Děti s neomezeným přístupem k mobilu? Několik věcí je potřeba ohlídat

K letním prázdninám neodmyslitelně patří spousta zábavy a nových zážitků, ale také mnohem volnější režim. Ten se netýká pouze spánku a jídla, ale v posledních letech i digitálních technologií. Děti mají o prázdninách mnohem více volného času a mnohé z nich tak mají potřebu trávit i více času u obrazovek. Rodiče svým dětem často povolí dost volný, někdy až neomezený pobyt nejen na mobilu. Takový přístup však s sebou, obzvlášť u mladších dětí, může nést i určitá rizika. Pokud se přes léto rozhodneme dopřát svému dítěti volnější režim i my, je to jen na nás a nemusí to hned znamenat, že to na dítě bude mít negativní dopad. V každém případě je dobré mít na paměti pár důležitých zásad a ty se pokusit u dětí hlídat. 

„Je zcela logické, že děti to na telefonech baví. Může za to hormon dopamin, který se v těle vyplaví vždy, když jsme odměňováni. Zažíváme to třeba při jídle nebo pohybu. Vyplavuje se už jen při očekávání potěšení a samozřejmě náš mozek ho chce opakovaně víc a víc,“ říká psycholožka Kamila Ryšánková. „Na sociálních sítích se k tomu přidává nepravidelná nebo nepředvídatelná odměna. Nikdy nevíme, kdo nám dá lajk, kdo nás pochválí nebo kdy nám přijde notifikace. A tak se na této odměně stáváme ještě více závislí,“ dodává.

Rodič jako správce a ochránce před nástrahami digitálního světa

Rodič by měl být u dětí do 12 let tzv. správcem technologií. To znamená, že by měl mít přehled, co dítě na nich dělá, jaké stránky navštěvuje, s kým je v kontaktu atd. Ulehčit situaci může to, pokud je zařízení na veřejně dostupném místě pro všechny a rodiče tedy vždy vidí, co dítě dělá.

Ve zkratce je důležité mít na paměti a dodržovat tzv. „pravidlo tří C“ – dítě (child), obsah (content) a kontext (context). Dítě znamená, že je každé jiné a jinak na technologie reaguje. U obsahu je důležité, jestli to, co dítě sleduje, odpovídá našim rodinným hodnotám a věku dítěte. Kontext zohledňuje, zda dítě netráví čas na mobilu apod. například na úkor času s rodinou a přáteli nebo pohybu.

Všechny technologie, na kterých se dítě pohybuje, by měly být vždy i dostatečně zabezpečené. „Zabezpečit zařízení pomůže kvalitní bezpečnostní program, který ho ochrání před škodlivým kódem, který by dítě mohlo nechtěně nainstalovat třeba kliknutím na podvržený odkaz nebo stažením škodlivého souboru. Dobrým pomocníkem rodičů ke zvýšení bezpečnosti dítěte v online prostředí je také software rodičovské kontroly, který umožňuje nastavit filtrování obsahu na internetu podle věku dítěte, omezit přístup k určitým aplikacím nebo hlídat čas, který dítě na zařízení stráví,“ radí Vladimíra Žáčková, specialistka na kyberbezpečnost ve společnosti ESET.

Online aktivity je třeba střídat s offline činnostmi

Děti by měly čas na obrazovkách vykompenzovat i různorodými aktivitami doma, ale zejména venku. Pokud to děti s pobytem v online světě dlouhodobě přehánějí, mohou se objevit různé problémy. Časté jsou např. silné emoční projevy, jako je vztek, podráždění nebo náladovost.

Negativní vliv se může projevit i na rodinných vztazích, protože více času na mobilu, počítači nebo konzoli znamená méně času stráveného s rodiči. A v neposlední řadě je třeba zmínit i obezitu, která hrozí v případě, pokud dítě čas, který by mělo věnovat pohybu, tráví s technologiemi.

Pokud jde o miminka a batolata, která ke správnému vývoji potřebují zejména interakci s druhým člověkem, u těch by se čas u obrazovky měl pohybovat na skutečném minimu. Světové organizace se shodují v tom, že děti do dvou let by u obrazovek neměly trávit žádný čas (případně jen čas, kdy na nich dochází k interakci a komunikaci s někým blízkým) a děti od 2 do 5 let maximálně 1 hodinu denně. U starších dětí už žádný doporučený limit neexistuje a mnohem důležitější je to, jakým způsobem dítě čas ve společnosti digitálních technologiích tráví. Samozřejmě tyto limity se budou lišit i podle toho, kolik dětí rodina má a čemu jsou její členové zvyklí se ve svém volném čase věnovat.

Vyhradit si čas na debaty s dětmi

Je také velmi důležité vyhradit si čas a dítěte se ptát, co na obrazovkách dělalo nebo vidělo. Zajímat se o videa nebo pohádky, které dítě sledovalo. Ptát se, co si z nich zapamatovalo a během rozhovorů nezapomínat ani na edukaci. Pokud dítěti umožníme trávit více času na svém telefonu nebo mu přes léto pořídíme jeho vlastní smartphone nebo tablet (například na cestu k moři), je dobré jako rodič počítat se všemi riziky, jež mohou nastat a s dítětem o nich mluvit. „Dítě se může na internetu např. při hraní her setkat nejen se škodlivým kódem, který by mohl odcizit jeho citlivé osobní údaje, ale samo často na internetu o sobě prozradí informace, které mohou vést třeba ke kyberšikaně, groomingu nebo sextorzi. Důležité proto je, aby rodič a dítě budovali vzájemnou důvěru a dítě nemělo obavy se rodiči svěřit. Případně, aby rodič sám včas rozpoznal, že se něco děje,“ doplňuje Žáčková.

Pozor na změny chování a nálad dítěte

Každé dítě je jiné a k určitému obsahu tak může být i jinak citlivé. U malých dětí v batolecím věku může být jen sledování TV zdrojem tolika podnětů a podráždění, nebo narušení spánku, že někteří rodiče obrazovky raději nepoužívají. Zejména u starších dětí pak v případě absence rodičovské kontroly může nastat situace, že se dítě prokliká k nevhodnému obsahu (pornografie, násilí apod.), který jej může vylekat.

V lidském mozku se nachází části, kterým se říká zrcadlové neurony, které umožňují tzv. pohyb bez pohybu. To znamená, že i když nějakou činnost pouze sledujeme, tak náš mozek začne pracovat podobně, jako by danou činnost prováděl. Tyto neurony se zapojují i ve chvílích, kdy sledujeme napínavý film. Díky nim přečteme z výrazu tváře hlavních hrdinů, co cítí, a náš mozek to zrcadlí. A pokud se bojí hlavní hrdina, tak i dítě, které se na danou pohádku dívá, může prožívat napětí až strach, protože ještě neumí zanalyzovat, co se na obrazovce děje a zaujmout od toho odstup jako dospělý člověk.

Navíc děti mezi 7. a 12. rokem se teprve začínají učit odlišovat, co je reálné a fantazijní, a to i na internetu. Až v tomto období zkouší při řešení problémů postupovat logicky, a tedy například i na sociálních sítích odlišovat, co je realita a co může být potenciálně nebezpečné a ohrožující. Do té doby jsou ve fázi předoperačního myšlení, kam pořád zasahuje tzv. magické myšlení, které dítěti pomáhá doplnit prostřednictvím fantazie „mezery“ v chápání světa (např. dítě slyší venku nějaké škrábání a hned ho napadne, že je to zloděj nebo čarodějnice).

Negativní emoce mohou děti zcela zahltit, což může vést k úzkostným stavům nebo nočním můrám. Dítě může začít odmítat vyjít samo do patra nebo chodit samo do školy, může se začít bát usínat ve tmě a požadovat světlo nebo být bez rodičů, přestěhuje se k rodičům do ložnice nebo nechce jet samo k babičce. Může také opakovaně mluvit o tom, že má strach, třást se a objevit se mohou i psychosomatické obtíže jako bolesti břicha nebo hlavy.

Dodržovat klid před spánkem a vyhnout se obrazovkám

V době spánku (alespoň hodinu před ním) je vhodné čas, po který je dítě vystaveno modrému světlu z obrazovek, zkrátit na minimum. Každé dítě je na jeho působení jinak citlivé a těm citlivějším může způsobit řadu potíží. Jedná se zejména o problémy se spánkem, které se mohou projevit buď obtížemi s usínáním, častým buzením, nočními děsy nebo můrami, případně pocitem nekvalitního spánku a tím zvýšenou únavou.

A jak vlastně ono modré světlo funguje a proč dětem tak škodí? Jedná se o světlo s jistou vlnovou délkou, které potlačuje tvorbu melatoninu (hormon, který může za pocit ospalosti) a jež nám pomáhá rozpoznat, kdy je den a noc. Většinu ho přijímáme přes den ze slunce, ale vyzařují ho i všechny displeje. Přes den máme díky slunci úroveň melatoninu nízkou a večer se nám zvyšuje, i proto jsme v zimních měsících, kdy je méně světla, ospalejší. Umělé světlo displejů tento přirozený proces úplně rozhodí. Má negativní vliv i na dospělé, ale děti jsou na něj dvojnásobně citlivé. Nedostatek spánku u dětí souvisí s nepozorností, impulzivitou a potížemi se seberegulací. Děti mívají horší výsledky ve škole a příznaky také často připomínají poruchy pozornosti s hyperaktivitou, což může u některých dětí s nedostatkem spánku vést k chybné diagnóze ADHD. Během spánku se rovněž uvolňují hormony, které pomáhají při tvorbě svalové hmoty, zdravého imunitního systému a obnově buněk. V důsledku mohou být děti, které méně spí, nemocnější.