EU zavádí uhlíkové clo. Ochrana klimatu, nebo překážka pro obchod?

Evropská unie se v boji proti klimatickým změnám vydala cestou jednostranného nástroje – tzv. uhlíkového cla, neboli Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). Od října 2023 platí přechodná fáze, ostrý provoz začne v roce 2026. CBAM má zabránit „uhlíkovému úniku“, kdy firmy přesouvají výrobu mimo EU do zemí s laxnějšími klimatickými pravidly. Nyní se začne platit za uhlík i na hranicích – dovozci budou muset nakupovat emisní certifikáty obdobně jako evropští výrobci platící v systému EU ETS.

Podle nové studie Mezinárodního měnového fondu (MMF) budou ekonomické dopady v první fázi relativně malé – dovoz do EU se má zdražit o 0,1 %, náklady vývozců mimo EU vzrostou o 0,04 % hodnoty jejich exportu. Jenže průměrná čísla mohou být zavádějící – skutečné dopady CBAM se výrazně liší podle odvětví a země. Nejvíce budou zasaženy komodity jako železo, ocel, hliník nebo elektřina, a především státy, jejichž výroba je silně emisně náročná.

Z pohledu mnoha třetích zemí jde o jednostranné clo, které postihuje jejich vývoz, aniž by respektovalo rozdílné možnosti států s nižšími příjmy investovat do čistších technologií. Výrazné dopady se podle MMF očekávají u Bosny a Hercegoviny, kde náklady CBAM mohou dosáhnout až 1,2 % hodnoty vývozu do EU – nejvíce ze všech analyzovaných států. Ukrajina je obzvláště zranitelná v klíčových odvětvích: přibližně 28 až 30 % jejího vývozu železa, oceli a cementu směřuje do EU. Moldavsko se zase potýká s vysokou emisní náročností výroby cementu a hliníku, což výrazně zvyšuje nákladovost těchto exportů.

CBAM navíc přináší potíže i uvnitř EU. Chorvatsko, silně závislé na elektřině z Bosny, Litva s dovozem cementu, nebo Řecko s ocelí a hliníkem – ti všichni pocítí nový režim ve formě vyšších cen vstupů. Pokud se CBAM rozšíří i na další sektory a povolenky zdraží (MMF ve svých modelech očekává nárůst ceny až na 140 USD za tunu CO₂ do roku 2030), může to znamenat reálné náklady pro celý evropský průmysl i spotřebitele.

A co přínos pro klima? Ten bude skutečný pouze tehdy, pokud EU inspiruje i další mocnosti – USA, Čínu, Indii. Pokud zůstane v roli osamoceného „klimatického lídra“, riskuje zhoršení mezinárodních vztahů, přesměrování obchodu a ztrátu důvěry v klimatickou spolupráci. Evropa si pak za svou ambici může nakonec zaplatit vyšší cenu, než čekala.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank