Nobelovu cenu získali ekonomové, kteří vysvětlují, proč o inflaci a nezaměstnanosti rozhodují očekávání lidí

Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získali Američané Michael Woodford a Robert Hall. Ocenění za přínos k mikroekonomickým základům makroekonomické stabilizace zní na první pohled poněkud nesrozumitelně. Ve skutečnosti se však týká něčeho, co denně řeší prakticky každý člověk: proč zdražuje zboží, proč se mění úroky hypoték, proč firmy někdy propouštějí a proč hospodářství střídavě roste a upadá do problémů.

Základní poselství oceněného výzkumu lze podat poměrně jednoduše. Ekonomika není stroj, který lze řídit pouhým otáčením několika knoflíků. Je výsledkem milionů jednotlivých rozhodnutí domácností, zaměstnanců, podnikatelů a investorů. A tato rozhodnutí závisí nejen na tom, co se děje právě teď, ale také na tom, co lidé očekávají od budoucnosti.

Právě Michael Woodford významně přispěl k pochopení toho, jak může centrální banka ovlivňovat ekonomiku nejen samotnou změnou úrokových sazeb, ale také tím, co o svých budoucích krocích říká.

Představme si třeba člověka, který se rozhoduje, zda si pořídí byt na hypotéku. Pokud očekává, že úroky výrazně klesnou, může nákup odložit. Jestliže naopak uvěří, že sazby zůstanou dlouho vysoké, může se rozhodnout jinak. Podobně firma zvažující investici do nové výrobní haly reaguje nejen na dnešní cenu úvěru, ale i na to, jaké náklady financování očekává za několik let.

Centrální banka tak může ekonomiku ovlivňovat ještě předtím, než úrokové sazby skutečně změní. Za určitých okolností může být důvěryhodné oznámení jejího budoucího postupu téměř stejně důležité jako samotné rozhodnutí o sazbách.

Tomuto přístupu se říká řízení očekávání. Jeho konkrétní podobou je takzvaná forward guidance, tedy komunikace centrální banky o předpokládaném budoucím směřování měnové politiky.

Není to ovšem žádná kouzelná hůlka. Pokud centrální banka něco slibuje, ale veřejnost jí nevěří, účinek její komunikace slábne. Důvěryhodnost se přitom nedá získat tiskovou konferencí. Buduje se dlouhodobě, především tím, zda centrální banka dokáže dostát svému hlavnímu poslání, tedy udržovat cenovou stabilitu.

Právě proto má Woodfordův výzkum význam i pro Českou národní banku. Rozhodování bankovní rady totiž nepůsobí jen prostřednictvím aktuální repo sazby. Ovlivňuje také očekávání finančních trhů, výnosy dluhopisů, úrokové swapy, cenu úvěrů a v konečném důsledku chování domácností a podniků.

Zjednodušená představa, že snížení základní sazby ČNB musí automaticky a okamžitě zlevnit hypotéky, tak neodpovídá skutečnosti. Banky při jejich oceňování hledí rovněž na očekávaný vývoj sazeb, náklady zajištění, riziko i vlastní marže. Woodfordova práce pomáhá vysvětlit zejména první část tohoto řetězce: proč očekávání budoucích úroků ovlivňují finanční podmínky už dnes.

Robert Hall zase zásadně přispěl k poznání, jak se domácnosti rozhodují o spotřebě a jak funguje trh práce během hospodářských výkyvů.

Ani domácnosti se totiž nerozhodují jen podle výše poslední výplaty. Důležité je také to, jaké příjmy očekávají v budoucnosti. Člověk, který získá jednorázovou prémii, zpravidla nemusí okamžitě utratit celou částku. Jestliže však získá trvale lépe placené zaměstnání, může svou spotřebu zvýšit mnohem výrazněji.

Hall pomohl tento způsob uvažování převést do ekonomických modelů. Jeho výzkum současně přispěl k pochopení nezaměstnanosti a fungování pracovního trhu. Ten totiž není dokonale promazaným strojem, kde každý člověk bez práce okamžitě najde odpovídající volné místo.

Hledání vhodného zaměstnance i vhodné práce stojí čas a peníze. Proto může nezaměstnanost zůstávat zvýšená i tehdy, když některé podniky stále hledají pracovníky. A proto také může hospodářské ochlazení vyvolat výrazné omezení náboru nebo propouštění, jehož důsledky přetrvávají déle než samotný prvotní šok.

Pro českou ekonomiku jsou tyto poznatky zvlášť aktuální. Tuzemské hospodářství je citlivé na vývoj průmyslu, zahraniční poptávky i nálady spotřebitelů. Stejná změna příjmů nebo úrokových sazeb přitom nemusí pokaždé vyvolat stejnou reakci. Záleží na důvěře lidí, jejich očekáváních a situaci na pracovním trhu.

Letošní Nobelova cena tak připomíná jednu důležitou věc: dobrá hospodářská politika nespočívá pouze ve správném nastavení úrokové sazby, daně nebo výdajů státního rozpočtu. Musí také rozumět tomu, jak na její rozhodnutí zareagují konkrétní lidé.

A právě zde se ekonomie stává skutečně praktickou vědou. Neučí politiky a centrální bankéře, jak poručit ekonomice. Pomáhá jim pochopit, proč ekonomika na jejich rozhodnutí někdy reaguje úplně jinak, než čekali.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank