Tatry, krajina velkých příběhů. Místo, které inspiruje filmaře i generace návštěvníků

Jsou místa, která člověk navštíví a odjede. A pak jsou místa, která si odveze s sebou. Vysoké Tatry patří k těm druhým. Krajina dramatických vrcholů, horských ples, dřevěnic a lesů se po desetiletí stává kulisou filmů, pohádek i osobních příběhů. Není náhodou, že právě zde vznikaly slavné snímky jako Perinbaba, Král sokolů nebo Želary. A není náhodou ani to, že lidé, kteří pod Tatrami žijí, o nich mluví téměř s úctou.

Tatry, místo, kde se rodí příběhy

Tatranské štíty mají zvláštní schopnost. Stačí několik minut a ruch každodenního života začne ustupovat do pozadí. Člověk zpomalí, ztiší hlas a najednou si všimne věcí, které ve městě často unikají – šumění větru, vůně lesa nebo odrazu hor na hladině horského plesa.

Možná právě proto se Tatry staly inspirací pro filmaře už před desítkami let. V zasněžených pláních kolem Hrebienku a Starého Smokovce našel Juraj Jakubisko kulisy pro legendární Perinbabu. Divoká krása Belianských Tater se proměnila ve středověký svět Krále sokolů a drsná horská krajina dodala mimořádnou sílu i oscarovému filmu Želary. Dokonce i některé zimní scény slavného Mrazíka vznikaly právě zde.

Když se filmová magie potká s realitou

Ubytování APLEND má jednu výhodu, kterou žádný filmový trik nenahradí: autenticitu. Ráno otevřete okno a před vámi se rozprostře panorama, které znáte z pohádek – mlžné opary nad lesem, ticho přerušované jen šuměním větru a pocit, že jste se ocitli v jiném světě. Hosté často říkají, že právě tady pochopili, proč se v Tatrách natáčí tolik pohádek.  Propojuje se zde komfort moderního ubytování s atmosférou, která je sama o sobě příběhem. Rodiny oceňují prostorné apartmány, možnost vařit i blízkost přírody, zatímco děti mají pocit, že se ocitly v pohádce.

Filmové lokace na dosah ruky

Resorty jsou rozmístěné tak, že z nich můžete vyrazit na místa, která znáte z filmů a pohádek. Štrbské pleso působí jako z fantasy filmu, Hrebienok a Starý Smokovec připomínají zimní říši Perinbaby, Tatranská Lomnica spojuje přírodu s lanovkami a filmovou atmosférou a Belianské Tatry nabízejí tiché louky a lesy, kde se natáčel Král sokolů i Želary. Každý výlet se tak může stát malým návratem do dětství – ať už jste vyrostli na Perinbabě, nebo na moderních fantasy filmech.

Jenže Tatry nejsou pouze filmovou kulisou. Jsou skutečným domovem lidí, kteří se naučili žít v rytmu hor. „Lidé v Tatrách si prožili své, dobré i horší časy, a určitě je mnoho toho, co se můžeme od nich naučit,“ říká Matej Matejka, předseda Sdružení cestovního ruchu Vysoké Tatry a šéf skupiny APLEND.

Sám přitom pochází z Martina a pod Tatrami žije jedenáct let. Přestože pracovně často cestuje, návraty domů mají pro něj stále stejnou hodnotu. „Když jsem v zahraničí na pracovní cestě, tak se už neumím dočkat, až skončí ruch velkoměsta a můžu se zpátky vrátit do ticha s pohledem na Vysoké Tatry,“ popisuje svůj vztah k horám.

Právě ticho označuje za jednu z největších hodnot, které Tatry nabízejí. V době neustálých notifikací, telefonátů a spěchu získává tento zdánlivě obyčejný dar úplně nový význam.

Když přijde řeč na oblíbená místa, neváhá ani na okamžik. „Mé oblíbené místo ve Vysokých Tatrách je Zelené pleso,“ říká. Není těžké pochopit proč. Tyrkysová hladina obklopená štíty hor patří k nejfotogeničtějším místům celého Slovenska. A zároveň k těm, kde si člověk uvědomí, jak malý je ve srovnání s okolní přírodou.

Tatry ale nejsou jen pro zkušené turisty. Rodiny s dětmi objevují Hrebienok, Popradské pleso nebo okolí Starého Smokovce. Právě zde se podle Matejky ukazuje jejich největší kouzlo – dokážou oslovit každou generaci. Možná i proto se sem lidé vracejí opakovaně. Nejen kvůli vrcholům, lanovkám nebo turistickým trasám. Vracejí se za pocitem, který jinde nenacházejí.

„Tatry považuji za jeden z nejvýraznějších symbolů Slovenska. Jsou jedinečné a jsou jen jedny,“ říká Matej Matejka. A právě v tom spočívá jejich síla.

Nejsou nejvyššími horami Evropy ani největším pohořím světa. Přesto dokážou člověka okouzlit způsobem, na který se nezapomíná. Možná proto zde vzniká tolik filmových příběhů. A možná proto si každý návštěvník z Tater odváží ještě jeden vlastní.

Foto: shutterstock, Aplend