Režisérka trashového filmu Fucktoys pobavila KVIFF svou upřímností a energií

O explozivní a pravděpodobně nejpřímočařější a nejvtipnější debatu letoška se na KVIFF postarala Annapurna Sriram, režisérka, scenáristka a hlavní herečka půlnočního filmu Fucktoys. „Před osmi lety jsem zavolala vědmě, která mi řekla, že bych se měla rozejít se svým klukem. Tak jsem to udělala, načež mi řekl, že to fakt dává asi smysl, což mi zlomilo srdce. Pak jsem poznala ještě jednoho kluka, s kterým jsem se chtěla vyspat. On chtěl být herec, a tak jsem napsala scénář, kde to spolu děláme,” sdělila bavícímu se karlovarskému publiku, načež dodala, že vztah na rozdíl od filmu nedopadl. V průběhu debaty režisérka několikrát ocenila schopnosti tlumočnice, s níž si posléze dala placáka.

Annapurna Sriram

Debata se nesla v odlehčeném a energickém duchu. Záměrně trashový snímek čerpal inspiraci z tarotu. Natáčel se v Louisianě, tvůrci využívali prostředí města, aniž by museli cokoliv upravovat. Pro režisérku šlo o nostalgickou vzpomínku na náctiletá léta.

Na dotaz ohledně toho, jak bylo těžké skloubit hraní a režii odpověděla: „Před natáčením jsem chtěla jen hrát. Chtěla jsem si prostě zahrát sexy holku. Měli jsme ale málo peněz a producent říkal, že bych měla i režírovat. Dělali jsme dlouhé a poctivé zkoušky, všechno jsme točili na domácí kameru. Postava mi byla hodně blízká, bylo tak velmi jednoduché z role vypadnout a hodnotit akci na kameře. Ale nedoporučuju to. Bylo to především kvůli rozpočtu.”

Film se natáčel na 16mm materiál, tvůrci tak byli hodně striktní a všechno měli perfektně nazkoušené. Režisérka vyzdvihla brilantní schopnosti svých herců, kteří pochází z newyorských divadel. „Nechtěla jsem žádné celebrity. Je tolik zatraceně skvělých herců, kteří nejsou známí. Chtěla jsem jim dát možnost hrát ve filmu,” popisuje Sriram.

Ve filmu se pak chtěla vysmát okázalým a sebedůležitým umělcům. „Miluju filmy, které vědí, že jsou filmy. A oslavují to. Chtěla jsem udělat něco podobného. Chci vidět víc amerických filmů, které jsou divné, surreálné, lehkovážné a zábavné,” odpověděla na dotaz, co jí dnes chybí z kinematografie 70. let, kterou ve Fucktoys hojně cituje.

Zdroj foto: Film Servis Festival Karlovy Vary