Mzdy ve druhém čtvrtletí zklamaly – rostly méně, než všichni experti čekali

Dnešní údaje o mzdách představují zklamání, a to poměrně výrazné. Průměrná hrubá měsíční mzda ve druhém čtvrtletí vzrostla meziročně nominálně o 6,4 procenta na 51 966 korun. Po zohlednění dvouprocentní inflace se reálně zvýšila o 4,3 procenta. To je sice stále svižný růst kupní síly českých zaměstnanců, avšak znatelně slabší, než čekali experti.

Podle agentury Bloomberg činil medián odhadů analytiků pro růst reálné mzdy pět procent a průměr odhadů 5,08 procenta. Skutečnost tak zaostala dokonce i za nejnižším z devíti zveřejněných odhadů, který činil 4,4 procenta. Z hlediska finančních trhů tedy jde o poměrně výrazné negativní překvapení ve mzdové dynamice.

Ještě podstatnější než samotné číslo za druhé čtvrtletí je ale mimořádně výrazná revize údajů za čtvrtletí první. Původně ČSÚ uváděl meziroční růst nominální mzdy o 8,1 procenta a reálné mzdy o 6,4 procenta. Nyní byl nominální růst zpětně snížen na 6,1 procenta, což znamená reálný růst pouze o 4,4 procenta. Revidována byla také samotná úroveň průměrné mzdy, z původních 50 282 na 49 328 korun. Obraz českého trhu práce je tedy po dnešní revizi citelně méně „přehřátý“, než se ještě v létě zdálo. Za celé první pololetí nominální mzdy vzrostly o 6,2 procenta a reálné o 4,3 procenta.

Revizi je ovšem nutné interpretovat opatrně. Letos probíhá zásadní změna statistických zdrojů a systém postupně přechází k využívání Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů. Při sestavování údajů za první čtvrtletí ČSÚ chyběla část administrativních podkladů, které se následně doplňovaly. Dnešní data proto nejsou důkazem náhlého ochlazení trhu práce během několika měsíců. Spíše ukazují, že původní čísla jeho sílu nadhodnocovala. Další revize navíc nelze vyloučit.

I po revizi však zůstává růst reálných mezd z pohledu domácností příznivý. Ve druhém čtvrtletí jejich kupní síla vzrostla o 4,3 procenta a letošní tempo reálného růstu lehce překonává zhruba čtyřprocentní tempo let 2024 a 2025. To podporuje spotřebu domácností, která zůstává klíčovým motorem českého hospodářství. Zároveň se počet zaměstnanců ve druhém čtvrtletí meziročně zvýšil o 0,7 procenta, takže růst mezd zatím není vykoupen plošným úbytkem pracovních míst.

Struktura trhu práce se však mění. Růst zaměstnanosti se koncentruje zejména do služeb, zdravotní a sociální péče, školství či stavebnictví, zatímco zpracovatelský průmysl pracovní místa dlouhodobě ztrácí. V prvním pololetí letošního roku v něm meziročně ubylo 6600 zaměstnanců. Proti prvnímu pololetí roku 2018 je jejich počet nižší dokonce o téměř 123 tisíc, tedy o více než deset procent. To je podstatný strukturální varovný signál pro ekonomiku, která je na průmyslové výrobě stále notně závislá.

Z hlediska měnové politiky jsou dnešní údaje pro ČNB jednoznačně příznivější, než se čekalo. ČNB před zveřejněním prognózovala nominální růst mezd ve druhém čtvrtletí o 7,3 procenta. Skutečných 6,4 procenta je citelně níže. Navíc se ukazuje, že i mzdová dynamika prvního čtvrtletí byla podstatně slabší, než centrální banka ještě během léta předpokládala.

To je důležité, protože právě rychlý růst mezd a napjatý trh práce ČNB uváděla mezi důvody pro udržování poměrně přísné měnové politiky. Bankovní rada v srpnu ponechala základní sazbu na 3,75 procenta a rizika prognózy stále hodnotila jako proinflační. Dnešní čísla jedno z těchto rizik znatelně zmírňují.

Mzdová statistika tak oslabuje argumenty pro další zvýšení úrokových sazeb a zvyšuje pravděpodobnost, že nynějších 3,75 procenta představuje vrchol současného cyklu. Sama o sobě ještě není důvodem k rychlému snižování sazeb, neboť jádrová inflace a zejména ceny služeb zůstávají zvýšené a novým proinflačním rizikem jsou energie. Pro další rozhodování ČNB však dnešní statistika posouvá pomyslné závaží na vahách viditelně méně jestřábím směrem.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank