Fedor Rudin vystoupí se SOČRem v Betlémské kapli

Mendelssohnův houslový koncert v podání špičkového interpreta, někdejšího koncertního mistra Vídeňských filharmoniků Fedora Rudina, nabízí další z koncertů SOČRu v Betlémské kapli. Sólista (mj. vnuk skladatele Edisona Denisova) bude celý program zároveň dirigovat. Uslyšíte Stravinského Danses concertantes, neoklasicky střídmý balet, a Českou suitu Antonína Dvořáka, poetickou i vitální stylizaci českých lidových tanců.

Danses concertantes, Koncertantní tance, zkomponoval Igor Stravinskij jako abstraktní balet v Hollywoodu začátkem 40. let, tedy po emigraci do Ameriky. Úsporně, jemně, ale přesně vykresluje charaktery imaginárních divadelních postav a naznačuje kroky tanečníků. Premiéru měla skladba v podání Orchestru Wernera Janssena v Los Angeles. Od té doby se stala podkladem pro řadu choreografií.

Houslový koncert e moll vytvořil Felix Mendelssohn-Bartholdy coby už zralý autor v roce 1844, a to v úzké spolupráci s houslistou Ferdinandem Davidem, který byl v té době koncertním mistrem Gewandhausorchestru; právě on přednesl sólový part na premiéře v Lipsku (se skladatelem Nielsem Gadem jako dirigentem). Už Joseph Joachim, virtuos druhé poloviny 19. století, přirovnával Koncert e moll k houslovým koncertům od Beethovena, Brahmse a Brucha.

Česká suita Antonína Dvořáka poprvé zazněla 16. května 1879 na pražském koncertě Spolku českých žurnalistů v provedení orchestru Prozatímního divadla. Jevila se velmi „česky“ a dostala tehdy právě takový podtitul. Svou vitalitou i lyričností,  přehledností a melodičností je jedním z nejcharakterističtějších děl svého autora.

Program:

Igor Stravinskij (1882–1971)
Danses concertantes         

Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809–1847)
Koncert pro housle a orchestr e moll

Antonín Dvořák (1841–1904)
Česká suita, op. 39, B93

Fedor Rudin housle, dirigent

Betlémská kaple, čtvrtek 16. listopadu 2023 od 19.30 hodin, záznam koncertu nabízí ČRo Vltava 27. listopadu.

Fedor Rudin je přední virtuóz, který uchvátil publikum i porotce soutěže Premio Paganini 2018, patří k nejzajímavějším hudebníkům současnosti. Je zvídavý, otevřený a nápaditý. Narodil se v roce 1992 (jako vnuk významného avantgardního skladatele Edisona Denisova) v Moskvě, vyrůstal v Paříži a ve třinácti letech odešel studovat do Kolína nad Rýnem k Zacharu Bronovi.  Následně se přestěhoval do Rakouska, kde dále studoval u Pierra Amoyala na Mozarteu v Salcburku a u Borise Kuschnira v Grazu, a dnes žije ve Vídni. V roce 2019 se stal koncertním mistrem Vídeňských filharmoniků, zároveň byl tehdy nejmladším členem tohoto špičkového orchestru. Po několika letech se vrátil na jeviště jako sólista.

Ve svých jedenatřiceti letech je ve fázi velkých debutů: sólově vystoupil v Praze, Paříži a Montrealu, v Berlínské filharmonii, Labské filharmonii v Hamburku a Carnegie Hall v New Yorku, byl hostem Salcburského festivalu a Šlesvicko-holštýnského hudebního festivalu, hrál například s Berlínským rozhlasovým symfonickým orchestrem nebo Symfonickým orchestrem SWR a spolupracoval s dirigenty, jako jsou Vladimir Jurowski, Kirill Karabits, Tomáš Netopil, Petr Popelka a Lorenzo Viotti.

S vášní se věnuje také komorní hudbě a spolupracuje s prestižními spoluhráči. Od roku 2022 působí jako umělecký ředitel festivalu komorní hudby Rencontres Musicales de Chaon ve Francii. Rád se ujme i vedení komorního orchestru, přičemž má z oboru dirigování titul (studoval u Simeona Pironkoffa a Vladimira Kiradjieva na Univerzitě hudby a múzických umění ve Vídni). Asistoval Teodoru Currentzisovi a Philippu Jordanovi, dirigoval orchestry včetně Jenské filharmonie a Symfonického orchestru vídeňského rozhlasu ORF a v roce 2022 režíroval svou první operní inscenaci, Bernsteinovu West Side Story v Bělostoku. Od října 2023 navíc působí jako profesor orchestrální hry na Univerzitě hudby a múzických umění ve Vídni. Jako koncertní umělec se však v současné době věnuje především hře na housle. Další velkou vášní Fedora Rudina je létání. Při něm si stejně jako při koncertování užívá pocit svobody i značné zodpovědnosti. V hudbě se považuje za vyslance skladatelů, jejichž díla uvádí – jeho občas expresivní interpretace vycházejí z velmi pečlivé analýzy partitur. Svým provedením nechce posluchače zahltit, ale provést je skladbou emocionálně a intelektuálně podnětným způsobem.