Česká ekonomika je jako cedník. Zůstala jedinou, z níž lidmi vytvořené bohatství masivně mizelo bez náhrady do zahraničí

Loňský rok jednoznačně potvrdil postavení české ekonomiky jako vysoce „odtokového“ hospodářství. Objem vytvořeného bohatství, které z České republiky bez náhrady mizí do zahraničí, je v posledních letech tak značný, že zemi náleží nelichotivé přední příčky ve světovém žebříčku podle právě rozsahu odtoku bohatství.

V roce 2022 bylo Česko mezi okolními zeměmi jedinou, jejíž obyvatelé měli k dispozici méně bohatství, než kolik reálně vytvořili, a to pouze zhruba 96 procent. Hrubý národní důchod v přepočtu na osobu totiž zaostal za hrubým domácím produktem v přepočtu na osobu, jak ukazují data Světové banky (viz tabulka níže).

Pro srovnání, takoví Němci disponovali přibližně 110 procenty bohatství, které na svém území vytvořili, a to i díky přílivu bohatství vytvořeného například právě v Česku. Rakušané pak měli k dispozici 108 procent bohatství, které vytvořili. Poláci sice zůstali „na svém“, ale Maďaři či Slováci dokázali ukazatel rovněž přetočit „do plusu“.

Každý obyvatel ČR, včetně nemluvňat, tak měl loni v průměru k dispozici o zhruba 25 tisíc korun méně, než kolik mu mělo připadat, pokud by v zemi vytvářené bohatství také v zemi zůstávalo nebo bylo v případě odtoku plně kompenzováno přílivem bohatství ze zahraničí, například v podobě dividend nebo investic.

Česko je přední světovou „odtokovou“ ekonomiku již řadu let. V roce 2019, tedy ještě před covidem a válkou na Ukrajině, obsazovalo v rámci zemí OECD první příčku v rozsahu odtoku bohatství, vynecháme-li země označované za daňové ráje.

Stěžejním důvodem enormního odlivu bohatství z Česka je pravidelný, prakticky každoroční, odliv stovek miliard korun do zahraničí v podobě dividend, jenž není kompenzován dostatkem zahraničních investic v zemi.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank