Domácí finanční instituce drží největší podíl státního dluhu v celé EU
Česko je z hlediska struktury věřitelů svého státního dluhu jakýmsi „Japonskem Evropy“. Podobně jako tato asijská ekonomická velmoc se totiž při financování svého zadlužení výrazně opírá o domácí finanční instituce. V rámci Evropské unie dokonce společně se Švédskem vůbec nejvíce. Vyplývá to z dnes zveřejněných údajů Eurostatu. Pro českou ekonomiku jde převážně o příznivou zprávu. Země je díky tomu méně závislá na zahraničních věřitelích a rozmarech světových finančních trhů.
Domácí finanční instituce držely na konci loňského roku 68,9 procenta českého veřejného dluhu. Ve Švédsku to bylo 69,1 procenta. S odstupem následovaly Chorvatsko, Polsko či Malta. Český veřejný dluh přitom dosahoval přibližně 3,79 bilionu korun. Domácí finanční instituce tak držely pohledávky vůči českému státu v hodnotě zhruba 2,6 bilionu korun.
Právě v tom se Česko do značné míry podobá Japonsku. To dlouhodobě vykazuje jeden z nejvyšších veřejných dluhů na světě, přesahující dvojnásobek jeho ročního ekonomického výkonu. Přesto se japonský stát může financovat za podmínek, které by pro řadu jiných takto zadlužených ekonomik byly nedosažitelné. Jedním z klíčových důvodů je právě silná domácí investorská základna, včetně bank, pojišťoven, penzijních institucí a japonské centrální banky.
Česko je tedy „Japonskem Evropy“ nikoli výší svého zadlužení, nýbrž strukturou jeho financování. Zatímco japonský veřejný dluh přesahuje 200 procent HDP, český dosahoval koncem loňského roku jen 44,2 procenta HDP. Česko je tak výrazně méně zadlužené než Japonsko, ale také než průměr Evropské unie, který činil 81,5 procenta HDP.
Vysoký podíl domácích věřitelů přináší českému státu významnou výhodu. Pokud na světových finančních trzích propukne panika a zahraniční investoři začnou hromadně stahovat kapitál z rizikovějších ekonomik, může být Česko vůči takovému otřesu relativně odolnější. Domácí banky, pojišťovny nebo penzijní fondy totiž mohou mít stabilnější zájem o korunová aktiva než zahraniční investoři, kteří často přesouvají kapitál mezi jednotlivými zeměmi podle momentální nálady na světových trzích.
Významnou výhodou je rovněž skutečnost, že český veřejný dluh je z drtivé většiny denominován v korunách. Podíl korunového dluhu činil koncem loňského roku 93,7 procenta. Česko tak kombinuje převážně domácí věřitele s převážně domácí měnou svého zadlužení. Tím omezuje zranitelnost vůči prudkým výkyvům měnových kurzů i odlivu zahraničního kapitálu.
Japonský příklad nicméně dokládá také další důležitou skutečnost. Pro udržitelnost veřejného dluhu není rozhodující pouze jeho poměr k HDP, nýbrž také to, kdo jej drží, v jaké měně je denominován a za jakých podmínek je stát schopen jej průběžně refinancovat. To ovšem neznamená, že by vysoký podíl domácích věřitelů mohl nahradit odpovědnou rozpočtovou politiku.
České banky a další finanční instituce totiž státní dluhopisy nenakupují z vlastenectví, ale především proto, že v nich spatřují odpovídající poměr výnosu a rizika. Pokud by česká vláda dlouhodobě hospodařila nezodpovědně a investoři začali pochybovat o udržitelnosti státního dluhu, požadovali by vyšší výnosy také domácí věřitelé. Financování českého zadlužení by tudíž zdražilo.
Vysoká koncentrace státního dluhu v domácím finančním systému má navíc i odvrácenou stránku. Vytváří totiž těsnou vzájemnou závislost státu a finančních institucí. Pokud by se stát dostal do vážných rozpočtových problémů a tržní ceny jeho dluhopisů prudce poklesly, mohlo by to poškodit také jejich domácí držitele.
Vzniknout tak může začarovaný kruh, kdy finanční problémy státu oslabují bankovní sektor, zatímco případná potřeba státní pomoci bankám dále zhoršuje stav veřejných financí. Podobné propojení bankovního a státního rizika se projevilo během evropské dluhové krize počátku minulého desetiletí.
Zároveň je nutné zdůraznit, že téměř 69 procent českého veřejného dluhu nedrží výhradně banky. Eurostat do uvedené skupiny zahrnuje také pojišťovny, investiční a penzijní fondy či další finanční instituce. Samotný údaj proto nevypovídá o míře zatížení českého bankovního sektoru státním dluhem.
Dnešní zjištění Eurostatu je tedy pro Česko dobrou zprávou. Tuzemská ekonomika má jednu z nejstabilnějších potenciálních věřitelských základen v Evropské unii. V tomto ohledu je skutečně jakýmsi evropským Japonskem.
Rozdíl je však zásadní. Zatímco Japonsko musí spravovat veřejný dluh přesahující dvojnásobek svého HDP, Česko má stále poměrně značný prostor k tomu, aby se podobnému zadlužení vyhnulo. Bylo by proto zásadní chybou považovat vysoký podíl domácích věřitelů za bianco šek k dalšímu zadlužování.
Domácí finanční instituce mohou český stát významně chránit před bouří na světových finančních trzích. Před následky vlastní rozpočtové nezodpovědnosti jej však neochrání.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank

























