Matej Matejka: Vysoké Tatry nejsou jen destinací. Jsou místem, kam se chci vždy vracet

Vysoké Tatry nejsou jen symbolem slovenských hor, ale také místem, kde vznikají příběhy lidí, kteří jim zasvětili svůj profesní i osobní život. Jedním z nich je Matej Matejka, jednatel a CEO společnosti APLEND. V rozhovoru otevřeně hovoří o rodinném podnikání, budování jednoho z největších hotelových uskupení ve Vysokých Tatrách, hodnotách moderního hotelnictví i o tom, proč se po každé pracovní cestě nejraději vrací do ticha pod tatranskými štíty.

Můžete popsat příběh společnosti? A proč zrovna Vysoké Tatry?

Moji rodiče se rozhodli vedle úspěšného podnikání v rámci cestovní kanceláře, která se specializovala na Bulharsko, své portfolio diverzifikovat a rozšířit o Slovensko. Na trhu bylo mnoho nabídek, ale nakonec se rozhodli pro areál ve Velkém Slavkově v roce 2005 jen pár měsíců poté, co Tatry postihla vichřice z listopadu 2004. Tehdy však nezačal Aplend, resort se jmenoval Greenfield Resort. Společnost se současným názvem vznikla až o 5 let později spojením části areálu, kterou vlastnili rodiče, a té části, která patřila Igoru Harabinovi, který je i dnes naším společníkem.

Jak dál se společnost rozvíjela?

hotel Lujza Major, foto Aplend

Velmi dynamicky a zejména široce na celé Slovensko. Měli jsme zařízení na Donovalech, Martinských holích, Malatinách na Liptově, v Demänovské dolině nebo Oravě. V roce 2015 jsme si uvědomili, že tento způsob není dlouhodobě udržitelný nakolik byl provozně náročný a rozhodli jsme se zúžit aktivity jen na Vysoké Tatry. V roce 2016 se nám podařilo otevřít i provozy v Bratislavě. Postupně mezi lety 2016 a 2025 Aplend rostl převážně v lokalitě Vysokých Tater a stal se jedním z největších poskytovatelů ubytování v regionu – z našich provozů můžu zmínit například Wellness Hotel Borovica ve Štrbském Plese, Hotel Lujza Major v Tatranské Lomnici nebo Koliba Kamzík Apartmány ve Starém Smokovci. V červnu 2025 jsme otevřeli první hotel ne pod naším brandem, ale na základě franchise smlouvy – a to konkrétně v Prešově.

Jak se prolíná s Vaším příběhem – jednak profesním, zároveň i osobním a rodinným?

Vždy jsem měl sen stát se dopravním pilotem a chtěl jsem jet na leteckou školu, ale rodiče s tím nesouhlasili, a tak jsem si vybral druhou možnost, která mě moc bavila – hoteliérství. Rozhodl jsem se odjet do zahraničí, konkrétně do Švýcarska a studovat tam. Po roce studia a roku praxe (půl roku v Curychu a půl roku v Londýně) mě více lákala praxe. Možnost něco budovat a tvořit než se učit, a proto jsem se rozhodl v roce 2015 studium ukončit, vrátit se na Slovensko a zapojit se do podnikání spolu s rodiči.

Co všechno konkrétně máte na starosti? Jak vypadá váš den?

V současnosti mám na starosti spíše strategický chod firmy na pozici CEO, ale samozřejmě se nevyhnu ani dennodenní operativě a řešení běžných provozních radostí a starostí. Je náročné říct, jak vypadá den, jelikož každý den je jiný, přináší nové příležitosti k poznání lidí, nová přátelství, výzvy, ale i příležitosti něco zažít a nové se naučit.

Provozovat ubytovací zařízení v Tatrách i Bratislavě je časově hodně náročné. Kolik toho přes týden nacestujete?

Firma není o mně. Stejně jako jsem důležitý já, jsou důležití lidé na samotných provozech, kteří řídí nebo přímo pracují na svých místech, proto není nutné tolik cestovat. Máte plnou důvěru a spoléháte se na lidi, kteří tam jsou a se kterými jste v dennodenním kontaktu, že dělají maximum a nejlépe, jak vědí.

Jste rodinná firma, podnikání je významnou součástí vašeho života od mladých let. Je možné oddělit jej od rodinných záležitostí a vztahů?

Společnost jako taková vznikla v roce 2010, ale rodiče podnikali a předtím a člověk viděl, že to přináší v rámci rodiny i pozitivní i negativní stránky, asi jako všechno. Rodinné podnikání má určitě dopad na fungování rodiny, především dostupnost 24/7, neustálé přemýšlení o tom, co může být lepší, připisování si na sebe jakýkoli neúspěch a hledání cesty ven. Mojí snahou je přijít domů a snažit se v rámci rodiny byznys oddělit. Někdy se mi to daří víc, někdy méně.

A Vysoké Tatry máte v krvi? Dokázal byste si představit žít už někde jinde?

Původem jsem z Martina, kde jsem strávil i prvních 18 let mého života. Tatry jsem měl od malička rád. Jezdili jsme sem s rodiči na výlety, se školou jsme chodili na školy v přírodě či výlety a zbylých 11 let žiji pod Tatrami. Jsou mi velmi blízké, a když jsem v zahraničí na pracovní cestě, tak se už neumím dočkat, až skončí ruch velkoměsta a můžu se zpátky vrátit do ticha s pohledem na Vysoké Tatry.

V kultuře jsou obyvatelé Tater často popisováni jako horalové zvyklí na drsné podmínky a pyšní na svůj způsob života. Sedí to? Třeba podle filmu Medená veža?

Medená veža je kultovní film, který nemá obdoby. Věřím tomu, že lidé v Tatrách jsou zvyklí na drsné podmínky, ale podmínky v Tatrách jsou drsné stejně tak jako na Oravě nebo jako na Severovýchodě Slovenska. Lidé v Tatrách si prožili své, dobré i horší časy, a určitě je mnoho toho, co se můžeme od nich naučit.

Když si chcete pročistit hlavu a vyrazit do tatranské přírody, existuje oblíbené místo, kde si zaručeně odpočinete?

Času na čištění hlavy je v současné době velmi málo. Tím, že mám dvě malé děti, tak se nepouštíme do nějaké velké turistiky, ale spíše něco, co zvládnou – Hrebienok, Popradské Pleso nebo Rainerova chata. Mé oblíbené místo ve Vysokých Tatrách je Zelené pleso.

Co je na Tatrách nejkrásnější?

Na první bych řekl ticho, ale to záleží na období, kdy přijedete. Přirozeně považuji Tatry za jedním z nejvýraznějších symbolů Slovenska, jsou to nejmenší velehory světa a jakýsi národní poklad, který je třeba chránit. Jsou jedinečné a jsou jen jedny.

Matej Matejka

V jednom z rozhovorů jste říkal, že rád hrajete golf. Je to pravda?

Ano, pokud mám čas rád si zahraji golf. Ať už sám nebo s někým. Mám rád golf jako sport. I když se říká, že golf není sport, s čím nesouhlasím. Je to příležitost k poznání nových lidí a odpočinku. Golf je jeden z mála sportů, kde když chcete vyhrát, musíte vyhrát nejprve sám nad sebou a teprve potom nad ostatními. To považuji za to jedinečné.

A také rád cestujete. Ale spíš než po světě, tak po slovenských městech, což je sice méně obvyklá, ale o to hlubší záliba. Co vás na tom láká?

Jak jsem zmínil, máme s manželkou dvě krásné, zdravé děti, ty nám dávají neustálé příležitosti k vymýšlení výletů do okolí ale i mimo region. Mým cílem je, abych i já i moje rodina vnímali a znali Slovensko nejen přes televizi, internet nebo časopisy, ale abychom i reálně zažili ta místa, atrakce, památky a poznali všechny kouty Slovenska. Slovensko je malá země, přesto toho je ještě moc, co jsme neviděli a chystáme se.

Které vaše hotely či apartmány patří mezi nejúspěšnější?

To je náročné říci, každé je úspěšnější jinak. Některé tvoří největší tržby, některé má nejlepší hodnocení hostů, někde je zase nejnižší fluktuace personálu. Je to individuální. Všechny hotely a apartmány bereme jako rovnocenné a přistupujeme ke každému z hlediska obchodu a marketingu tak, že chceme, aby všechny byly úspěšné.

Kam dál byste se chtěli rozvíjet?

Naším primárním cílem je rozrůst se do zahraničí – ať už do měst, nebo do hor. Našimi primárními trhy jsou země V4, tedy kromě Slovenska Česko, Polsko a Maďarsko. Právě zde bychom chtěli v příštích jenom, dvou letech expandovat.

Na webových stránkách deklarujete, že vaše hodnoty jsou založené na lidskosti, férovosti a otevřenosti. Jak se snažíte tyto hodnoty realizovat v praxi? Není to vzhledem k dnešní době čím dál tím těžší?

V hoteliérství, při práci s lidmi a pro lidi to jinak nepůjde. My stavíme na hodnotách 3S: spokojený host, spokojený zaměstnanec a spokojený majitel. To je něco, co aplikuji v praxi a na co se díváme tak, že když najdeme balanc mezi těmito 3S, tak jsme splnili, co se od nás očekává. Je mnoho příležitostí k růstu, i hodnotově, i kariérně, i osobně, důležité však je, abychom si na konci dne uměli spolu sednout, promluvit si a respektovat si. To jediné nás bude posouvat vpřed.

Matej Matejka je jednatelem a generálním ředitelem hotelové skupiny APLEND, která patří k nejvýznamnějším poskytovatelům ubytování ve Vysokých Tatrách. Současně působí jako předseda představenstva Sdružení cestovního ruchu Vysoké Tatry. V hotelnictví se pohybuje více než deset let a společně s rodinou buduje značku založenou na kvalitě služeb, lidském přístupu a respektu k místu, kde působí. Přestože kdysi snil o kariéře dopravního pilota, jeho profesní cesta nakonec vedla do světa pohostinství. Ve volném čase rád pilotuje malá letadla, hraje golf a s rodinou objevuje krásy Slovenska. Největším místem odpočinku pro něj však zůstávají Vysoké Tatry, kam se po pracovních cestách vždy rád vrací.