Warner TV zve na červencové Děsivé soboty: Deset večer, čas začít se bát
Co mají společného filmy Annabelle, Spalující touha nebo Black Mass: Špinavá hra? Každý z nich ztvárňuje jinou tvář hrůzy – démonickou posedlost, psychologické napětí či chladné násilí skutečného světa. A právě do tohoto prostoru nás Warner TV pozve každou červencovou sobotu večer v rámci programového pásma Děsivé soboty, které představí čtyři výrazné tituly pracující s odlišnými formami strachu a děsu. Tato žánrová rozmanitost odhaluje, proč nás horor tak přitahuje: protože nás děsí různé věci, protože hledáme napětí ve známém i cizím, protože horor je nástroj pro zkoumání společnosti, vztahů i nás samotných.
Posedlost věcmi
Filmy s děsivou panenkou Annabelle jsou součástí širšího fiktivního univerza ve stylu Marvel Cinematic Universe (MCU), které odstartoval roku 2013 kultovní paranormální horor V zajetí démonů (The Conjuring) a které se od té doby stalo historicky pravděpodobně vůbec nejúspěšnější franšízou tohoto žánru. Příběh původní trilogie sleduje případy manželského páru okultních vyšetřovatelů, kteří si postupně vytvářejí poměrně obsáhlý depozitář různých nadpřirozených artefaktů – což je základní receptura pro navazující spin-offy. Právě Annabelle je jedním z těchto artefaktů, což ji jednak předurčilo k vlastní filmové sérii, ale i k tomu, že se stala jednou z nejikoničtějších postav moderního hororu.
Oba filmy, které v rámci Děsivých sobot uvede Warner TV – tedy původní Annabelle (2014) i prequel Annabelle: Zrození zla (2017) – jsou ukázkovými příklady hororů, v nichž hraje ústřední roli jakýsi strašidelný předmět, skrze který se manifestuje nepopsatelné a démonické zlo. Konkrétně v Annabelle se snoubí ideál dětské nevinnosti s vražednou hrozbou spirituálního média. Oba filmy vyvolávají zděšení a strach různými způsoby, v obou případech však odkazují na populární žánrové tradice. První díl si drží identitu typického satanského hororu, který se výrazně točí kolem tématu exorcismu. Prequel je pak spíše gotickým hororem – což je patrné jak ve výběru lokací (starý sirotčinec), tak v tematizaci (nositelem zla je zde dítě).
Zajímavý je i způsob, jakým filmy pojímají mechanismy děsu a znepokojení. Nikoliv pohybem, ale strnulostí – Annabelle se po většinu filmů prakticky nehýbe a děsivá je už její samotná přítomnost. Ve spojení s dalšími opakujícími se audiovizuálními motivy, mezi něž patří dětský pláč, vrzání dřevěných parket či problikávání slabého světla, vzniká specifický mix hororových zážitků, pro který si fanoušci panenku Annabelle tolik oblíbili. Schválně si někdy zkuste zvukovou stopu odstranit a podívat se na tuhle klasiku z jiné perspektivy. Zůstane vám strnulá panenka sedící v koutě – což je samo o sobě až lynchovsky znepokojivé.
Horory všednosti
Další dvě červencové Děsivé soboty na Warner TV se ponesou v duchu snímků, které možná někdo ani nevnímá jako horory. První dojmy ale mohou být zavádějící. Spalující touha (Eyes Wide Shut) Stanleyho Kubricka je posledním filmem této filmařské legendy a zároveň dílem, které ideálně zapadá do žánrové škatulky tzv. „hororu všednosti“. Není tu žádné nadpřirozené monstrum – zlo se zde projevuje v souladu s jakousi pokřivenou lidskou přirozeností. Hororové rituální prvky se tu volně mísí s prvky psychologického thrilleru a erotického dramatu, a ústředním článkem je zde protagonista doktor Bill Harford. Ten na jednu stranu diváka filmem provází, ale zároveň je aktivním aktérem. Atmosféra je zneklidňující i v momentech, kdy se zdánlivě nic neděje – a tato stylizace má velmi dobré odůvodnění.
Maraton Děsivých sobot na Warner TV uzavře dílo, které sem rovněž zdánlivě nezapadá. Film Black Mass: Špinavá hra (Black Mass) je ale svým způsobem možná nejděsivějším z celého výběru. Jde o životopisný krimi thriller o velikánovi bostonského podsvětí Jamesi „Whiteym“ Bulgerovi (ve filmu jej hraje Johnny Depp) a strach a zděšení zde pramení přímo z jeho osobního příběhu. Bulger je vlastně zlem bez příkras, monstrem bez morálky – a především důkazem toho, jakých monstrozit se někteří držitelé moci dopouštějí. V Bulgerově příběhu se navíc promítá i perverze společenského systému jako takového. Ten by měl na jednu stranu společnost chránit, ale v mnoha ohledech je to spíše pragmatický než idealistický mechanismus. Jde o ukázkový příklad true crime hororu, který sází na syrový realismus a fakt, že nemáte strach z toho, co by se mohlo stát, ale z toho, co se skutečně stalo.
Děsivé soboty na Warner TV odstartují již 5. července 2025. Výběr filmů naznačuje, že se diváky pokusí přesvědčit o tom, že horor se ne vždy manifestuje jen v tom, co jsme schopni spatřit vlastním okem. Mnohem častěji je o pocitu – kdy tušíte, že je něco za rohem, nebo se to naopak skrývá pod povrchem. Horor nemusí být nutně křiklavý, což výběr Warner TV poměrně jasně prokazuje. Mnohem děsivější než obyčejná lekačka může být třeba nehybná panenka, manželství, ze kterého se vytratila jakákoliv snaha o komunikaci, nebo sociopat, pro něhož se brutalita a násilí staly naprosto běžným výrazovým prostředkem.
