Sté výročí narození skladatele Karla Husy oslaví Symfonický orchestr hl. m. Prahy novým albem se světovou premiérou

Karel Husa – jméno, které rezonuje výrazněji ve světě než v jeho rodné zemi. Karel Husa je držitelem Pulitzerovy a Grawemeyerovy ceny a podobně jako další velcí čeští skladatelé propojil českou hudební tradici s tou světovou.

Karel Husa

Sté výročí skladatelova narození (7. srpna) je jedinečnou příležitostí připomenout si nevšední příběh jeho života i hudebního odkazu. V Praze zažil nacistickou okupaci v roce 1939. Po absolventském koncertě s orchestrem FOK (1946) odjel studovat kompozici do Paříže k Arthuru Honeggerovi a Nadii Boulangerové. Po únoru 1948 se již do Československa nevrátil a zůstal v Paříži. Jeho skladby proto na dalších čtyřicet let zmizely z českých pódií. V roce 1954 mu hudební oddělení na Cornellově univerzitě v americkém městě Ithaca nabídlo, aby se zde ujal výuky skladby, hudební teorie a dirigování. V březnu 1954 tedy Karel Husa přesídlil do USA. V roce 1959 se stal americkým občanem a jeho působení na univerzitě bylo změněno z časově omezeného na trvalé. V roce 1968 na protest proti okupaci Československa armádou Sovětského svazu a armádami jeho satelitních států složil legendární Hudbu pro Prahu 1968, kterou ve své vlasti provedl až v únoru 1990 po sametové revoluci. Kromě pedagogické činnosti a komponování působil také jako dirigent u dlouhé řady renomovaných zahraničních symfonických orchestrů.

Supraphon ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK vydává 25. června 2021 ke stému výročí narození Karla Husy nové album, které obsahuje skladby Hudba pro Prahu 1968, Tři fresky a Symfonii č. 2 „Zrcadlení“. Dramaturg Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Martin Rudovský k tomu uvedl: „Řekl bych, že v dramaturgii FOK je tato nová nahrávka přímo osudová, neboť osobnost Karla Husy je spjatá s Pražskými symfoniky osudově. Než odešel z Prahy, absolvoval s orchestrem FOK dirigentsky i skladatelsky konzervatoř. Orchestr  FOK měl na svědomí několik světových a českých premiér jeho děl. Návraty ze světa do Prahy také byly do značné míry návraty do Obecního domu za FOK. Čili jde o projekt až osobní, niterný.“

Nové album mapuje odlehlá tvůrčí období mezi lety 1947 a 1983 a představuje vůbec první studiovou nahrávku Tří fresek. Pražští symfonikové, orchestr bytostně spjatý s Karlem Husou i s Prahou, se svým šéfdirigentem Tomášem Braunerem a vedeni koncertním mistrem Romanem Patočkou nahrávky uskutečnili ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. „Pro mne osobně je to do jisté míry objevení nové planety. Znal jsem Husovu slavnou Hudbu pro Prahu 1968, ovšem Druhá symfonie a Fresky jsou pro mne doslova zjevením. Neznalost jeho hudby nás v Čechách usvědčuje z toho, že bychom měli rozšiřovat svůj horizont. U hudby Karla Husy by to bylo zvlášť vhodné, neboť málokdo se Praze tak věnoval. Naposledy snad Bedřich Smetana a Josef Suk. I Husovo propojení české hudební kultury s tou světovou je pozoruhodné,“ uvedl dirigent Tomáš Brauner a své zamyšlení ještě doplnil: „Husova hudba je totálně závislá na přesném rytmu a jeho expresivním vyjádření. Jsou to skladby v tomto smyslu pro orchestr virtuózní. Za všechna místa zmíním třeba druhou větu Druhé symfonie. Kromě perkusivní části orchestru klade Husa velké nároky také na žestě, snad že byl původním povoláním trumpetista. Nadšení pak u mne plynulo z toho, že všechny nároky na orchestr a na mne nebyly bezúčelné. Husovy partitury jsou sice náročné, ale naprosto jasné, až přímočaré. Mají hluboký smysl a vynikající hudební tvar.“

Album „Karel Husa – Hudba pro Prahu“ vychází v celosvětové distribuci v pátek 25. června 2021 na CD i v digitálních formátech. Album vychází také díky podpoře Hlavního města Prahy a OSA Partner.

Na březen 2022 plánuje Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK koncertní provedení Tří fresek op. 7, které premiéroval v dubnu 1949 pod taktovkou svého tehdejšího šéfdirigenta Václava Smetáčka. S nynějším šéfdirigentem Tomášem Braunerem tak půjde o teprve druhé uvedení vůbec, a to po více než 70 letech.

O novém albu s hudbou Karla Husy si povídáme těsně před jeho vydáním s dramaturgem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Martinem Rudovským a s šéfdirigentem Tomášem Braunerem.

Martin Rudovský: Jde o projekt osobní až niterný…

Album s hudbou Karla Husy vydává FOK pod vedením pana dirigenta Tomáše Braunera v roce, kdy si připomínáme sté výročí skladatelova narození. Jak důležitý tento projekt v dramaturgii FOK je?

Řekl bych přímo osudový, neboť osobnost Karla Husy je spjatá s Pražskými symfoniky osudově. Než odešel z Prahy, absolvoval s orchestrem FOK dirigentsky i skladatelsky konzervatoř. FOK měl na svědomí několik světových a českých premiér jeho děl. Jeho návraty ze světa do Prahy také byly do značné míry návraty do Obecního domu za FOK. Čili jde o projekt osobní až niterný.    

Mohou se posluchači těšit na živé uvedení skladeb nahraných na albu?

Ano, mohou. Na březen 2022 plánujeme provedení Tří fresek op. 7. Díla znovuobjeveného, vždyť na vydávané nahrávce jde o jeho vůbec první studiovou nahrávku. Tři fresky premiéroval orchestr  FOK v dubnu 1949 pod taktovkou svého tehdejšího šéfdirigenta Václava Smetáčka. S nynějším šéfdirigentem Tomášem Braunerem tak půjde o teprve druhé uvedení vůbec, a to po více než 70 letech!

V čem vidíte vy sám největší odkaz Karla Husy?

Podobně jako další velcí čeští skladatelé propojil českou hudební tradici s tou světovou. Rozpracoval sugestivní jazyk svého mentora Arthura Honeggera do velmi osobitého výrazu, v němž se potkává něha s drsností. Svět se díky Karlu Husovi dozvěděl také mnohé o Praze, neboť „naše stověžatá“ stojí v základu mnoha jeho partitur.

Tomáš Brauner: Husovy partitury mají hluboký smysl…

Čím pro vás hudba Karla Husy je?

Pro mne osobně je to do jisté míry objevení nové planety. Znal jsem jeho slavnou Hudbu pro Prahu 1968, ovšem Druhá symfonie a Fresky jsou pro mne doslova zjevením. Neznalost jeho hudby nás v Čechách usvědčuje z toho, že bychom měli rozšiřovat svůj horizont. U hudby Karla Husy by to bylo zvlášť vhodné, neboť málokdo se Praze tak věnoval. Naposledy snad Bedřich Smetana a Josef Suk. I Husovo propojení české hudební kultury s tou světovou je pozoruhodné.

Co bylo při nahrávání alba nejobtížnější a co vás naopak nadchlo?

Husova hudba je totálně závislá na přesném rytmu a jeho expresivním vyjádření. Jsou to skladby v tomto smyslu pro orchestr virtuózní. Za všechna místa zmíním třeba druhou větu Druhé symfonie. Kromě perkusivní části orchestru klade Husa velké nároky také na žestě, snad že byl původním povoláním trumpetista. Nadšení pak u mne plynulo z toho, že všechny nároky na orchestr a na mne nebyly bezúčelné. Husovy partitury jsou sice náročné, ale naprosto jasné, až přímočaré. Mají hluboký smysl a vynikající hudební tvar.

/Supraphon/
Foto: Petr Dyrc a archív Supraphonu

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...