Česká inflace je stále ani ne na polovině úrovně v eurozóně

Červencová inflace v Česku sice meziročně zrychlila z červnových 1,5 na 1,7 procenta, stále však zůstává z mezinárodního hlediska nízká. Vždyť česká ekonomika má v tuto chvíli jednu z nejnižších měr inflace v Evropské unii. Podle harmonizované metodiky EU činila česká inflace v červenci jen 1,3 procenta, zatímco v eurozóně podle předběžného odhadu dosahovala 2,9 procenta.

Za červencovým zrychlením inflace stojí zejména pohonné hmoty. Ty byly meziročně dražší o 16,8 procenta a meziměsíčně o 3,5 procenta, i kvůli ukončení stropování cen pohonných hmot a platnosti snížené spotřební daně z motorové nafty, k němuž během července došlo. Právě vývoj cen energií a ropných produktů přitom představuje klíčové proinflační riziko. Data o zahraničních cenách za červen, která ČSÚ zveřejnil dnes, stejně jako finální údaje k inflaci, ukazují, že dovozní ceny koksu a rafinovaných ropných produktů byly meziročně vyšší o více než 40 procent a ceny dovážené ropy a zemního plynu o 30,3 procenta.

Tento tlak se tedy již propisuje do cen u čerpacích stanic. Zároveň ale nedochází k plošnému návratu vyšší inflace. Dovozní ceny jako celek byly v červnu meziročně vyšší o 3,3 procenta, přičemž jejich růst výrazně tlumila silnější koruna. Po očištění o kurzové vlivy by dovozní ceny rostly o 5,3 procenta. Koruna tak nyní funguje jako poměrně významná protiinflační brzda.

Protiinflační je současně vývoj cen potravin. Spotřebitele může až překvapit, jak výrazně některé základní položky zlevňují. Máslo bylo v červenci meziměsíčně levnější o 12,2 procenta a meziročně o 41,2 procenta, polotučné trvanlivé mléko dokonce meziročně zlevnilo o 41,9 procenta. Jeho průměrná cena 10,39 koruny za litr byla nejnižší za celou dobu, po kterou ČSÚ tuto položku sleduje. Meziročně zlevnilo také vepřové maso o 16,6 procenta a vejce o 14 procent.

Tento vývoj přitom není pouze záležitostí maloobchodních cen. Také dovozní ceny potravinářských výrobků byly v červnu meziročně nižší o 9,9 procenta a vývozní ceny potravinářských výrobků klesly o 7,8 procenta. To ukazuje, že za výrazným zlevňováním části potravin je širší cenový vývoj na evropském a světovém trhu, nikoli pouze cenová politika tuzemských obchodních řetězců. To je zásadní poznatek pro současnou debatu, „kdo může“ za příliš nízké ceny zejména trvanlivého mléka v českých obchodech – jeho láce tam podle zástupců mlékárenského průmyslu kazí trh a vytváří tlak na další, poškozující redukci výkupních cen.

Největším domácím inflačním problémem zůstávají služby. Jejich ceny byly v červenci meziročně vyšší o 4,7 procenta, zatímco ceny zboží dokonce o 0,2 procenta klesly. Nájemné zdražilo o 6,1 procenta, ubytovací služby o 6,4 procenta a stravovací služby o čtyři procenta. Česká inflace je tak stále více „dvourychlostní“: zboží a potraviny působí protiinflačně, zatímco služby zůstávají citelně dražší.

Přetrvávající téměř pětiprocentní inflace služeb znamená, že měnová politika nemá důvod reagovat na nízkou celkovou inflaci ukvapeně. Pro další měsíce bude rozhodující, zda se energetický cenový tlak začne přelévat také do širšího okruhu zboží a služeb, nebo zůstane převážně omezen na pohonné hmoty.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank