59. MFF Karlovy Vary: Cenu prezidenta festivalu za přínos kinematografii převezme střihač Jiří Brožek
Na slavnostním zakončení MFF Karlovy Vary převezme Cenu prezidenta MFF KV za přínos české kinematografii oceňovaný střihač Jiří Brožek. Devítinásobný držitel ceny Český lev, je podepsán pod více než stovkou českých filmů, televizních inscenací a seriálů. Je absolutním rekordmanem v počtu dosažených výročních cen ČFTA pro jednu profesi napříč všemi kategoriemi.
Po absolutoriu na pražské FAMU nastoupil v roce 1973 do Filmového studia Barrandov, v němž pracoval následujících dvacet let. Střihačka Jiřina Lukešová, u níž získával zkušenosti jako asistent střihu, jej doporučila režisérům Jiřímu Menzelovi a Jaroslavu Papouškovi a práce na Papouškově filmu Konečně si rozumíme (1976) se stala první Brožkovou samostatnou střihačskou prací.
Během působení na Barrandově propůjčil střihačské umění řadě zásadních snímků české kinematografie a spolupracoval s předními domácími režisérskými osobnostmi. Z jejich obsáhlého výčtu lze vybrat jména jako Jiří Menzel, u nějž je – například kromě filmů Postřižiny (1980), Slavnosti sněženek (1983), Konec starých časů (1989) nebo Obsluhovaljsem anglického krále (2006) – podepsán pod střihem na Oscara nominované komedie Vesničko má středisková (1985), nebo Věra Chytilová – např. Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979), Kalamita (1980), Šašek a královna (1987), mnohaletá spolupráce jej pojila s Karlem Kachyňou – např. Zlatí úhoři (1979), Lásky mezi kapkami deště (1979), Pozor, vizita! (1981), Sestřičky (1983), Vlak dětství a naděje (1985), Smrt krásných srnců (1986), Ladislavem Smoljakem – např. Kulový blesk (1978), Vrchní prchni! (1980), Jára Cimrman ležící, spící (1983), Nejistá sezona (1987) či Dušanem Kleinem – Jak svět přichází o básníky (1982), Jak básníci přicházejí o iluze (1984), Jak básníkům chutná život (1987), Dobří holubi se vracejí (1988), dále to byli třeba Jaroslav Soukup – např. Vítr v kapse (1982), Láska z pasáže (1985), Pěsti ve tmě (1986) a Karel Smyczek – Sněženky a machři (1982), Krajina s nábytkem (1986).
Od počátku devadesátých let a po odchodu z Filmového studia Barrandov pravidelně spolupracoval s novou generací režisérů. Prvního Českého lva získal v roce 1993 za střih filmu Jaroslava Brabce Krvavý román (1993), podílel se na filmech a seriálech režiséra Vladimíra Michálka včetně ceněného dramatu Je třeba zabít Sekala (1998), za nějž získal Českého lva 1998, stejně jako za střih filmu Anděl Exit (2000), ceny mu vynesla spolupráce s Vladimírem Morávkem:
– Český lev za střih filmu Nuda v Brně (2003) a Petrem Nikolaevem
– Český lev za střih filmu …a bude hůř (2007). Opakovaně pracoval i s Martinem Šulíkem
– Český lev za střih filmu Sluneční stát (2005).
Se Šulíkem a historikem Janem Lukešem vytvořil rozsáhlý projekt mapující československou kinematografii 60. let Zlatá šedesátá (2009). Českým lvem byla oceněna také poslední spolupráce s legendární Věrou Chytilovou na hořké komedii Hezké chvilky bez záruky (2006). S Václavem Havlem připravil jeho filmový debut Odcházení (2011) rovněž vyznamenaný Českým lvem za střih. Českého lva si odnesl také za střih filmu režisérky Terezy Nvotové Špína (2017).
Jiří Brožek patří k tvůrčím osobnostem, které mají trvalý a neodmyslitelný vliv na podobu české kinematografie. „Střižna je velice intimní záležitost,“ řekl v jednom rozhovoru o své práci. „Důležitý je obsah filmu, který stříhám, je třeba naslouchat, pochopit sdělení, aby ho pak pochopil divák. Já to přirovnávám k fotbalovému mužstvu, v němž všichni musíme kopat za jeden tým.“
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary uvede jako poctu Jiřímu Brožkovi film Smrt krásných srnců (1986), na němž spolupracoval s režisérem Karlem Kachyňou.
Zdroj foto: Film Servis Festival Karlovy Vary
