Jitka Osička, prostě živel
Jitka Osička, v jedné osobě herečka, zpěvačka, básnířka a také performerka. Požádali jsme jí o krátký rozhovor o jejím profesionálním životě a směru.
Čím se v současné době zabýváte?
Náplní každého tvůrce je dle mého názoru souzvuk. Bytostná souhra synchronicit, které probíhají a momenty jejich průniků. Jak by řekl herec „profesionál“: „Není to moje, jen propůjčuji, co mohu a pokorně vrátím po představení klíče od šatny panu vrátnému.“ S touto myšlenkou souhlasím. S novou energií přišly impulsy ke zcela nové tvorbě.
Začala jsem psát básnické sbírky. V roce 2018 se nám podařilo vydat prvotinu Sladěno medem s ilustracemi Daniela Beneše v nakladatelství ČAS a hravou poezii Šacho-tvorní vraníci s kresbami ak. malíře Jaroslava Kláta pod záštitou nakladatelství MaHa. Letos se chystá tematická sbírka Kože hadí doplněné o malby malíře džungle Ottou Plachtem, který zcela vystihl styl i myšlenku celé knihy.
Dále pořádám v komorních prostorách improvizační večery na téma označované jako IMPRO Woo. Kdy zvolíme určité téma, na základě kterého vzniká celý večer. Zpěv, pohyb stand-up výstupy, které doprovází hra na bubny, djembe, handpan. V roli bubeníka alternují Daniel Beneš či David Mauder. Naši „stálou scénou“ se stala kavárna Mohaji v pražských Holešovicích, která nabízí ideální sklepní prostor, kam se vejde kolem 40ti lidí.
A v neposlední řadě jsou to tzv. Pohybové obrazy, kdy vystupuji na vernisážích a ztvárňuji obrazy do prostoru. Mnohdy začínám performance slovy: „Obrazy mluví. A stejně tak jako lidé mají svoje specifické vyzařování.“ To čemu věnujeme pozornost, to roste. A umění samo o sobě si pozornost zaslouží nejen z podstaty, ale také recipročně vrací míru naplnění, kterou bezpodmínečně nevyžadujeme zpátky. Je to dar.
Kam máte namířeno, cíl Vaší tvorby?
Tam kam bude chtít srdce, nos a nožky. To už je dosti pomocníků, není-li pravda? V životě mě vždy potkali okolnosti, které samy ukázaly směr. Tedy pokud přijde nabídka, ve které budu moci uplatnit, co mohu, hlavně zpěv, pohyb, herectví, básně…? budu velice ráda. Jsem otevřená všem novým věcem …
Jaký je Vás současný pohled na umění?
Mohu pouze s láskou poděkovat, že jsem duší umělec, praktik a performer… Prostřednictvím Pohybových obrazů tak pohled na umění dostává ještě jiný význam, a to považuji za prožitkovou odpověď nejen jako aktér, ale především jako jakýsi zástupce (ztvárňované věci) samotné, která v tu chvíli existuje – ožívá do prostoru. Na podobné bázi funguje jóga. Prostřednictvím dechu, pohybu a již zmiňované synchronicity se dějí zázraky.
Děkujeme za rozhovor.
Redakce a Jitka Osička, foto Petr Brodecký.
