BARBAR – Malířka a její zloděj, nová výstava v Galerii MIRO

(Praha) Vernisáží dne 1. listopadu zahájila Galerie MIRO výstavu malířky Barbory Kysilkové. Svět Barbory Kysilkové, která si říká Barbar, je jako nesnesitelný flirt: v jednu chvíli vám lichotí, v druhé vás urazí. Tu vidíte něco nevýslovně krásného, hned nato něco téměř groteskního. Vždy je přítomná erotika, ale i smrt. Není lehké pochopit, co se skutečně děje, člověk však téměř nedokáže odtrhnout zrak.

Možná proto není divu, že dvěma klukům obrazy od Barbar natolik učarovaly, až se na jaře roku 2015 vloupali do jedné galerie v Oslo a dva její obrazy ukradli. Pečlivě a opatrně je vyjmuli z rámů, srolovali a odnesli. Nevěděli ovšem, že je zachytila průmyslová kamera.

O rok později byl jeden ze zlodějů dopaden. Umělkyně se dostavila k soudu. Během přestávky zloděje oslovila a představila se jako autorka ukradených obrazů. Zatímco on se snažil všemožně omluvit za to, co udělal, umělkyni zajímalo něco úplně jiného: jestli by ho mohla namalovat.

Když zloděj předchozího obrazu sedí modelem pro obraz další, je těžké říci, kdo od koho krade. Nakonec ho Barbar zobrazila čtyřikrát, v okamžicích pro ni typických: smyslných, zranitelných a ambivalentních. Zloděj se pokouší vyndat něco z vinné sklenky, mouchu či vlas, a já jako pozorovatel cítím, že nemá dostatečně dlouhé prsty, aby sklenici vyčistil, že to fyzicky není možné udělat.  

Na obrazech umělkyně Barbar je téměř nemožné přehlédnout těla, pozice, pohyby. Vystupují z temnoty, přicházejí mi vstříc a nutí mě vnímat mou vlastní tělesnost, a smrtelnost. Dokonce i zátiší s porcelánovými panenkami se nakonec mění v zobrazení těl, která se pokoušejí vyrovnat s faktem, že jsou mrtvá. Nebo živá. Jako by je vystihla přesně v momentu mezi výdechem a nádechem, ve stavu, o kterém nevíme, zda jim život dává nebo bere: Matka, která své dítě ukazuje, místo aby ho konejšila. Otec, který se marně pokouší totéž dítě nakojit. To celé podtrhují až bolestně krásné kombinace světla a barev.

Barbar krade od nejlepších, ať jde o Caravaggia nebo Vermeera, a neskrývá to. Nejde o obrazy, které by si s námi hrály na umělecko-historickou schovávanou. Jde o obrazy, které se nebojí vystavit se našemu pohledu na odiv. Prostor mezi divákem a obrazem nevyplňuje otázka, zda chápeme samotný odkaz nebo ne. Probíhá tu něco mnohem víc zásadního, původního a tělesného.

Říkalo se, že zpěv Sirén je stejně krásný jako smrtící. Když se Odysseus se svou lodí blížil k jejich ostrovu, řekl svým mužům, aby si zalepili uši včelím voskem. On sám se nechal přivázat ke stěžni. Byl tedy prvním člověkem, který poznal zpěv Sirén a přežil. 

Katalog k výstavě naleznete  ZDE

Pokud pocítíte chuť ukrást si obraz malířky Barbar, jde o zcela přirozený impuls. Tomu už se stalo. Nikdo neví, kde se zcizené obrazy nacházejí a kdo je v okamžiku, kdy toto píšu, pozoruje. Na této výstavě nám umělkyně sama představuje jejich zrekonstruované fragmenty. Dává nám pouze tušit, co při pohledu na ně pociťuje ten, kdo si je od zlodějů koupil. Možná se cítí jako Odysseus, který nad sebou nemá kontrolu a který si není jistý, zda se na svou posádku může spolehnout.

Krása byla plná bolesti v antice stejně jako v renesanci i jako dnes: když ji spatříte, působí zároveň jako všepohlcující a nesnesitelná, může vás naplnit nekonečnou osamělostí. Taková krása, kterou je možné pouze ukrást.

Øystein Stene
Foto: Galerie MIRO

Výstava trvá od 1.11.2019 do 5.1.2020. Galerie MIRO, Strahovské nádvoří 1/132, 118 00 Praha. Otevřeno denně 10.00. až 17.00 hod.

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...