Galerie hlavního města Prahy nakoupila významná umělecká díla do svých sbírek

V loňském roce Galerie hlavního města Prahy dostala téměř dvojnásobek investic na nové akvizice. Stalo se tak díky rozhodnutí radní pro kulturu a cestovní ruch Hany Třeštíkové, která takto vedle dalších aktivit směřovaných do oblasti kultury reagovala na pandemií ztížené podmínky výtvarné obce, jež se ocitla v izolaci bez výstav a možnosti výdělku. GHMP se rozhodla využít tyto prostředky na nákup přímo od umělců samotných, aby byla podpora adresná a přímá. Zároveň ale ve svém výběru sledovala dlouhodobé cíle, ke kterým se nákupní strategie ubírá, a získala tak díla, která v minulosti neměla možnost z finančních důvodů zakoupit.

Považuji za důležité, že jsme výtvarné umělce mohli v této těžké době podpořit. Zároveň bych ráda ocenila různorodý a reprezentativní výběr Galerie hl. m. Prahy, která do svých sbírek získala díla jak mladé generace, tak i zavedených umělců. A věřím, že po znovuotevření galerií výběr ocení i návštěvníci.“ uvedla Hana Třeštíková. 

V rámci sebereflexe výstavních aktivit Galerie hlavního města Prahy bylo v první vlně loňských nákupů zakoupeno několik význačných děl, kterými byli autoři prezentováni v rámci velkých výstavních projektů. Z trojské výstavy Jiřího Příhody se tak podařilo získat monumentální realizaci z počátku 90. let s názvem 20-78000HZ/0,2-1889Db, která prezentuje autorův příklon k enviromentálním tématům, která sleduje dlouhodobě už od devadesátých let. Z další sochařské výstavy, jimž jsou zpravidla vyčleněny právě prostory Zámku Troja, se podařilo získat dílo Fragment Jiřího Kačera, autora, který svou specifickou podobou klasického sochařství vstupoval na scénu v 80. letech. V neposlední řadě se pak podařilo získat díla dvojice autorů významně vstupujících do povědomí českého dějepisu umění v 60. letech, a to práci Bedřicha Dlouhého (Cesta k lepšímu) a sérii prostorových realizací Květy Pacovské, která byla představena na jejich výstavách realizovaných GHMP v roce 2020.

Na podzim se již jednalo o zmíněnou podporu umělecké obce po uzavření galerií, které mělo za následek ztížení a často úplné znemožnění prodeje jejich děl. Jednalo se zejména o díla mladých autorů, kteří byli zařazeni do programové řady Start Up, jako např. Apart Collective (video), Richard Janeček (video), Miroslava Večeřová a Pavel Příkaský (video), Barbora Dayef (video), Marie Tučková (instalace). Další z autorů mladší generace jsou již etablovaní umělci a dosud v našich sbírkách nebyli zastoupeni, přestože se účastnili některých tematických výstav na naší půdě nebo byli nominanty Chalupeckého ceny: Jakub Hošek (malba), Matouš Lipus (socha), Anežka Hošková (malba).

GHMP se věnuje s velkou pozorností tvorbě 90. let, a navzdory tomu, že řada enigmatických děl této dekády je již na trhu rozebrána, se k našemu velkému překvapení tu a tam takové dílo objeví jako hýčkaný autorův talisman, kterého se dlouho odmítal vzdát. K takovým patří dílo Kateřiny Vincourové Call (1999), objekt z textilu a PVC (4,5 × 5 × 1,2 m), který před více než dvaceti lety pojmenovával, jak dalekosáhle se mobilní komunikace „podepíše” na našich sociálních vazbách a našem vnímání reality. Další autorkou, která se prosadila v 90. letech, je Lenka Klodová. Ta se věnuje performativní fotografii zaměřené na genderová témata, mezilidské vztahy a sexualitu. Dva nové cykly (Kdo se bojí mateřství?, 2003 a Opravdu, 2007) v našich sbírkách nejen konečně zaslouženě zakotví autorčinu tvorbu, ale významně posílí celou kolekci takto motivovaných prací ženských autorek stejné generace.

Využili jsme této příležitosti také k oslovení mezinárodně respektovaného intermediálního tvůrce Michala Kindernaye, který se zabývá propracovanou fúzí zvuku a obrazu, jež reprezentuje atmosférické jevy a stavy. Je to další položka do naší rozrůstající se sekce zaměřené na otázky environmentu.

Tomáš Smetana patří k solitérům, které však nelze opomíjet. Jeho finálním dílem je kresba tužkou. Vzniká zdlouhavou a pedantickou metodou. Svých předloh na zátiších se zmocňuje tak detailně, že překračuje hranice iluzivní nápodoby až někam k podivuhodným osidlům magie. Často pracuje se subverzivními i přímými (podobizny kolegů) odkazy na svět současného nebo klasického umění, což je další ze podtémat, která sledujeme napříč médii i generacemi.

K mimořádným ziskům patří i konvolut obrazů Igora Korpaczewského, který tvoří retrospektivní sondu do jeho díla od devadesátých let až do roku 2016, a ve své celistvosti i v jednotlivostech představuje jeden z nejvýraznějších příkladů konceptuálně vnímaného obrazu, kdy uhranutí možnostmi malby a neustálý experiment s technikou či barevností zůstává pod kontrolou a slouží cele příběhu, který je často velmi osobní nebo přenesený z nejbližšího okolí.

Jiří Petrbok také dosud zcela chyběl v naší kolekci 90. let. Rozmezí let 1996–1998 přineslo v jeho práci důležitý zlom, kdy do jeto obrazů vstupují protáhlé postavy v černých a fialových tónech jako z apokalypsy, nicméně jejich původ je složitou konstrukcí inspirovanou koláží nejrůznějších autorových zkušeností a systematickým vstřebáváním impulsů z literatury, filozofie, současné vážné hudby a paradoxně také z komerčních nabídkových katalogů.

K široce respektovaným autorům patří také Václav Magid a Matěj Smetana, přesto jsme dosud neměli příležitost získat jejich práce. Epimenidovy lekce (2014) jsou typickým příkladem Magidových performativních teoretických přednášek k otázkám současného umění, jejichž součástí je instalace, video a koláže. Smetanova videa z cyklu Návody jsou fiktivní kreslenou instruktáží, jak by vznikala jím zamýšlená díla, kdyby je fyzicky vytvářel (Krystal, Trilobit atd.).

V kontextu našeho zájmu o akční umění je významným přírůstkem dílo vítězky Chalupeckého ceny 2006 Barbory Klímové, která v projektu Replaced (2006) znovu probudila k životu performance sedmdesátých a osmdesátých let.

Podsbírky grafiky a kresby rovněž rozšířily svůj fond o autory jako Lenka Vilhelmová, Martin Velíšek, nebo Šimon Brejcha, kteří získali řadu ocenění.

Konceptuálně zaměřenou malbu zastupuje v nových ziscích také práce Lenky Vítkové, jež pracuje s reduktivními formami a elementy, které jsou součástí cyklů pointovaných jejich pravidelným opakováním (Refrén, 2014). Patricie Faxová je rovněž experimentující malířkou a její horizontální pohledy do krajiny se dají libovolně kombinovat, aby vytvořily další odlišnou krajinu. Autorka také osobitým způsobem portrétuje uměleckou branži a přidává tak další položky k našemu souboru dokumentujícímu tuto komunitu.

Diptych Lásku poznáš jizvou (2019) od Michala Pěchoučka doplňuje dříve získané „textilní“ obrazy z cyklu Time for Bed (2009–2010), z jeho výstavy v Domě U Kamenného zvonu v roce 2011.

Aktuální figurální tvorbu reprezentuje také předloňská laureátka Chalupeckého ceny Pavla Malinová a její obraz Velikonoční ostrovy (2020).

Fotografii tentokrát zastupuje tradiční technika daguerrotypie od Ondřeje Přibyla, který jí užívá k zachycení moderních industrií a technologických staveb.

Zisk takto rozsáhlého souboru děl přinesl nejen potřebnou podporu jednotlivým umělcům, ale významně rozšířil sbírku GHMP, a to nad rámec, který byl pro akvizice GHMP obvyklý. Taková podpora výtvarné obce je pak vysoce efektivní a přínosná pro obě strany. S těmito i dalšími z nově získaných děl za poslední tři roky se návštěvníci metropolitní galerie budou moci setkat na podzimní výstavě, která proběhne v Městské knihovně a v Domě fotografie.

Magdalena Juříková, ředitelka GHMP
Jakub Král, kurátor GHMP

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...