Kam až dojde spor o Nemocnici na Františku? stane se malá nemocnice páteřní osou zdravotnické sítě Prahy?
Vleklý spor o budoucnost Nemocnice na Františku vstoupil do nové fáze po mimořádném čtyřhodinovém zasedání zastupitelstva městské části, které skončilo neúspěšným pokusem starosty Čižinského z hnutí Praha sobě přetvořit malou pražskou nemocnici ve zdravotnické zařízení metropolitního charakteru. Narazil nejen na odpor zastupitelstva, ale především akademické obce. Její představitelé upozorňují především na nedostatečný počet lůžek, které má nemocnice k dispozici, i plány na založení nových oddělení, finančně nákladných a zároveň nezpůsobilých kapacitní problémy vyřešit. Nejvýraznější bod programu Praha sobě vyjevuje v tomto světle závažné trhliny, na které poukazuje i známý pražský chirurg z motolské nemocnice MUDr. Jan Votoček. Podle něj je Nemocnice na Františku k roli de facto krajské nemocnice naprosto nevhodná.
Z iniciativy starosty Čižinského tak byly postoupeny kroky, jejichž podstata spočívala ve zřízení nové právnické osoby – zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod názvem Metropolitní Nemocnice na Františku – která by si měla na sebe převzít veškerý management zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení. Praha sobě přistoupením k tomuto kroku chtěla zabránit vzniku právního vztahu založeného navrhovanou formou koncesní smlouvy, ve které shledávala zárodek privatizace, kterou by se pražská nemocnice nevyhnutelně dostala do soukromého vlastnictví.
Základem těchto úvah je přitom plán hnutí přetvořit Nemocnici na Františku v metropolitní nemocnici, která by de factou plnila úlohu připadající v regionech krajským nemocnicím. Tu sice hlavní město nemá, důvodům, proč je pro tuto roli NNF naprosto nevhodná, se věnuje právě MUDr. Jan Votoček (TOP 09) ve svém nesouhlasném stanovisku.
Hlavní úskalí spatřuje především v nedostatečném lůžkovém fondu, a podotýká: „Kapacity NNF tvoří necelé jedno procento (pozn. konkrétně 0,79 procenta) z celkového počtu lůžek ve všech pražských nemocnicích. Konkrétně bychom jich zde našli pouhých 113. To efektivně znemožňuje i další úkol, který by nemocnice v centru města mohla plnit – centrální výjezdní místo pro potřeby Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy.“ Votoček opět upozorňuje, že po odečtení kapacit vyhrazených pro oddělení interny, chirurgie a ortopedie, zbude 20 prázdných lůžek, které by záchranná služba mohla obsadit urgentními případy. Tyto kapacity by ale záchranná služba vyčerpala nejpozději do týdne.
Součástí debaty jsou i možné scénáře zřízení nových oddělení. Konkrétně se mluví například o zřízení oddělení ARO o kapacitě 6 lůžek. K tomuto bodu Votoček namítá: „I přes to, že by se jednalo o malé oddělení, by pro zajištění plného trojsměnného provozu bylo zapotřebí 25 plnohodnotných členů zdravotnického personálu. Z ekonomického hlediska by to pro nemocnici představovalo nadbytečnou zátěž.“ Podobně skepticky se staví k myšlence vytvoření celopražské nemocniční sítě, která by spočívala v úzké spolupráci mezi všemi pražskými nemocnicemi, tedy těmi fakultními, centrem pro experimentální medicínu IKEM a Nemocnicí na Homolce. „Nevidím důvod, proč by nemocnice měly spolupracovat, když samy mezi sebou musí neustále svádět boj o pacienty,“ argumentuje zastupitel.
Pominout ale nelze ani poměrně ambiciózní projekt, který je v jednání mezi zastupitelstvy hlavního města a jeho městské části. Oba subjekty zvažují založení ještě další právnické osoby, na které by oba subjekty participovaly – hlavní město finančními prostředky, městská část pak prostřednictvím nemovitého vkladu v podobě budov a areálu Nemocnice na Františku. Tato „dceřinka“ by měla pravděpodobně právní podobu zapsaného ústavu jako Ústav metropolitního zdravotnictví. Dle občanského zákoníku jsou ústavy jakýmsi hybridním útvarem mezi společenstvími osob a majetku. Legislativa přímo předpokládá, že bude tato právní forma volena pro účely poskytování služeb veřejnosti, mezi které zdravotnictví bezpochyby patří po boku školství či vědy a výzkumu.
Potenciální riziko však můžeme spatřovat hned v tom, že hospodaření ústavu bude podléhat rozhodnutím nově zřízené správní rady instituce. Pokud by se však provoz NNF i nadále vyznačoval ztrátovými ukazateli, hrozila by následná likvidace, v jejímž průběhu by městská část přišla o svůj vklad ve prospěch vypořádání pohledávek – tedy celého areálu nemocnice. Jakékoliv řešení je proto nezbytné vnímat z hlediska možných rizik a k celé záležitosti přistupovat s maximální opatrností.
Spor vládního hnutí a místní opozice je pak nejviditelněji ztělesněn odlišnými názory na osobu ve funkci ředitele nemocnice. Opoziční strany vytrvale podporují současného ředitele MUDr. Davida Erharta, primáře zdejšího Chirurgického oddělení, který zde vykonával v podstatě úlohu jakéhosi krizového manažera. Poukazují na to, že se hospodaření NNF během jeho působení podařilo ozdravit, a podniknuté kroky mohly vést k vystoupení z marasmu, ve kterém se zdravotnické zařízení nacházelo. S tím ovšem nesouhlasí starosta Prahy 1 ani jeho straničtí kolegové, kteří by na místě ředitele nejradši viděli Martina Ježka. Ten v současné době působí nejen jako ředitel odboru zdravotnictví Magistrátu hlavního města Prahy, ale také vykonává funkci ředitele v organizaci Metropolitní Nemocnice na Františku. Z této pozice je jedním z architektů projektu Metropolitní nemocnice a blízkým spojencem Pavla Čižinského.
Vzhledem k starostově neúspěchu na listopadovém zastupitelstvu se dá očekávat, že věc bude znovu otevřena na budoucích jednáních.
