Projekt Neviditelní: Přes sto tisíc zkušených bez práce

Mají zkušenosti i chuť pracovat, přesto zůstávají bez práce. Dle odhadu Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) pro projekt Neviditelní bylo v roce 2025 přes 110 tisíc dlouhodobě neúspěšných uchazečů o práci starších padesáti let, přestože by mohli být stabilní oporou pracovního trhu. Nová data projektu Neviditelní, která kombinují průzkum veřejného mínění a analýzy CETA, mapují jejich situaci: předsudky zaměstnavatelů, nedostatek vhodných pozic a ztráta motivace posílají lidi do předčasných důchodů. A stát přitom přichází o miliardy.

Podle 62 % Čechů brání firmám v zaměstnávání lidí starších padesáti let předsudky o jejich nižší výkonnosti a jazykových nebo technických dovednostech, což dokresluje i příběh klienta projektu Zlatá práce, za který hovoří koordinátorka Kateřina Musilová: „Obrací se na nás lidé jako je pan Karel – zkušený právník se dvěma vysokými školami, s úspěšnou podnikatelskou praxí, který si do určitého věku zakládal na nezávislosti a samostatnosti. Když podnikání ukončil, zůstal dva roky bez práce a narazil na krutou realitu – starší uchazeče nikdo nechce. Musel naprosto otočit svou profesní dráhu a s naší pomocí se stal spokojeným zaměstnancem věznice.”

Předsudky a obavy za miliardy

Nejen předsudky, ale i obavy firem z vyšších nákladů souvisejících např. se zdravotním omezením, častější absencí i nutností zaškolení vnímá dalších 39 % respondentů jako problém. Dlouhodobá nezaměstnanost lidí starších 50 let může podle projektu Neviditelní vést ke ztrátě sebedůvěry, ke zhoršené kvalitě života, zhoršenému zdraví i radikalizaci politických názorů. Nemalé jsou však i náklady pro stát. „Od roku 2019 sledujeme nárůst skupiny lidí 50+, kteří ztratili práci a nedaří se jim najít novou – ačkoli mají dlouhou pracovní historii, zkušenosti, odrostlé děti i chuť pracovat. Dnes jich je přes 110 tisíc, což představuje 2,1 % pracovní síly. Jejich počet od počátku projektu vzrostl o 43 %,“ říká Jana Pikardová, manažerka projektu Neviditelní a tisková mluvčí společnosti Provident, iniciátora projektu.

Aleš Rod, výkonný ředitel CETA, k tomu dodává: „Spolu s počty Neviditelných ve skupině Zkušení a bez práce rostou také přímé a nepřímé náklady, především na státní sociální podporu, na dávky v hmotné nouzi a rostou i platby státu do systému veřejného zdravotního pojištění za státní pojištěnce. Celkové náklady státu vzrostly o 20,1 miliardy Kč a dosahují výše 61 miliard korun.“

*Zdroj: https://neviditelni.org/starnuti-populace 

Nedobrovolný předčasný důchod: cesta do slepé uličky

Další překážkou v zaměstnávání osob starších 50 let je podle 28 % respondentů i nedostatek flexibility firem, které nejsou ochotné přizpůsobit styl řízení nebo pracovní prostředí starším zaměstnancům, stejně jako chybí varianty práce s nižší fyzickou či psychickou zátěží. Více než pětina dotázaných nad 40 let (22 %) zároveň vnímá obavy zaměstnavatelů, že starší pracovníci „nezapadnou“ do mladších týmů. Kateřina Musilová k tomu dodává: „Někteří naši klienti kvůli nemožnosti sehnat delší dobu práci přešli do předčasného důchodu. Nelze ale říct, že je to způsobeno nedostatkem pracovních pozic. Spíše někteří zaměstnavatelé ještě neumí pracovat se zaměstnanci všech věkových kategorií. Určitou  roli hrají také okolnosti jako lokalita či specifická odbornost v rámci nabídky a poptávky. Předčasnými odchody do důchodu však stát přichází o peníze a sami zaměstnanci přichází o poslední možnost zajistit si důstojnou životní úroveň na stáří.“

Podle Roda část odchodů do předčasného důchodu není volbou, ale poslední možností, jež je důsledkem neideální životosprávy Čechů: „Statistiky ukazují, že právě 55 let je věk, kdy se láme život ve zdraví do života s nemocemi, což ovlivňuje produktivitu práce. Předčasné důchody často nejsou volba, ale důsledek, k němuž se přidává horší zdraví, nižší sebedůvěra a ztráta příjmu. Výsledkem pak je ztráta lidského i ekonomického potenciálu. Systémová změna řešící zdravotní prevenci stejně jako dostatek vhodných pracovních pozic pro starší musí přijít, protože příliv silných ročníků do předdůchodového a důchodového věku bude pokračovat. Ve stávajícím stavu budou dopady demografických změn generovat jen vyšší náklady pro jedince i stát, které budeme kompenzovat nemalými prostředky všichni.“