Změny v balíčku: Vláda neměla ustupovat v otázce rušení daňového zvýhodnění benefitů

Finální podoba balíčku, kterou koalice dojednala, představuje částečně promarněnou příležitost, neboť ruší některá ekonomicky smysluplná opatření původní podoby balíčku. Na druhou stranu nelze říci, že by se finální podoba balíčku od té původní lišila jakkoli dramatičtěji. Je na ní patrný vliv politických vyjednávání, která ovšem původní verzi balíčku zavedla z ekonomického hlediska převážně horším směrem.

Příkladem je ponechání daňového zvýhodnění benefitů, jakou jsou MultiSport karty. Jedná se o daňovou výjimku, kterou bylo možné šmahem zrušit, což by ekonomice trvaleji prospělo. Proč mají mít někteří zaměstnanci zvýhodněný přístup ke sportovním aktivitám, a jiní ne? Přece každý, kdo vydělává v zaměstnání, má logicky zdroje na to, aby si sportování zaplatil zcela sám, bez jakéhokoli daňového zvýhodnění. Pokud má stát pocit, že lidé sportují málo, ať jim plošně sníží daně všem – bez výjimek. V naději, že třeba část takto získaných peněz lidé dají právě na sport.

Ne všichni zaměstnanci mají možnost využívat benefit karet MultiSport. Daňové zvýhodnění těchto karet znamená nižší příjem pro veřejnou kasu. Takže lidé, kteří karty využívají a využívat vůbec mohou, mají své sportování hrazeno i těmi svými spoluobčany, kteří takový benefit nemají. Společnost, včetně příslovečné babičky z Orlických hor, co platí DPH v ceně kupovaného rohlíku, se tak skládá vybraným držitelům karet MultiSport na jejich sportování.

Je to však spíše otázka principu. Ponechání daňového zvýhodnění benefitů, byť, pravda, v osekané podobě (benefity mají zůstat do výše poloviny průměrné mzdy v předcházejícím období), nebude mít na zamýšlený rozsah konsolidace veřejných rozpočtů zásadnější vliv. Vždyť omezení a rušení daňových výjimek mělo dle původní verze balíčku přinést v roce 2024 úsporu čítající 2,3 miliardy korun. Tato suma odpovídá zhruba jen 2,4 procenta celkového konsolidačního dopadu balíčku na státní rozpočet v příštím roce. Nyní tedy platí, že konsolidační dopad omezení benefitů bude o něco slabší; slabší spíše v rozsahu stovek milionů korun. Pokud se však vláda – ekonomicky zcela správně – zaklínala úmyslem rušit daňové výjimky, tuto příležitost tedy v nové verzi balíčku promrhává, byť částečně.

Další úpravy v nové podobě balíčku lze označit za ekonomicky v rámci možností neutrální, ba správné. Správným opatřením je to, že výnos z daně z nemovitostí zůstane obcím ze sta procent, a nepůjde tedy státu. Byť je třeba mít na paměti, že zvýšení daně z nemovitosti znamená také například zvýšení daně ze zemědělské půdy, které se může promítnout do zdražení pachtovného, a tedy zhoršení konkurenceschopnosti tuzemské agrární produkce.

Ideální by bylo daň z nemovitostí nezvyšovat vůbec. Pokud už ale k tomu má dojít, nechť získané prostředky zůstávají obcím. Státní rozpočet tím přijde o devět až deset miliard korun – v porovnání se situací, k níž měla vést původní verze balíčku. Tato ztráta pro státní rozpočet by však měla být kompenzována snížením příjmů obcí ze sdílených daní v rámci rozpočtového určení daní v rozsahu deseti miliard korun.

I celkově – společně s dalšími změnami balíčku – by měl být dopad změn rozpočtově neutrální. Balíček by tedy stále měl zajišťovat konsolidační dopad v příštím roce v rozsahu necelých 98 miliard korun.

To ovšem – a to je zásadní – předpokládá, že stát opravdu proškrtá dotace v obejmu bezmála 46 miliard korun, jak má od jara naplánováno, a že také oseká platy ve státní sféře v rozsahu deseti miliard korun, přičemž sníží své provozní výdaje v rozsahu dalších šesti miliard – a nad tím vším se vznáší otazník. Dosud se totiž stále řeší převážně daňová a odvodová navýšení – a jejich následné částečně korekce. Neřeší se zatím zdaleka tolik škrtání dotací, snižování stavů a platů zaměstnanců státní sféry, ani úspory v oblasti provozu státu.   

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank