeny však nemají dostatek vláhy. To vede k omezenému růstu a možnému dlouhodobému poškození
• Nedostatečná půdní vlhkost
  Srážky mohou být příliš slabé nebo v nevyhovujících intervalech a voda se tak nestačí prosáknout dostatečně hluboko ke kořenům. Intenzivní, krátké deště navíc často způsobují odtok, místo aby půdu nasytily
• Dopad na zemědělství
  I když plodiny vypadají zdravě, kvůli nedostatku vody pod povrchem mohou mít nízký výnos
• Ekologické důsledky
  Sucho ohrožuje původní rostliny a živočichy závislé na stálé vlhkosti půdy, což může vést k poklesu biodiverzity a narušení ekosystémů 

Proč zelené sucho vzniká?

Existuje několik důvodů, kvůli:

• krátkodobým, ale intenzivním dešťům, které zvlhčí jen povrch
• vysokým teplotám a odpařování
• nedostatku srážek v předchozích obdobích (např. zima bez sněhu)
• špatnému vsakování vody do půdy – např. kvůli utužené nebo erodované půdě 

Kde se s ním setkáváme?

• v zemědělství – půda může být na jaře „zelená“, ale chybí voda pro růst plodin
• v lesnictví – lesy vypadají zdravě, ale trpí suchem „zevnitř“, což je činí zranitelnějšími (např. vůči kůrovci)
• ve středomořských a středoevropských regionech, včetně Česka – zelené sucho se objevuje často v jarním období 

Proč je to problém?

• je obtížné jej vizuálně detekovat, protože vegetace na první pohled vypadá zdravě
• ztěžuje plánování zavlažování a zemědělských prací
• může vést k nižším výnosům nebo špatné kondici plodin i přesto, že vypadaly zdravě

Jak se dá měřit nebo sledovat?

• pomocí vlhkostních senzorů v půdě (v různých hloubkách)
• prostřednictvím dálkového průzkumu Země (např. satelity jako Sentinel)
• modelováním a výpočtem tzv. půdního vodního deficitu
• pomocí agrometeorologických dat (např. web InterSucho.cz v ČR)

Jak reagovat na zelené sucho

• Zlepšení schopnosti půdy zadržovat vodu
  Použití mulčování, zamezení zhutnění půdy a další metody zvyšující zadržování vlhkosti
• Efektivní využití vody
  Instalace úsporných zavlažovacích systémů, zachytávání dešťové vody
• Suchu odolné plodiny
  Pěstování druhů, které lépe snášejí sucho
• Obnova ekosystémů
  Podpora přirozených biotopů, které pomáhají vodě lépe vsakovat a zadržovat se v krajině

Kontext v Česku

• Zelené sucho bylo v Česku významným tématem zejména po suchých letech 2015–2020.
• Projekt InterSucho (ČHMÚ + Mendelova univerzita) sleduje i výskyt zeleného sucha.