Kunsthalle otevírá výjimečnou výstavu vlastní sbírky. Memory of Touch propojuje umění napříč generacemi
Poprvé ve své historii představuje Kunsthalle Praha samostatnou výstavu věnovanou vlastní umělecké sbírce. Projekt Memory of Touch: Kapitola I propojuje díla významných osobností moderního, poválečného i současného umění s tvorbou šesti výrazných českých umělců současnosti. Výstava zve návštěvníky k objevování dialogu mezi různými generacemi, přístupy i uměleckými příběhy.
Kurátor výstavy Tevž Logar ve spolupráci s kurátorkou sbírky Barborou Ropkovou propojuje díla moderního, poválečného i současného umění s pracemi šesti výrazných osobností současné české umělecké scény. Díla Bohumila Kubišty nebo Běly Kolářové na výstavě vstupují do dialogu například s pracemi Valentýny Janů či Romana Štětiny. První kapitola bude v Galerii 3 k vidění od 19. června do 8. října 2026.
Umělecká kolekce Kunsthalle Praha dnes zahrnuje více než 2 000 uměleckých děl a zaměřuje se na klíčové projevy umění 20. a 21. století ve střední Evropě v širším mezinárodním kontextu. Vedle významných představitelů a představitelek české a československé moderny, poválečného a konceptuálního umění obsahuje také díla zahraničních autorů a autorek, která umožňují sledovat kulturní a historické vazby napříč regiony i generacemi. Přestože sbírka dlouhodobě tvoří jeden z pilířů identity Kunsthalle Praha, dosud nebyla představena prostřednictvím rozsáhlé výstavy.
„Sbírku vnímáme jako prostor pro dialog a nové interpretace. Memory of Touch je příležitostí ukázat ji veřejnosti způsobem, který propojuje historické práce se současnými uměleckými přístupy a otevírá nové souvislosti mezi minulostí a přítomností,“ říká Barbora Ropková, kurátorka sbírky Kunsthalle Praha.
Výstava vznikla pod vedením slovinského kurátora Tevže Logara, který vybraná díla ze sbírky uvádí do dialogu s pracemi současných českých umělkyň a umělců Jakuba Chomy, Lukáše Hofmanna, Igora Hosnedla, Valentýny Janů, Marie Lukáčové a Romana Štětiny. Zaměřuje se na křehkost a zranitelnost jako estetické i společenské strategie. Vznikají tak nečekaná setkání mezi avantgardními experimenty, poválečnými uměleckými reakcemi na zkušenost cenzury či represí a současnými díly reflektujícími nejistoty dnešního světa.
Název výstavy, který vznikl během rozhovoru s přizvanou umělkyní Valentýnou Janů v jejím ateliéru, odkazuje k představě, že minulost není pouze historickým faktem, ale něčím, co přetrvává v materiálech, gestech, tělech i vzpomínkách. Výstava proto místo lineárního vyprávění dějin umění vytváří síť vztahů, ozvěn a asociací, v níž spolu vedou dialog díla různých generací, médií i historických období.
Výstava je členěna do několika tematických okruhů. V části Ztělesnění (Embodiment) můžeme vidět křehké foukané objekty ze skla Lukáše Hofmanna, které zdůrazňují vztah mezi tělem, pohybem a prostorem. Jemnost (Subtlety) propojuje například práce Jiřího Kovandy, Heinze Macka, Marie Rychlíkové či Iry Svobodové s videem Romana Štětiny a obrací pozornost k drobným gestům, nepatrným posunům a formám přítomnosti i nepřítomnosti. V sekci Hranice (Threshold) vytvářejí obrazy Igora Hosnedla nové souvislosti mezi díly Emila Filly, Jindřicha Štyrského, Jitky Kolínské nebo Theodora Pištěka a otevírají prostor mezi figurací, ornamentem a abstrakcí. Intimita (Intimacy) spojuje práce Agnes Denes, Běly Kolářové, Evy Koťátkové, Bohumila Kubišty či Jána Mančušky s instalací Valentýny Janů, která rozvíjí témata identity, intimity a společenských očekávání. V okruhu Deformace (Distortion) pak díla Zbyňka Baladrána, Milana Knížáka, Jiřího Koláře, Haroona Mirzy nebo Kurta Schwitterse vstupují do dialogu s instalací Jakuba Chomy a otevírají otázky proměnlivosti forem, technologií a vztahu mezi tělem a objektem. Výstava zároveň přesahuje galerijní prostor prostřednictvím nového díla Marie Lukáčové k vidění ve foyer Kunsthalle Praha a v podobě intervence ve výstavním katalogu.
„Zpočátku jsem výstavu koncipoval ve dvou paralelních rovinách. První vycházela z intenzivní práce se sbírkou Kunsthalle Praha, druhá se rozvíjela prostřednictvím návštěv ateliérů a rozhovorů s umělkyněmi a umělci mladší generace. Postupně se obě cesty začaly prolínat a odhalovat nečekané souvislosti mezi historickými díly a současnou uměleckou praxí. Výsledkem tohoto protnutí je projekt Memory of Touch, rozdělený do dvou kapitol, v němž přizvaní umělci a umělkyně aktivují vybraná díla ze sbírky, zasazují je do nových kontextů a otevírají nové možnosti jejich interpretace i vzájemných vztahů,“ doplňuje kurátor výstavy Tevž Logar.
Projekt Memory of Touch je koncipován jako dvoudílný. Zatímco první kapitola se soustředí na křehkost jako formu odporu a citlivosti, druhá kapitola, která se otevře v listopadu 2026, bude tato témata dále rozvíjet z nové perspektivy.
U příležitosti obou kapitol výstavy vydá Kunsthalle Praha v únoru 2027 stejnojmenný česko-anglický katalog. Ten zasadí díla ze sbírky Kunsthalle Praha do místního i mezinárodního kontextu a dále rozvine témata obou kapitol výstavy. Publikace bude obsahovat texty Ivany Goossen, Christelle Havranek, Tevže Logara, Pavlíny Pudil a Barbory Ropkové.
Výstavu doprovází program zaměřený na sbírkotvornou činnost, práci kurátorů a současnou uměleckou praxi. Návštěvníci a návštěvnice se mohou těšit na komentované prohlídky s kurátorem Tevžem Logarem, kurátorkou Barborou Ropkovou i vystavujícími umělci a umělkyněmi, přednášky věnované sběratelství, koncepcím sbírek, péči o umělecká díla či návštěvy ateliérů Romana Štětiny, Valentýny Janů a Marie Lukáčové. V rámci Prague Art Week se uskuteční také performance Lukáše Hofmanna, tanečníka, choreografa a performera, který ve své tvorbě dlouhodobě zkoumá vztah těla a prostoru.
Součástí programu je také Letní škola pro učitelky a učitele, několikadenní vzdělávací program zaměřený na možnosti využití současného umění ve výuce, který nabízí pedagogům inspiraci pro mezioborovou výuku a nové přístupy k interpretaci umění.
