Hořice vystavují málo viděná díla Jiřího Středy

Hořice v Podkrkonoší jsou již po staletí spojeny s těžbou pískovce s ideálními vlastnostmi pro sochařské zpracování. Krása a charakter hořického kamene zaslíbily město umění a sochařské památky i současná díla udávají městu jeho nezaměnitelný charakter. Umělecká tvorba citlivě umístěná ve veřejném prostoru má potenciál oslovit nejen znalce oboru, ale i nejširší veřejnost, která běžně galerijní prostředí nevyhledává. Vedle městského muzea, jehož stálá expozice seznamuje návštěvníky s těžbou a řemeslným i uměleckým zpracováním pískovce na Hořicku, náleží mezi přední propagátory a popularizátory sochařství v regionu především hořická Galerie plastik. Svým založením v roce 1908 patří k nejstarším sochařským muzeím ve střední Evropě. Uměleckohistoricky cenná díla jsou umístěna v budově postavené dle návrhu architekta Jindřicha Maliny v polovině 70. let 20. století.

Galerie se pyšní především pozoruhodnou kolekcí autorských sádrových plastik a soch v ušlechtilých materiálech. Návštěvníci zde naleznou díla snad všech zakladatelských osobností českého moderního sochařství – Václava Levého, Josefa Václava Myslbeka, Ladislava Šalouna, Josefa Mařatky, Jana Štursy, Bohuslava Kafky, Ladislava Jana Kofránka a mnohých dalších. Sochařskou expozici doplňují krajinomalby z počátku 20. století od Františka Kavána, Antonína Hudečka, Antonína Kalvody, Bohuslava Dvořáka, aj. a monumentální historická malba hořického rodáka Petra Maixnera. Vedle stálé expozice nabízí galerie bohatý výstavní program zaměřený na uměleckohistorické projekty, současné umění a řadu edukačních programů pro děti i širokou veřejnost. Až do 30. srpna letošního roku probíhá v Galerii plastik výstava sochaře Jiřího Středy Málo viděný. Kurátoři vybrali pro hořickou výstavu řadu děl, která pro svou povahu privatissim nebyla dosud vystavována. V letních měsících tak mají návštěvníci gothardské galerie možnost objevovat zatím málo viděný svět Jiřího Středy.

Autora poutají k východním Čechám vzpomínky z dětství v Náchodě i první sochařské zkušenosti, kterých nabyl v první polovině 70. let během studia na sochařské škole v Hořicích. Podstatným se pro Jiřího Středu stalo rané setkání s dílem sochaře Josefa Wagnera, na Chlumecko později zajížděl za Vojtěchem Adamcem starším, v němž nalezl umělecký i duševní vzor,“ uvádí PhDr. Jana Cermanová, Ph.D., kurátorka Galerie plastik. „Hluboký respekt k tradici jej po absolvování Akademie výtvarných umění v Praze vedl k důkladnému studiu odkazu minulosti v evropských uměleckých sbírkách. Nadchl ho jasný řád a klidná monumentalita staroegyptských a sumerských soch, stejně jako stabilita a výraz postav archaického řeckého sochařství. Středovy figurální sochy se vyznačují čistou obrysovou linií a pevně definovanými objemy, robustními chodidly jsou důsledně spojeny se zemí. Nápadná hladkost povrchu figur je akcentována druhem použitého kamene nebo brilantně zvládnutým patinováním. Středova díla charakterizuje spojení zdánlivě obtížně slučitelných kvalit: jsou ušlechtilá a majestátní, zároveň prostá a skromná. V námětové složce Jiřího Středu zajímá lidská individualita, postavení jedince ve společnosti i jeho poslání ve světě,“ dodává Jana Cermanová.

Galerie plastik v Hořicích v Podkrkonoší tvoří nedílnou součást unikátního sochařského areálu, který podává zprávu o českém kamenosochařství celého 20. století. Sochařský komplex se nachází na vrchu Gothard, jen nedaleko centra Hořic, a přitom stranou ruchu města. Součástí areálu jsou rovněž lokality Starého a Nového hřbitova s cennými pískovcovými náhrobky a impozantní novorenesanční hřbitovní brána, tzv. Portál, jenž vznikl na přelomu 19. a 20. století dle návrhu Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce jako práce studentů hořické sochařské školy. Vzrostlá zeleň Sochařského parku u sv. Gotharda s monumentálními pískovcovými sochami, jež vznikaly v rámci mezinárodních sochařských symposií v 60. a 90. letech minulého století, vytváří umělecky cennou a v českém prostředí zcela jedinečnou galerii pod širým nebem,“ doplňuje Jana Cermanová.

Oceněním naší práce, při které je nejspecifičtější skloubení několika rozličných aspektů, které každá z pěti budov našich muzeí přináší, jsou spokojení návštěvníci. Těch neustále přibývá a z toho máme velikou radost. Velkým oceněním je rovněž cena – Památka roku 2019. Město Hořice se do soutěže Památka roku 2019 přihlásilo s projektem rekonstrukce Městského muzea v Hořicích, které bylo slavnostně otevřeno v dubnu roku 2019. Obnovené muzeum se stalo výkladní skříní kulturního dědictví města Hořice. Stavebně-technické řešení objektu, stejně jako interiérová kompozice či vhodné začlenění celého objektu včetně zadního dvora do celkové hořické urbánní architektury učinily z dokončení a otevření městského muzea skutečnou regionální kulturní událost. To mimo jiné potvrdila hodnotící komise soutěže Památky roku 2019, která zvolila projekt rekonstrukce Městského muzea v Hořicích vítězem krajského kola soutěže a celkově třetím místem v celostátním kole soutěže. Obě ceny byly uděleny v kategorii akcí nad 2 mil. Kč. Slavnostního ceremoniálu a předání cen se za město Hořice zúčastnila paní místostarostka města Jana Bouzková,“ uvádí Petra Zachovalová, ředitelka Městského muzea a galerie v Hořicích.

Mezinárodní sochařská symposia pořádaná v Hořicích se stala doslova moderním uměleckým pojmem. Dějištěm vůbec první akce tohoto druhu v Čechách se stal v roce 1966 opuštěný lom U sv. Josefa nedaleko Hořic. Původní idea rakouského sochaře Karla Prantla (1923-2010), zakladatele fenoménu sympozií, o pospolité tvůrčí práci sochařů metodou přímého tesání do kamene v „ateliéru“ pod širým nebem, nacházela v šedesátých letech 20. století rychlou odezvu po celém světě. Město Hořice mělo pro uspořádání mezinárodního sochařského symposia všechny předpoklady; byla to především geologická dispozice, neboť v blízkosti města se nacházelo velké množství zásob kvalitního pískovce, jehož těžba po staletí představovala jeden z určujících hospodářských rysů regionu. S tím souvisí i dlouhá kamenosochařská tradice v celé oblasti. Již od roku 1884 sídlí ve městě věhlasná kamenosochařská škola, která právě v období šedesátých let procházela krizí a její další existence ve městě byla ohrožena.

Hořičáci se v tomto nesnadném období odhodlali podpořit zcela novou sochařskou akci a pokrokovým uměleckým počinem mezinárodního rozsahu rehabilitovali pověst města kamenné krásy jako soudobého sochařského střediska. Prvních čtyř ročníků symposií, jejichž uměleckým komisařem se stal sochař Vladimír Preclík (1929-2008), se zúčastnili talentovaní sochaři mnoha národností. Jejich díla byla instalována v přírodním rámci vrchu Gothard. Po politickém přerušení akce byla mezinárodní sochařská symposia obnovena v r. 1989, znovu pod uměleckým vedením Vladimíra Preclíka. Po dvanácti ročnících byl Sochařský park U sv. Gotharda dotvořen a r. 2000 mělo být konání symposií v Hořicích oficiálně ukončeno.

Respekt k sochařské tradici jako jedné z nedílných součástí identity města vedl v r. 2002 zastupitele k rozhodnutí podpořit kontinuitu pořádání akce. Vůdčí uměleckou osobností se stal sochař Roman Richtermoc a posléze sochař Jan Pospíšil. Park U sv. Josefa, kde jsou sochy obnoveného symposia instalovány, spojuje lokalitu parku U sv. Gotharda s lomem U sv. Josefa, který již více než padesát let tvoří překrásnou přírodní scenérii hořických symposií.

Jiří Středa/ Málo viděný, výstava se koná  od 4.7. do – 30. 8. 2020.
Galerie plastik Hořice, Gothardská 1639, 508 01 Hořice
galerie.horice.org

Tisková zpráva byla připravena ve spolupráci s odbornou kurátorkou výstavy PhDr. Janou Cermanovou, PhD.

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...