Nový román Kateřiny Dubské Ohloběnka pokřtili vodou ze studánky v Bílých Karpatech

Skutečná studánka v Bílých Karpatech inspirovala spisovatelku Kateřinu Dubskou k napsání románu Ohloběnka. Voda z ní se stala také součástí symbolického křtu knihy, který se uskutečnil 16. listopadu v brněnském knihkupectví Knihy Dobrovský „Na Čáře“. Role kmotrů se ujali herečka a muzikantka Iva Pazderková, novinářka a spisovatelka Lea Surovcová a herec, režisér a senátor Břetislav Rychlík.

Román Ohloběnka, vydaný pod značkou Cosmopolis nakladatelství Grada, zavádí čtenáře do Bílých Karpat a prostřednictvím osudů několika generací jejich obyvatel oživuje pozapomenuté příběhy zdejšího kraje. Vyprávění se  rozprostírá od středověku až do současnosti a propojuje historické události, lidské osudy i magickou atmosféru krajiny. Jeho ústředním motivem je studánka Ohloběnka, která po staletí tiše přihlíží proměnám světa kolem sebe.

Právě skutečná studánka, ukrytá v krajině Bílých Karpat, autorku Kateřinu Dubskou inspirovala k napsání románu. Její voda se proto stala i symbolickým prostředkem slavnostního křtu.

Iva Pazderková: Magie Ohloběnky na vás doslova dýchne 

Jednou z kmoter se stala herečka, zpěvačka a komička Iva Pazderková, která má k jižní Moravě a Slovácku blízký osobní vztah. Už první stránky románu ji nadchly především svou atmosférou, jazykem a schopností vtáhnout čtenáře do děje.

„Ohloběnka je výjimečná v tom, že člověka dokáže rozplakat. A nemyslím si, že pouze člověka, který má k jižní Moravě tak hluboký vztah jako já. Je výjimečná tím, jak je košatá v jazyce, jak vás vtáhne, jak vás opravdu okouzlí. Magie Ohloběnky, magie toho místa na vás dýchne a vyloženě máte fyzický pocit, že tam jste. Je to prostě krásné. A taky poučné, protože pokud dobře neznáte místní historii, stejně jako já, budete z ní frustrovaní, stejně jako já, a všechno si dohledáte,“ uvedla Pazderková.

Lea Surovcová: Ohloběnka je hladivá a magická

Novinářka, dokumentaristka a spisovatelka Lea Surovcová pochází z Brumova-Bylnice, tedy z oblasti nedaleko míst, v nichž se román odehrává. I ona už se do románu začetla a těší se na to, že díky Ohloběnce pozná méně známou historii rodného regionu.

„Ohloběnka je jedním slovem hladivá. Hladivá a magická. Je napsaná krásným jazykem. Já sama pocházím z kraje na hranicích se Slovenskem, takže tuto krajinu moc dobře znám. Ráda tam jezdím na výlety a vždycky je to pro mě něco, co mě nabije, nakopne, pohladí. Neskutečně se těším na všechnu tu historii zachycenou v románu, kterou, myslím, vlastně vůbec neznám. Koneckonců ani o samotné studánce Ohloběnce jsem zatím neměla ponětí,“ svěřila se Surovcová.


Břetislav Rychlík: Studánky z naší krajiny mizí
 

Třetím kmotrem se stal herec, režisér, dokumentarista a senátor Břetislav Rychlík, jehož celoživotní vztah k Bílým Karpatům, jejich obyvatelům a lidovým tradicím se promítá také do jeho umělecké tvorby. Během slavnostního křtu také zazpíval moravskou lidovou píseň o Kurucích. Na rozečteném románu oceňuje zejména jeho zasazení do milované krajiny a aktuálnost tématu vody.

„Román Ohloběnka je přínosný tím, že píše o studánce. O jevu, který mizí z krajiny. A navíc o studánce v Bílých Karpatech, které já nade vše miluju. Píše o ní v době, která jako kdyby tomu románu dávala za pravdu. V době, kdy mizí z krajiny voda. Ale z toho, co zatím vím, to není román ekologický, je to i docela velké drama. Myslím, že lidé se začtou do toho příběhu, zamilují se do Bílých Karpat a udělají si tam výpravu. Bohužel taky zjistí, že je tam vody čím dál méně,“ uzavřel Rychlík.

Jeho slova připomněla také jeden z důležitých přesahů románu: vztah člověka ke krajině, vodě a přírodnímu dědictví, které není samozřejmostí.

Příběhy krajiny, na které bychom neměli zapomenout 

Kateřina Dubská, která v Bílých Karpatech žije již šestnáct let, se při psaní románu opírala o  rozsáhlé  historické  rešerše  a  skutečné  události.  Vedle  dramatických  okamžiků regionálních  dějin  zachycuje  také  každodenní  život,  mezilidské  vztahy  a  osudy „obyčejných“ lidí, především žen, jejichž příběhy často zůstávaly ve stínu velkých historických událostí. Než román vznikl, autorka jen nosila v hlavě deset let.

„Jen jediné mě na tom mém psaní trochu mrzelo. Když jsem musela ubližovat svým oblíbeným postavám, vraždit nevinné vesničany a vypalovat okolní vesnice. To jsem pak musela jít na hodně dlouhou procházku po kopci, abych takové psaní a pocity z něj rozchodila. Jenže zdejší dějiny se děly opravdu tragicky, místy až zběsile. A jinak o nich psát nelze.“

Ohloběnka tak není pouze historickým románem. Je také vyznáním krajině Bílých Karpat a připomínkou toho, jak důležité je uchovávat její paměť.

You may also like...