Stavebnictví volá po změně systému veřejných zakázek. Dvě třetiny firem čelí dumpingovým cenám
Dumpingové (nereálně nízké) nabídky představují významný problém na trhu veřejných zakázek. Až dvě třetiny firem se s tímto jevem pravidelně setkávají. Hlavním motivem pro podhodnocování cen je podle 86 % respondentů snaha získat zakázku za každou cenu – často bez ohledu na reálné náklady. Vyplývá to z průzkumu CEEC Research. „Model hodnocení podle nejnižší ceny, který v Česku nadále dominuje, považuje většina firem za škodlivý. Snižuje to kvalitu staveb a stavební firmy se dožadují změn. Firmy se shodují na nutnosti systémových změn. Nejlépe v tom, aby zadavatelé povinně vyžadovali ekonomické zdůvodnění podezřele nízkých nabídek a zavedení minimální hranice nákladů,“ prohlásil Michal Vacek, ředitel CEEC Research.
Abnormálně nízké nabídky deformují trh. 66 % stavebních firem uvedlo, že se s dumpingem v tenderech setkává opakovaně. Dvacet procent firem pak výjimečně a pouze 8 % firem uvedlo, že tento problémem při veřejných zakázkách neregistruje. Vyplývá to z letošního průzkumu CEEC Research, do kterého se zapojilo 165 stavebních firem. „Soutěžení na co nejnižší cenu je dávno překonané a škodlivé. Společnosti často nabízejí cenu, která jim nepokryje ani přímé náklady. Dochází tak k destrukci subdodavatelského řetězce, z již tak personálně poddimenzovaného stavebnictví odcházejí další lidi, protože je firmy nedokáží adekvátně zaplatit,“ doplnil Tomáš Koranda, předseda představenstva společnosti HOCHTIEF.
Evropská komise opakovaně varuje, že takové nabídky mohou narušovat férovou soutěž a otevírat prostor pro nekalé praktiky. V některých zemích, jako je Itálie nebo Nizozemsko, je zadavatel povinen takovou nabídku vyloučit, pokud dodavatel neprokáže její reálnost. „Na evropské úrovni se stále více prosazuje tzv. hodnotový přístup, tedy způsob hodnocení, který neklade důraz výhradně na nejnižší cenu. Inspirací může být například metoda Best Value, která se osvědčila v některých státech západní Evropy a zohledňuje nejen cenu, ale i kvalitu, efektivitu a celkové náklady během životnosti stavby,“ dodal Kamil Jeřábek, generální ředitel společnosti Wienerberger.
Podle drtivé většiny stavebních firem (86 %) je hlavním důvodem, proč někteří konkurenti podávají extrémně nízké cenové nabídky, snaha za každou cenu uspět v tendru – bez ohledu na skutečné náklady či dlouhodobou udržitelnost projektu. Podle 41 % dotázaných tento přístup výrazně degraduje kvalitu výstavby, dalších 45 % jej vnímá jako faktor, který ji alespoň částečně oslabuje. Výsledkem je tlak na zhotovitele, aby minimalizovali náklady – často na úkor použitých materiálů.
„V konečném důsledku nízká cena, která přináší stavebním firmám ztráty, neprospívá žádnému účastníku procesu výstavby, a kvalitě prováděného díla ze všeho nejméně. Soukromí investoři to začínají chápat ve stále větší míře a namísto nesmyslně nízké ceny hledají pro svůj stavební záměr skutečného a osvědčeného partnera, s kterým pak spolupracují často i opakovaně,“ prohlásil Jiří Kozel, jednatel společnosti SWIETELSKY stavební.
Evropská pravidla jdou opačným směrem
Více než tři čtvrtiny stavebních firem (76 %) se shodují, že zadavatelé veřejných zakázek by měli mít povinnost vyžadovat ekonomické zdůvodnění u nabídek, které se výrazně pohybují pod cenovou hladinou ostatních. Takové opatření by podle firem přispělo k větší transparentnosti, spravedlivějšímu soutěžnímu prostředí a eliminaci účastníků s dumpingovými cenami. Dále by stavební firmy uvítaly změnu přístupu k hodnocení veřejných zakázek. Více než polovina z nich (53 %) považuje za nejvhodnější model hodnocení podle ekonomické výhodnosti, tedy kombinace ceny a kvality.
Dalších 42 % firem preferuje vícekriteriální přístup, který by zohledňoval například reference a zkušenosti dodavatele – tedy prvky, které přímo ovlivňují spolehlivost, výsledek i dlouhodobou hodnotu projektu. „Z našeho pohledu tlak na nejnižší cenu ve veřejných zakázkách často vede k omezení prostoru pro kvalitní a inovativní řešení, zejména v oblasti měření a správy budov. V praxi se stává, že jsou preferována levnější, ale méně efektivní řešení, která v delším horizontu přinášejí vyšší provozní náklady a nemusí splňovat všechny legislativní požadavky,“ dodala Jana Machková, ředitelka a jednatelka ista Česká republika.
Téměř polovina stavebních firem (49 %) podporuje zavedení minimální hranice nákladů, pod kterou by nabídku v rámci výběrového řízení nebylo možné akceptovat. Dalších 42 % by podobný mechanismus uvítalo alespoň u vybraných typů zakázek, kde je riziko podhodnocení obzvlášť vysoké. Tzv. floor pricing se již využívá v některých evropských zemích – například v Belgii nebo Itálii. „Nejedná se jenom o veřejné zakázky ale o zakázky celkem. Kvůli poklesu poptávky je velký tlak na cenu a my v zájmu zachování objemu prací přistupujeme na nižší ceny a samozřejmě ne všechno je pokryto zlepšením produktivity,“ prohlásil Ivo Luňák, jednatel společnosti Tyros Loading Systems CZ.
