Hanuš Lamr otevřel na Designbloku expozici Urania lunare, magický svět šperku a umění

Český klenotník, šperkař a umělec Hanuš Lamr slaví padesátiny také vlastní expozicí na Designbloku 2026. Urania lunare je od 7. do 11. října přístupná návštěvníkům na Pražském hradě a představuje jeden z vrcholů jeho jubilejního roku.

Část výstavních prostor na Pražském hradě Hanuš Lamr proměnil v uhrančivý prostor s názvem Urania lunare. Návštěvníky v něm zve do svého fantastického mikrosvěta, ve kterém osobitě zpracovává letošní hlavní téma festivalu: světlo. Expozice se inspiruje i tajemnou atmosférou rudolfinských sbírek.

Unikátní rukopis Hanuše Lamra, který propojuje sochařství i malbu se šperkařským řemeslem a organickými motivy, oceňují i významné osobnosti ze světa kultury, byznysu i politiky. V roce 2019 vytvořil speciální diadém pro Národní muzeum. Nyní, u příležitosti svého životního jubilea, představuje instalaci Urania lunare, která je jakousi platformou pro předání jeho dlouholetých zkušeností a odráží jeho hluboký vztah k přírodě.

Novodobá Kunstkomora a šperkařský kámen mudrců

Expozice na Designbloku funguje jako propracovaný fiktivní ekosystém. Návštěvník si v něm může připadat, jako by vstoupil do legendární Kunstkomory císaře Rudolfa II. či do dobrodružného deníku dávných přírodopisců a badatelů. Právě magie a tajemno, které je s Pražským hradem bytostně spjato, se stalo pro autora silným inspiračním zdrojem.

Prostor je rozdělen na dvě kontrastní, ale vzájemně se prolínající části: na jasný den a tajemnou noc, které od sebe jemně oddělují drátěné sinusoidy. V prosvětlené „denní“ části hraje hlavní roli centrální osvětlení, které funguje jako alegorie slunce. K vidění tu budou detailně propracované objekty a šperky inspirované běžně dostupnými přírodninami, jejichž organické tvary Hanuš Lamr převádí do kovu: bronzu, stříbra či zlata. Objevují se zde například Netřesk, Včelí plástev, Leknín, Sršní objekt nebo Tančící křídla. Tuto sestavu solitérů přirozeně doplní i vybrané šperky z autorovy populární kolekce Bloom.

„Vystavovat v prostorách Pražského hradu má pro mě obrovské kouzlo, protože mě odjakživa fascinuje rudolfinská mystika a atmosféra tehdejších kunstkomor. Stejně jako tehdejší učenci, i já ve své práci tak trochu toužím objevit kámen mudrců. Nehledám ho ale v touze vyrobit zlato, nacházím ho v přírodě. Baví mě vzít zdánlivě obyčejný, přehlížený kousek dřeva nebo kamene a pomocí světla z něj nechat vystoupit skutečný drahokam,“ vysvětluje Hanuš Lamr.

Magie uranového skla, pulzující temnota a ikonický Durman

Zcela odlišný, mnohem intimnější zážitek pak návštěvníky čeká v potemnělé „noční“ sekci, která ještě více umocňuje tajemnou hradní atmosféru. Tady objekty nepotřebují slunce, protože svítí samy o sobě, nebo jsou rafinovaně podsvícené zespodu. Pro tuto část autor záměrně vybíral nalezené kousky dřeva a kamene, ke kterým má hluboký osobní vztah. Tma dává naplno vyniknout každé prasklině, žilnatině či vrásnění starého materiálu a vtiskává jim novou podobu vzkříšení.

Právě v této magické atmosféře dostává prostor uranové sklo a také kámen selenit. Ten je pojmenovaný po řecké bohyni Měsíce Seléné a v instalaci funguje jako pomyslný svorník, který spojuje obě formy expozice do jednoho pulzujícího celku. Ze tmy zde vystoupí díla jako prsten Lust nebo Kafka, Rašící torso, objekt Uranie a především mystický Durman. Právě motiv jedovatého a uhrančivého durmanu se zároveň stal ústřední tváří hlavního vizuálu celé Lamrovy expozice na Designbloku.

Letošní ročník prestižní designové přehlídky zkoumá světlo jako symbol života, pravdy a naděje. Urania lunare je tak především expozicí o tom, jak moc záleží na tom, v jakém světle se na věci díváme. Hanuš Lamr svou jubilejní výstavou dokazuje, že mistrovský design a umění dokážou v lidech probudit ryzí úžas a ukázat jim krásy i křehkost přírody ve zcela novém kontextu.

Praktické informace k výstavě:

Designblok 2026 – Prague International Design Festival
Pražský hrad, Jízdárna Pražského hradu
Architektka výstavy: Karolína Vojáčková
Text k výstavě: Magdalena Schnitzerová

foto: Andrea Lhotáková