Na distanční vyučování nebyli připraveni žáci ani školy, pro „děti ulice“ je katastrofou

Pandemie koronaviru zastihla české školství nepřipravené. Z výzkumu České školní inspekce vyplývá, že s nedostatečnou technikou a zázemím k distanční výuce se nepotýkali v první řadě žáci, ale samotné školy.

„Jakákoli forma výukové online platformy chyběla skoro u poloviny základních škol a téměř u tří čtvrtin škol speciálních,“ připomíná výsledky výzkumu Tomáš Klumpar, vedoucí Beztíže, specializovaného oddělení Domu dětí a mládeže Praha 3 – Ulita. Beztíže, která funguje už 20. rokem, provozuje dva nízkoprahové kluby a tři terénní programy, nabízí množství preventivních aktivit pro mladé lidi, kteří jsou potenciálně ohroženi rizikovými jevy. Cílovou skupinou jsou „děti ulice“ ve věku 6–26 let z Prahy 2, 3, 10 a okolí.

Podle Klumpara je veřejným tajemstvím, že speciální školy nenavštěvují pouze děti se speciálními potřebami, ale z velké části také mládež ze složitějšího socioekonomického prostředí. „Právě na tuto ohroženou skupinu dopadla krize v oblasti vzdělávání nejcitelněji,“ říká. Tito žáci zároveň trpěli před vypuknutím krize největším nedostatkem techniky. „Maximálně jeden počítač v domácnosti mělo podle výzkumu k dispozici 58 procent z nich, 16 procent nemělo dokonce přístup k žádnému,“ uvádí Klumpar.

„V praxi jsme se také setkávali s tím, že některé školy loni na jaře na výuku téměř rezignovaly, na podzim pak probíhalo ‚vyučování‘ formou zadávání úkolů a samostudia. V jiných případech naopak školy nepřizpůsobily výuku a nároky situaci a mnoho žáků se vinou oslabené motivace nebo právě nevyhovujících domácích podmínek dostalo do vážných studijních problémů,“ popisuje Tomáš Klumpar zkušenosti pracovníků Beztíže.

Od prvních měsíců pandemie se Beztíže zaměřovala na mapování studijních potřeb a individuální doučování. Její terénní pracovníci tak pomohli například 18letému Markovi, který žije v Domě na půl cesty. „To je azylové bydlení pro mladistvé,“ upřesňuje Klumpar. Marek měl problémy se studiem, na konci školního roku byl neklasifikován z českého jazyka kvůli nedostatečné aktivitě při distanční výuce. „Nabídli jsme mu proto doučování přímo v terénu, Marek s námi intenzivně pracoval a podařilo se mu zvládnout reparát, díky kterému postoupil do druhého ročníku,“ líčí vedoucí Beztíže.

„Individuální doučování jsme nabídli také na ubytovnách Nad Slávií a Bydlo Malešice, které patří do naší sféry působnosti,“ dodává. Život na ubytovnách je totiž pro mladé lidi ztěžujícím faktorem, nemají zde dostatek soukromí, okolní prostředí je rizikové a nenabízí podněty pro jejich rozvoj a bezpečné trávení volného času. Období pandemie je pro rodiny z ubytoven ještě náročnější než obvykle. Potýkají se především s nedostatkem prostoru, jejich problémy jsou umocněny finanční nouzí a vztahy mezi členy domácnosti mohou být velmi napjaté. Děti zároveň nemají dostatečné podmínky a technické vybavení pro distanční výuku.

Beztíže se při své práci zaměřuje na děti a mladistvé, kteří tráví volný čas zejména mimo domov – v ulicích, parcích, v obchodních centrech, pohybují se v rizikovém prostředí, nemají motivaci nebo prostředky k navštěvování zájmových kroužků a nuda je vede k nebezpečným způsobům zábavy. Mladí lidé, se kterými tým Beztíže pracuje, řeší například problémy v rodině, šikanu, špatný prospěch ve škole či komplikované vztahy se svým okolím, experimentují s návykovými látkami, potýkají se se závislostí či mají zkušenost s drobnou kriminalitou. Jsou to ale také ti, kterým se nedostává příležitostí k rozvíjení vlastního potenciálu a uskutečnění svých snů a cílů.