Červnové novinky z nakladatelství Euromedia přináší mrazivé čtení

Dvě knižní novinky z nakladatelství Euromedia, které nejsou příliš veselé a oddechové. Jedná se totiž o čtení, z něhož občas spíš mrazí… Válečné reportérky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová vydávají v nakladatelství Universum novou knihu s výmluvným názvem Poslední zapálí vesnici. Přečtete si v ní strhující reportážní texty o válce v oblasti Náhorního Karabachu, která se nás bohužel týká víc, než se na první pohled zdá… Kniha je doplněna doslovem politologa Tomáše Šmída a doprovází ji řada skvělých fotografií.

Z nakladatelství Universum je také druhá  kniha, kterou společně napsali Jitka Kosíková a Marek Uhlíř a nazvali ji Břehy nejsou na dohled – Zápisky z mise Lékařů bez hranic. Je psána formou deníkových záznamů a autoři si mimo jiné pokládají otázku, „Jaké zoufalství musí pronásledovat lidi, kteří se v přecpaném podpalubí vydají na širé moře i s malými dětmi v náručí…?“

Lenka Klicperová, Markéta Kutilová: Poslední zapálí vesnici 

Dne 27. září 2020 zaútočil Ázerbájdžán podpořený Tureckem na oblast Náhorního Karabachu, enklávu, kterou posledních 30 let kontrolovala Arménie. Válka měla být blitzkrieg, přesto se Arméni dokázali bránit 44 dní. Kruté boje vojáci popsali jako masakr, zejména kvůli nasazení bojových dronů ázerbájdžánskou armádou.  Válku zastavilo příměří zprostředkované Ruskem.

Válka si vyžádala kolem 8 000 mrtvých vojáků na obou stranách konfliktu a 146 mrtvých civilistů. Stovky lidí se stále pohřešují. Během konfliktu bylo spácháno mnoho válečných zločinů. Arméni válku prohráli a přišli o 80 % Karabachu a přilehlých území. Příměří ukončilo boje, ale ne lidské utrpení. Desetitisíce Arménů ztratily svoje domovy, tisíce vojáků přišly o končetiny. Přibývají důkazy o civilistech mučených ázerbájdžánskou armádou.

Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se do Karabachu vypravily v první den útoku, a byly tak prvními českými novinářkami, které se do oblasti bojů dostaly. Ke konci války se na místo vrátily a překročily hranice do Karabachu v den podepsání příměří. Sledovaly pálení karabašských vesnic a příjezd ruských vojáků. V lednu 2021 podnikly třetí cestu a přinesly výpovědi civilistů o válečných zločinech Ázerbájdžánu.

Jejich kniha, doplněná doslovem politologa Tomáše Šmída, jenž se zabývá zejména výzkumem ozbrojených konfliktů, organizovaným zločinem a zahraničně bezpečnostními problémy v postsovětském prostoru s důrazem na kavkazský region, je tak uceleným svědectvím o hrůzách moderní války. Neboť ta, byť se zdá daleko, týká se nás víc, než bychom si kdy mysleli.

Lenka Klicperová (*1976) je novinářka a fotografka. Začínala jako zpravodajka, od roku 2004 do 2018 řídila časopis Lidé a Země. Pracovala v řadě afrických zemí, od Angoly přes Namibii, Nigérii, Tanzanii, Keňu, Etiopii, Mali, Burkinu Faso, Čad, Niger až po Demokratickou republiku Kongo. Několikrát navštívila jako reportérka Afghánistán. Dostala se také do Somálska sužovaného několik dekád trvající válkou.

Od roku 2014 se soustředí na problematiku války s Islámským státem v Iráku a Sýrii. Podílela se na tvorbě několika dokumentů (Slzy Konga, Latim – Obřezané, Iráčanky, Ženy v zemi Tálibánu, Nezlomené) a řady televizních reportáží. Je nositelkou mnoha cen a nominací v soutěži Czech Press Photo – jak za fotografie, tak za videotvorbu. V roce 2010 vyšla první kniha Afrika v nás, na níž spolupracovala s Olgou a Václavem Šilhovými a na niž volně navazuje Afrika v nás II. Z práce v Sýrii vznikly dvě knihy Islámskému státu na dostřel I a II, jejichž spoluautorkou je Markéta Kutilová. Společně navíc založily po první cestě do Sýrie veřejnou sbírku SOS Kobaní. Z jejího výtěžku podpořily školy a zdravotnická zařízení v severosyrském městě Kobaní. V roce 2018 vyšla jejich třetí společná kniha Ve válce. Vypráví příběhy lidí, kterým do života vstoupil konflikt v Iráku a v Sýrii. V roce 2018 byla Lenka zařazena českou verzí časopisu Forbes na seznam inspirativních osobností pro tento rok. Spolupracuje s mnoha českými médii, zejména s časopisem Reflex a pořadem Reportéři ČT. Věnuje se navíc přednáškové činnosti – pro veřejnost, ale působí i na Univerzitě Hradec Králové. Je také šéfredaktorkou časopisu Prima ZOOM.

Markéta Kutilová (*1978) je novinářka a publicistka. Pochází z Poličky, kde také žije. Novinářskou dráhu zahájila v roce 2002 jako redaktorka Lidových novin. Poté šest let pracovala pro společnost Člověk v tísni jako projektová manažerka na misích v Íránu, na Srí Lance, v Demokratické republice Kongo a na Haiti. Poté se vrátila k novinářské práci. Jejími tématy se staly války, lidská práva, ekologie, ochrana zvířat a migrace. Jako novinářka pracovala v Demokratické republice Kongo, Íránu, v Kambodži, Ugandě, Rwandě, Tanzanii, Indonésii, Libérii, Jordánsku, Libanonu, Indii, Belgii, Švédsku, Makedonii, v Německu a dalších. Je spoluautorkou dokumentárního filmu Nezlomené. Poslední roky jezdí do Sýrie a Iráku a spolu s Lenkou Klicperovou dokumentuje válečné konflikty. Je spoluautorkou knih Islámskému státu na dostřel I a II. Spolupracuje s pořadem Reportéři ČT a mnoha dalšími médii.

S Lenkou Klicperovou založila sbírku na pomoc lidem v syrském Kobaní. Své reportáže a články publikuje v mnoha českých i zahraničních médiích. Je spoluautorkou reportáží několikrát oceněných na Czech Press Photo. Věnuje se i přednáškové činnosti pro školy a veřejnost.

Jitka Kosíková, Marek Uhlíř: Břehy nejsou na dohled

Jaké zoufalství musí pronásledovat lidi, kteří se v přecpaném podpalubí vydají na širé moře i s malými dětmi v náručí…? Kniha Břehy nejsou na dohled jsou deníkové záznamy Jitky Kosíkové, dětské zdravotní sestry, z práce na misích Lékařů bez hranic. Jejím úkolem je postarat se o lidi ztracené na útěku. Neví, jestli zítřek přinese v gumových člunech zraněné děti, poleptané, nemocné, jestli budou na palubě rodit, jestli bude muset resuscitovat, neví, kolik dětí povezou na italskou pevninu v kontejneru vyhrazeném pro zemřelé…

Vzpomínky na misi ve zhrouceném Středomoří uprostřed humanitární krize střídají postřehy z práce v pediatrickém týmu mobilního hospice Cesta domů a jemné pasáže deníků týkající se Jitčiných vztahů a úryvky – nikdy neodeslaných – milostných dopisů.

Jitka Kosíková (* 1976)

Dětská sestra, pediatrickou intenzivní péči studovala na univerzitě v Edinburghu a management ve zdravotnictví na Univerzitě Karlově. Pracovala v českých nemocnicích a v Saudské Arábii a v Jemenu. Na mise s Lékaři bez hranic vyjíždí od roku 2011 – nasazená byla dvakrát v Afghánistánu, dvakrát v Jižním Súdánu, Bangladéši, Jordánsku a v Iráku. Deníkové záznamy z mise na záchranné lodi Bourbon Argos ve Středozemním moři staly u vzniku této knihy. Od roku 2017  týmu domácího hospice Cesta domů v Praze, nyní rozviji služby mobilního hospice v Poličce.

Byla zvolena členkou pracovní skupiny Evropské asociace paliativní péče (EAPC) pro dětské pacienty, členkou výboru sekce dětské paliativní péče České společnosti paliativní medicíny České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Paliativní péči u nevyléčitelně nemocných dětí garantuje také ve dvou rozvojových projektech Ministerstva zdravotnictví ČR. Je spoluautorkou metodického doporučení Mobilní specializovaná paliativní péče v době pandemie COVID-19.

Marek Uhlíř (* 1979)

Vystudoval obory diplomovaný zdravotnický záchranář na vyšší zdravotnické škole, žurnalistiku a management ve zdravotnictví na Univerzitě Karlově v Praze. Pracoval u zdravotnické záchranné služby v Praze a ve Středočeském kraji, na odboru bezpečnosti a krizového řízení na Ministerstvu zdravotnictví ČR a ve výzkumném tymu EuroHealth Consumer Index v Bruselu. V letech 2012–2018 byl ředitelem mobilního hospice Cesta domů, kde se s Jitkou Kosíkovou potkali.

V současné době pracuje na operačním středisku Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy a v Centru paliativní péče vede výzkumný projekt týkající se včasné identifikace pacientů s terminální progresi nevyléčitelného onemocnění v přednemocniční péči. Je zvoleným členem výboru České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP.