Cesta Alky Hájkové od společenských akcí k byznysu v Indii

V roce 2003 založila Alka Hájková společenskou a mediální agenturu VIP osobnosti, v roce 2012 lifestylový magazín VIPosobnosti.cz. Věnovala se etiketě, dnes rozhovorům s osobnostmi různých profesí, je autorkou několika úspěšných knih, produkuje prestižní společenské, kulturní a sportovní akce. Narodila se v Dillí v Indii a žije v Praze.

Ajko, jak dlouho už pořádáš akce pro osobnosti a setkání s nimi?

„Dovolila bych si krátce zavzpomínat na Karla Gotta, který nás dnes, 1. října, před šesti lety opustil.“

Mě do tohoto světa přivedl v roce 1979 Láďa Štaidl. Ale to jsem vše jen pozorovala a byla vděčná za pozvání na zkoušku na Gottovy Vánoční koncerty do Lucerny. Dodnes ráda vzpomínám na krásnou předvánoční atmosféru. I dnes si na Štědrý večer pouštíme nádherné album Vánoce ve Zlaté Praze, kterou za doprovodu pražských madrigalistů, pianisty Rudolfa Rokla, nazpíval v roce 1968 Mistr v Týnském chrámu.

Mojí první akcí byla v roce 1992 výstava Mistrových obrazů v galerii U Pražského Jezulátka. Ta se tehdy nacházela pod Karlovým mostem. Spíš jsme pomáhala panu galeristovi. Zavolala jsem do tehdejší nové Mladé fronty, ani nevím, jak mě to napadalo (smích). Pracovala jsem tehdy ve Valdštejnské ulici na Indické ambasádě. Nakonec vznikla z výstavy dvojstrana. Neuměla jsem to ještě úplně docenit, vyhodnotit. Karlovi se to líbilo, ale já se měsíc poté odstěhovala na několik let do Německa a věnovala se rodině.

Po návratu jsem se podílela na dokumentu o Lucii Bílé v divadle Ta Fantastika. Měla jsem za úkol postarat se o příchod pana Gotta. Tak jsme se na to těšila, hlídala čas, kdy už bude 19 hodin, až jsem Káju nechala stát za vraty v Karlově ulici. Někdo mě upozornil, že tu už měl být. Tak jsem letěla na ulici, kde Mistr spořádaně čekal, chytla ho za ruku a „táhla“ do divadla.

V roce 2009 jsem požádala tehdejšího primátora, aby Karlovi Praha věnovala Stříbrnou medaili Prahy. Obdržel ji, ale nějak se to nejen organizačně tehdy celé magistrátu nepovedlo. Původně to bylo připravované úplně jinak. Nakonec spojili Gottovu oslavu jubilea s pietou jiného umělce. Vzpomínám si, že Karel byl malinko zklamaný, že iniciativa šla ode mne, ne od města, ale díky jeho profesionalitě vše dopadlo dobře.

Ráda vzpomínám na rok 2011, kdy jsme s Karlem a Jirkou Adamcem připravovali Silvestra pro TV Prima. Byl to poslední Silvestr napříč televizemi, který se vysílal živě. Do Karlova skonu jsme spolupracovali a byli v kontaktu, dokud to bylo možné.

A tak se společenské akce, kontakty nabalovaly a postupem času jsem je začala produkovat, organizovat sama i v rámci mých vlastních aktivit, jako jsou autorské knihy, podcasty atd…

Mezi časté hosty patří i Karel Havlíček, má zájem o takové akce?

Jestli má o tyhle akce pan Havlíček zájem byste se musel zeptat jeho, ale myslím si, že se u mě schází lidé z různých branží, což je pro vzájemné poznávání a kontakty zajímavé. Snažím se pozvat hosty, kteří mají nějaký společný základ, chuť se vzájemně potkat.

První moje akce, na kterou jsem pana Havlíčka pozvala se konala před lety v nádherných prostorách Francouzské restaurace Obecního domu, se kterým spolupracuji ráda dodnes. Křtila jsem své podcasty natočené v Českém rozhlase. Mezi hosty byl například Jan Pirk, Jan Čenský, Honza Měšťák, Karel Vágner nebo Jirka Adamec. Právě pan režisér byl na mém jarním letošním křtu. Bavil se ale skvěle, nejvíc s mými dětmi. Byla to jeho poslední veřejná společenská akce. Je mi to moc líto. Moderoval ji s noblesou sobě vlastní Rey Koranteng, se kterým spolupracuji už víc, jak 20 let.

Pan Havlíček zatím přijal každé mé pozvání. Vždycky dorazil v čas, v dobré náladě, v přesně vychytaném outfitu. S každým se přivítal, prohodil pár slov. Je jeden z mála, kdo se umí (za politiky) ve společnosti chovat. A že jsem jich na různých party za ta léta poznala. Někteří například mluvili jen o sobě, o svých metách, kterých i mimo svůj obor dosáhli…

Vzpomínám si, že v posledních letech i Karel Gott žádal média, aby se ho ptala na to, proč a kvůli čemu se právě sešli. Už tehdy se lidé i na jeho akcích bavili mezi sebou, nedávali pozor, ani je nezajímal důvod setkání. A tenhle nešvar pokračuje dodnes.

Například Michal David byl nedávno kmotrem mé nové knihy o Indii. S profesionalitou sobě vlastní, ale i s úctou k našemu letitému přátelství se nejen mediálně věnoval Indii. Myslím, že se setkání podařilo. Mám z něj dobrý pocit, který mi dává znamení jít dál.

Ale to vše, o čem tady mluvím, je i otázka sociální a emoční inteligence, citu pro takt, společenské vystupování, odhadu i zkušeností.

Jedno z posledních setkání, které jste organizovala bylo na téma Indie a indický byznys, přijal pozvání i Karel Havlíček?

Ano, dorazil před pár dny, tedy chvilku před volbami, takže jsme jen hledali vhodný termín. Sešli jsme se v indické restauraci na snídani. Pan Havlíček byl pozván indickými byznysmeny, kteří obchodují v České republice. Osobně je považuji za velmi šikovné. Velmi dobře si umí svoji práci zorganizovat. Obdivuji jejich vnitřní klid, se kterým vyjednávají i přesto, že jsou to tvrdí a často nekompromisní obchodníci. Všichni panu Havlíčkovi osobně poděkovali.

Oni si takových lidí a setkání váží, jsou disciplinovaní. Nevnucovali mu své vizitky, informace… Mluvili o tom, jak by mohly fungovat vzájemné vztahy politicko-ekonomické, ale i kulturní tak, aby byly přínosné pro obě strany. Jsem přesvědčena, že do budoucna budou pro nás Indové důležití a silní hráči, chcete-li, partneři.

Jak funguje podnikání v Indii?

Záleží jaké. Od malička jsem díky svým českým rodičům v kontaktu s manželi Khemkovými. Paní je princezna z Nabhy, manžel velmi úspěšný obchodník, který právě spolupracoval s mým tátou, když čtyři roky pracoval v Indii, v Delhi. Pravidelně jezdívali v časech Československa do Prahy. Bydleli v tehdejším hotelu Intercontinental a jezdili do Karlových Varů, kde nakupovali sklo Moser. Pan Khemka za svůj život vybudoval obrovské impérium. Dodnes jsme v kontaktu i osobně. Už sem ale moc nejezdí. Bohužel není důvod. Věřím, že se nejen obchodní vztahy mezi Českém a Indií časem urovnají.

Podnikání v Indii je jiné, než jak ho známe z Evropy. Byrokratická zátěž v Indii je mnohem složitější, komplikovanější. Pro možnost investování v Indii se neobejdete bez místních partnerů, kteří si musí zvykat na tamní podmínky. Na druhou stranu, pokud jde o víza, OCI kartu (kterou vlastním), z indické strany bylo hotové v řádu dní. Ve srovnání s Evropou je potřeba, aby Indie více pokročila například v oblasti digitalizace.

Indie dnes patří mezi nejdynamičtější světové trhy a nabízí velký potenciál pro podnikání. Ekonomika roste tempem okolo 6–7 % ročně, táhnou ji farmacie, automobilový průmysl či rychle expandující e-commerce. Přestože se v posledních letech zlepšila snadnost podnikání díky online registracím a jednotné dani GST, byrokracie a odlišnosti mezi jednotlivými státy zůstávají výzvou. Pro úspěch na indickém trhu je klíčové budování osobních vztahů, dobrá znalost místního prostředí a schopnost přizpůsobit se rozmanitosti regionů, protože to, co funguje v Dillí, nemusí uspět v Kerale.

Začali jsme rozhovor společenskými akcemi. Jak vypadají dnes?

Úplně jinak. Takovou partu jako byli Karel Gott, Felix Slováček, Karel Svoboda, Michal David, Arnošt Lustig, tedy osobnosti, které se rády setkávaly a povídaly si až do rána, 😊 už dnes v tomto módu nenajdete. Laťku profesionality nasadily hodně vysoko. Taky měli víc času na práci i zábavu.

Dnes je to jiné, ale taky fajn. Hezky se mi spolupracuje s Markem Lamborou, Ondrou Brzobohatým, Ondrou Rychlým nebo Davidem Gránským. Každá doba nese své. Jen ta současná je víc uspěchaná. Na všem je potřeba si najít něco hezkého, přínosného, co nás obohatí, udělá radost.