Jaroslav Čermák opustil úspěšnou Paříž kvůli Balkánu. GHMP připomene příběh malíře, který si zvolil vlastní cestu

Ve třiceti letech měl Jaroslav Čermák v Paříži téměř vše, co mohl mladý evropský malíř chtít. Vystavoval na prestižních Salonech, jeho díla kupovali významní mecenáši a před sebou měl slibnou kariéru. Přesto pohodlí francouzské metropole opustil a vydal se do Dubrovníku a později na Balkán, kde našel nejen nové náměty, ale i jednu z nejsilnějších kapitol svého života. Jeho mimořádný příběh nyní připomíná Galerie hlavního města Prahy.

Pohyboval se mezi Černohorci a Hercegovci bojujícími proti Osmanské říši a poznával jejich drsný život. Kreslil, skicoval, byl přijat na černohorském knížecím dvoře, aby tyto zkušenosti pak přetavil v monumentální plátna ve svém pařížském ateliéru. Jmenoval se Jaroslav Čermák. Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Národní galerií Praha nyní jeho mimořádný život připomene první velkou retrospektivou po téměř sto letech. K vidění bude od 4. listopadu v GHMP Knihovně.

Ačkoli se jeho jméno začalo postupně vytrácet z evropského povědomí, v 19. století patřil k nejslavnějším českým umělcům v zahraničí. Vystavoval po boku předních malířů své doby a jeho díla se objevovala nejen v Paříži, ale také v prestižních sbírkách v Bruselu a Antverpách, tehdejších centrech evropské malby. Jenže po Čermákově smrti se začal význam jeho práce proměňovat. Zatímco v českém prostředí se stále silněji prosazoval obraz vlasteneckého a slovanského malíře, v zahraničí začaly z historické paměti ustupovat jeho složitější vazby k Belgii, Francii, dobovému trhu a mezinárodní kritice.

Reprodukce, nekrology, souborné výstavy, dary Hippolyty Gallaitové – manželky známého belgického malíře Louise Gallaita a Čermákovy životní, osudové lásky – městu Praze i pozdější literární a filmová zpracování postupně vytvářely Čermákův „druhý život“.

Z evropského profesionála, jehož obrazy byly součástí soutěže národních škol a proměny výstavního provozu, se stal hrdina příběhu o věrnosti slovanské vzájemnosti a boji za svobodu. Jak se po Čermákově smrti proměňoval význam jeho díla a proč je dnes v jednotlivých evropských prostředích vnímáno odlišně? Galerie hlavního města Prahy se rozhodla na tuto otázku najít odpověď, a to ve spolupráci s Národní galerií Praha.

Od 4. listopadu 2026 představuje v GHMP Knihovně první velkou Čermákovu retrospektivu po téměř sto letech. Výstava Jaroslav Čermák: Mýty evropské reality ukáže nejen mimořádné dílo tohoto malíře z Čech působícího v mezinárodním prostředí, ale především život člověka, který dokázal propojit Prahu, Brusel, Paříž i Balkán.

Romantik s pařížským ateliérem na avenue Wagram

Jaroslav Čermák se narodil roku 1830 v Praze do zámožné měšťanské rodiny. Už jako dítě utrpěl vážný úraz kyčle, jehož následky si nesl po celý život. Po dlouhém upoutání na lůžko mu pomohla pohybová léčba, následně cvičení, berle a později hůl.

Během studií na pražské Akademii v roce 1847 navštívil Drážďany, aby o dva roky později odjela Josefa Čermáková s Jaroslavem a dalšími dětmi nejprve do Mnichova, poté přes Berlín do Düsseldorfu a nakonec do Antverp. V Bruselu se pak stal Čermák roku 1850 žákem Louise Gallaita a získal druhý ateliér v jeho domě. V Gallaitově ateliéru poznal prostředí belgické historické malby, která se tehdy těšila výraznému mezinárodnímu ohlasu.

Právě tady pochopil, že český malíř nemusí být odkázán pouze na domácí publikum. Brusel byl tehdy jedním z center tzv. historické malby. Nedaleko se nacházela Paříž, kde každoročně probíhal Salon – nejprestižnější výstava své doby. Přijetí na Salon znamenalo mezinárodní uznání, nové zakázky i vstup mezi evropskou uměleckou elitu. A Čermák uspěl.

Jeho obrazy se na pařížských Salonech objevovaly opakovaně, získával ocenění ve Francii i Belgii a jeho díla kupovali soukromí sběratelé i nově zakládané instituce. Kritici oceňovali dramatičnost jeho kompozic, psychologickou přesvědčivost postav i schopnost spojit historické téma s lidským příběhem. Pro většinu umělců by to znamenalo splněný sen, ale Čermák začal stále častěji z Paříže odjíždět a cestovat. V Paříži si udržoval ateliéry a později vlastní dům, vystavoval a obchodoval tu, zároveň cestoval a sezonně pracoval v Bruselu, Římě, Dalmácii a francouzském Roscoffu, kde se věnoval milované plavbě po moři.

Malíř, jenž nevydržel stát stranou dějin

Roku 1858 podnikl cestu přes Slovensko do Dubrovníku, aby pak začal pravidelně jezdit na Balkán. Oblíbil si Černou Horu, v letech 1863 až 1865 se usadil v chorvatské Mandaljeně. Dalmácii tak navštěvoval v době, kdy zde vrcholil odpor místního obyvatelstva proti Osmanské říši. Přestože sem stejně jako ostatní malíři přijel hledat exotické kulisy, chtěl zároveň poznat lidi.

Žil mezi nimi, kreslil jejich portréty, zaznamenával krajinu i každodenní život horských vesnic. Byl přijat u dvora černohorského knížete Nikoly Petroviće-Njegoše a portrétoval jeho rodinu. Roku 1862 pobýval v Cetinji v bezprostřední blízkosti černohorsko-osmanského válečného konfliktu.

Právě proto působí jeho obrazy z Balkánského poloostrova dodnes tak přesvědčivě – ať už jde o Hercegovky vracející se do vesnice vypálené bašibozuky, Studii slovanského ráji (Hercegovina) nebo Mostar. Jeho balkánské obrazy nebyly přímými záznamy skutečnosti. V ateliéru spojoval studie z cest se staršími skicami, pařížskými modely, rekvizitami a konvencemi salonní malby.

Ve svých obrazech zachycoval obyčejné lidi chycené do soukolí velkých dějin – matky chránící děti, mladé ženy odváděné do zajetí, bojovníky odcházející do hor i chvíle ticha mezi jednotlivými střety. Přesto se politická empatie a téma národní emancipace v Čermákových dílech kříží s erotizací ženského těla a snahou zaujmout publikum a potenciální sběratele.

Pobytem na Balkáně ale Čermákovy cesty neskončily. V roce 1859 se vydal do jižní Francie a Španělska, následně do Říma nebo do Cauterets v Pyrenejích. Po jistou dobu žil ve francouzském Roscoffu. Roku 1873 mu bylo nabídnuto místo ředitele pražské Akademie. To ale odmítl a rozhodl se zůstat v cizině. Zemřel roku 1878 v Paříži. Bylo mu 47 let.

Návrat umělce, jehož jméno se vytratilo evropského z povědomí

„Čermákův život byl stejně napínavý a dramatický jako jeho obrazy. Ponořit se do nich znamená vstoupit do světa hrdinů, poražených, uprchlíků i lidí bojujících o svobodu a vlastní identitu. V době, kdy se Evropa znovu obrací k nacionalismu a válka na Ukrajině vrací těmto otázkám bolestně konkrétní podobu, nejsou Čermákovy malby jen působivými výjevy z 19. století. Nutí nás přemýšlet, jak obrazy utvářejí naše představy o hrdinství, nepříteli i nás samých,” říká Helena Musilová, šéfkurátorka GHMP.

Na přípravě retrospektivy spolupracovala Galerie hlavního města Prahy s Národní galerií Praha a mezinárodním týmem historiček a historiků umění.

„Národní galerie Praha spravuje největší sbírku děl Jaroslava Čermáka, která obsahuje klíčová umělcova díla, a proto jsme rádi přijali nabídku Galerie hlavního města Prahy podílet se na přípravě výstavy a publikace, která Čermákovu tvorbu představí v širších souvislostech a znovu objeví její uměleckou i historickou mnohovrstevnatost,“ říká Kristýna Hochmuth, kurátorka Sbírky moderního umění Národní galerie Praha a spolueditorka katalogu výstavy. NGP na výstavu zapůjčila 53 děl, která v uplynulých 12 měsících prošla náročným restaurováním, jež bylo hrazeno z programu Znovu na obdiv financovaného Ministerstvem kultury ČR. „Současně kolegyně restaurátorky provedly rozsáhlý restaurátorský průzkum, který přinesl zajímavé informace. A pro dětské návštěvníky vydáváme knihu Jaroslav Čermák. Romantický výlet po Evropě,“ doplňuje Kristýna Hochmuth, jež je zároveň jednou z kurátorek výstavy.

Retrospektiva bude sledovat nejen Čermákův umělecký vývoj, ale také ukáže, jak intenzivně byl propojen s evropským kulturním prostředím své doby. Vedle jeho obrazů budou představena díla současníků a umělců, s nimiž sdílel témata, inspirace i výstavní příležitosti.

„Jaroslav Čermák je jedním z kmenových autorů naší sbírky a bylo na čase mu věnovat mimořádnou pozornost, jelikož byl dlouho v ústraní. Jeho dílo zůstávalo zasutou vzpomínkou v paměti několika generací, které se s ním setkávaly ve školách, kde jeho díla patřila k povinné výzdobě. Dnes chceme mapovat jeho osudy a také jeho uměleckou kariéru a odkaz na základě současných parametrů a uvést na pravou míru některé legendy, které ne zcela odpovídají realitě, stejně jako interpretace jeho díla minulým režimem. Tato výstava bude důležitým mezníkem v práci s naším sbírkovým materiálem z 19. století, kterému chceme i do budoucna věnovat podobně důkladnou pozornost ve spolupráci s širokým týmem spolupracovníků,“ říká ředitelka GHMP Magdalena Juříková.

Výsledkem je výstava opřená o nový uměleckohistorický a restaurátorský výzkum – od raných studentských prací přes slavné historické kompozice až po portréty, krajinomalby, kresby a skicáře vznikající během jeho cest Evropou. Výstava zároveň představí mimořádný soubor zahraničních zápůjček. Do Prahy dorazí díla z Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, KMSKA v Antverpách, Musée de la Vie romantique v Paříži, Amsterdam Museum i z dalších evropských veřejných a soukromých sbírek. Řada obrazů bude v České republice vystavena vůbec poprvé.

Jaroslav Čermák – Mýty evropské reality
4. 11. 2026 – 28. 2. 2027

Autorský a kurátorský tým: Markéta Theinhardt, Vjera Borozan, Kristýna Hochmuth, Šárka Leubnerová, Helena Musilová, Vít Vlnas, Markéta Vondrová
Koordinace: Dana Haltufová
Grafické řešení: Jan Havel
Architektonické řešení: Tomáš Svoboda

Foto © Galerie hlavního města Prahy