Annette Messager poprvé vystavuje v Česku. Kunsthalle otevírá její Tragikomedii

Od 8. října 2026 do 28. února 2027 představuje Kunsthalle Praha rozsáhlou výstavu Annette Messager: Tragikomedie. Přehlídka shrnuje více než pět desetiletí tvorby výrazné francouzské umělkyně a ukazuje její svět, v němž se intimita střídá se znepokojením, humorem i absurditou. Výstava otevírá její osobitý svět, v němž se něha setkává se znepokojením a známé se stává podivným. Tvorba Annette Messager sahá od intimních prací na papíře po rozsáhlé instalace, zpochybňuje zažité představy o genderu, společnosti a těle. Umělkyně autorským pohledem propojuje osobní zkušenost s otázkami, které se týkají nás všech. V Česku jde o její první rozsáhlou výstavu.

Již více než padesát let Annette Messager rozvíjí osobitý umělecký jazyk založený na napětí, proměně a provokaci. Fotografie, textil a nalezené předměty využívá k vyprávění příběhů, v nichž zpochybňuje zažité představy o společnosti, genderu i umění.

Protiklady v její tvorbě přirozeně existují vedle sebe: utrpení a radost, intimita a spektákl nebo humor a vážnost se spojují v dynamický celek. Právě toto napětí stojí v centru Tragikomedie. Název výstavy, inspirovaný jedním z ikonických děl Messager, vystihuje způsob uvažování umělkyně, která vedle sebe často staví zdánlivě neslučitelné kvality.

Zosobnění a mizanscéna patří k základním principům její tvorby: instalace získávají charakter divadelních scén a předměty se mění v postavy. V tomto duchu se i Kunsthalle Praha mění v jeviště pro osobitý svět Annette Messager plný tragédie, komedie a touhy.

„Je pro nás velkou radostí představit českému publiku nádherně podivný svět Annette Messager. Její tvorba nám připomíná, že umění nepotřebuje vzácné materiály, že krása může vznikat z těch nejobyčejnějších věcí, že pod zdánlivě uklidňujícím povrchem může číhat hrůza a že tvořit znamená hrát si s maximální vážností,“ říká Christelle Havranek, spolukurátorka výstavy a hlavní kurátorka Kunsthalle Praha.

Výstava nabízí témata, k nimž se Messager ve své tvorbě opakovaně vrací: proměna každodenních předmětů, pohádky a podobenství nebo úvahy o ženství. Vystavenými díly zároveň prostupují její osobní zkušenosti jako jsou působení v uměleckém světě ovládaném muži, politická atmosféra Paříže sedmdesátých let i její komplikovaný vztah k náboženství.

Do širšího povědomí vstoupila Messager na počátku sedmdesátých let, kdy pracovala s různými identitami, mezi něž patřily „sběratelka“, „podfukářka“, „podomní obchodnice“ a „praktická žena“. Prostřednictvím fotografií a alb rozostřovala hranici mezi soukromým a veřejným životem a vlastní tělo i své pozorování proměňovala v umělecký materiál. Tyto rané práce mají často intimitu deníků či osobních sbírek, která v její tvorbě přetrvala i poté, co její instalace výrazně vzrostly v měřítku.

Obyčejné věci se v rukou Annette Messager mění v neobyčejné. Předměty spojené s domácností nebo dětstvím během své kariéry opakovaně proměňuje v něco humorného či znepokojivého. V dílech jako Daily, Les 7 Balais (7 košťat) nebo Les Dépouilles (Kůže) se každodennost stává prostorem, v němž může na povrch vystoupit to, co bývá obvykle skryté nebo potlačované.

Podobným způsobem Messager přistupuje k pohádkám, mytologii a náboženství a vrací se k příběhům a symbolům hluboce zakořeněným v kolektivní představivosti. Přestože vyrůstala v ateistické rodině, od dětství ji fascinovaly katolické rituály. V cyklu Mes Vœux (Mé sliby) pracuje s jazykem votivních darů, zatímco v Chimères (Chimérách) vstupují prostřednictvím pavouků, netopýrů a hybridních bytostí do její tvorby mýty a lidové pověsti. Známým symbolům a příběhům tak otevírá nové významy, zejména v souvislosti s ženskou zkušeností a způsoby, jakými byly ženské postavy historicky zobrazovány.

„Výstava skutečně vyzdvihuje jedinečný vypravěčský talent Annette Messager. Její dlouhodobý vztah k literatuře a filmu jí umožňuje dát téměř jakémukoli předmětu charakter a jejím dílům propůjčuje působivý dojem, že vycházejí jak z originálních příběhů, tak ze známých vyprávění, s nimiž často pracuje,“ dodává Theo Carnegy-Tan, spolukurátor výstavy.

Další výraznou linií výstavy je tělo. Objevuje se už v raných pracích umělkyně věnovaných genderu a touze, stejně jako v pozdější tvorbě zaměřené na zranitelnost, smrtelnost a protest. Po zkušenosti s rakovinou v roce 2019 vytvořila akvarelový cyklus Tête-à-tête (Tváří v tvář), v němž se opakovaně vrací motiv lebky. Jinde se odkazy na dělohu a akce hnutí FEMEN propojují s otázkami těla a feminismu, zatímco Les Piques (Píky) spojují osobní a politickou historii a připomínají revoluční násilí i nepokoje května 1968, které Messager sama v Paříži zažila.

Jednou z opakujících se postav Tragikomedie je Pinocchio, v němž se neplecha, nevinnost a touha propojují s protiklady typickými pro tvorbu umělkyně. Promenade de Pinocchio (Pinocchiova procházka) se rozvíjí v Galerii 1, kde se známá pohádková postava stává součástí rozsáhlé, psychologicky podmanivé scény.

Výstava vrcholí v Galerii 2 monumentální instalací Casino, která pokračuje v příběhu Pinocchia a vtahuje publikum do prostoru připomínajícího divadelní scénu. Vlnící se rudé hedvábí evokuje okamžik, kdy Pinocchia spolkne velryba a on se v jejích útrobách znovu setkává se svým otcem Geppettem – místo děsivé, ale zároveň spojené se shledáním a naplněním jeho tužeb. Také samotný název osciluje mezi několika významy: kasino může odkazovat k zábavě, ale ve slangové italštině také k chaosu. Rozměrná instalace propojuje divadelnost, proměnu a touhu a tvoří působivé finále Tragikomedie i protikladů, které prostupují celou tvorbou Annette Messager. Casino bylo původně představeno ve francouzském pavilonu na Benátském bienále v roce 2005, kde získalo Zlatého lva za nejlepší národní expozici.

Napříč různými obdobími a soubory děl Tragikomedie ukazuje pozoruhodnou kontinuitu přístupu Annette Messager a ochotu nabourávat zavedené hranice. I po více než pěti dekádách její tvorba stále proměňuje to, co považujeme za známé, a vybízí k novému pohledu na příběhy, předměty a představy, skrze něž rozumíme světu kolem nás. 

Annette Messager: Tragikomedie je v Kunsthalle Praha k vidění od 8. října 2026 do 28. února 2027. 

Výstavu doprovodí komentované a performativní prohlídky s umělkyněmi a umělci, pětidílný přednáškový cyklus TransformArt Tělo a materiál v současném umění, nedělní prohlídky s odbornicemi a odborníky, projekce KunstKina (Psycho, Monk in Pieces) a workshopy s lokálními designérkami zaměřené na parfémy, šperky a práci s kovem. 

V prosinci 2026 vydá Kunsthalle Praha anglickojazyčný katalog s mezinárodní distribucí berlínského nakladatelství DCV, který vedle bohaté fotografické dokumentace výstavy nabídne kurátorský text Christelle Havranek a Thea Carnegyho-Tana, esej Léy Veinstein a rozsáhlý rozhovor s Annette Messager.