Naďa Urbánková slaví osmdesátiny a převzala platinovou desku „Legenda Supraphonu“

Naďa Urbánková, legenda české populární a country hudby, jež v sedmdesátých letech získala pět Zlatých slavíků a stála na vrcholu posluchačské obliby s písněmi, které pro ni otextoval nezapomenutelný Jiří Grossmann, oslaví 30. června 2019 osmdesátiny. Supraphon k této příležitosti přicházíš dárkem pro všechny její příznivce a vydává 14. června výpravné bilanční trojalbum Zlatá kolekce.

Včera 20. června 2019 v divadle Semafor převzala zpěvačka Naďa Urbánková u příležitosti oslavy svých osmdesátin jubilejní platinovou desku, která nese příhodné pojmenování: „Legenda Supraphonu“.

V rámci slavnostního setkání proběhl křest 3CD „Naďa Urbánková – Zlatá kolekce“, kterého se účastnil producent alba Mirek Černý a symbolickým kmotrem novinky se stal Jiří Suchý.

Foto: Petr Brodecký

Trojcédéčko je souhrnem písniček z let 1965 až 2004, obsahujícím celkem 71 položek. Ve výběru spolupracovníka, textaře a kamaráda Mirka Černého nechybí nic countryově či popově podstatného. Ozdobou alba jsou početné duety s Jiřím Grossmannem, Milanem Drobným, Miluškou Voborníkovou, Pavlem Bobkem, Jiřím Suchým, Karly Gottem, Kahovcem a Černochem nebo bratry Tesaříkovými.

U příležitosti křestu CD odpověděla Naďa Urbánková na několik otázek:

Paní Naďo, ve vaší hudební kariéře jste potkala pro své písničky přinejmenším čtyři zásadní muže jménem Jiří: skladatel Šlitr, textaři Suchý a Grossmann plus kapelník Brabec… Jaké bylo mít takový autorský tým?

Jste první, kdo si povšiml, že zásadní muži, kteří  v rámci mé profese nějakým způsobem určovali směr a způsob mé cesty životem, se honosili jménem JIŘÍ. Ani jsem nepřemýšlela o tom, že jsou „tým“! Prostě to byli přátelé, většinou geniální (což se třeba neprojevilo hned), se kterými byla radost být a přijímat nápady, kteří určitě ovlivňovali moji budoucnost.

Foto: Petr Sankot

V 70. letech jste několikrát vyhrála anketu Zlatý slavík. Jaké to bylo tenkrát, stát na pomyslném vrcholu popularity?

Zlatých slavíků jsem získala pět, nebyli zlatí, jen tak vypadali, nebyli to ptáčci, ale okopírovaná dětská pískací hračka. Určitě jsem měla radost, ale neměla jsem žádné fan kluby, a když mi můj manažer Jirka Opěla oznámil, že mám Zlatého slavíka, tak jsem na koncertech děkovala všem, kteří si našli čas a poslali hlas do Mladého světa.

Ovšem potom se mi narodil nejzlatější slavík slavíků, má dcera Jana, a já jsem se malinko odklonila z cesty vrcholné popularity, protože ona byla a je to nejlepší v mé „kariéře“.

Vaše bilanční 3CD Zlatá kolekce obsahuje i řadu duetů. Máte je ráda?

Duety jsem měla vždycky moc ráda, ale nemohu říct, který nejvíc. Měla jsem je ráda asi proto, že jsem se necítila sama a pak, když jsme zpívali živě, říkala jsem si: Když ti, Naďo vypadne text a budeš mít okno, ten druhý to jistě posichruje. Jednou, když jsme s Evou Olmerovou zpívaly v jazyce anglickém v Semaforu, přišlo mé okno, uprostřed písně. Otvírala jsem pusu, jako že nejde mikrofon, byl to podraz na našeho zvukaře, kterého jsem viděla za oknem zvukařské kabiny, jak šílí. Byla to poslední písnička první půlky, pak se zavřela opona a já věděla, že přiběhne a bude kontrolovat všechny kontakty. Úplně brunátný Bohoušek přiběhl a začal se mi omlouvat, něžně jsem ho pohladila po hlavě a přiznala jsem své okno. Chvíli mně škrtil, ale přežila jsem… i takové zážitky patří k mým duetům.

Zdroj: TZ Supraphon

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...