Pět dcer za zdmi rodinného sídla. Švandovo divadlo uvede novou podobu slavného Domu Bernardy Alby

Přísná matka, pět dcer a dům, z něhož není snadné uniknout. Slavné drama španělského autora Federica Garcíi Lorcy se vrací na české jeviště v nové adaptaci britské dramatičky Alice Birch. Švandovo divadlo ji uvede v režii Jakuba Šmída, premiéra je naplánována na 5. prosince 2026. Naléhavý příběh o ceně poslušnosti i o odvaze vzepřít se světu, který určuje, jak má žena žít, milovat a dýchat, nabídne publiku výrazné herecké výkony v podání osmi hereček několika generací. Divácký zážitek umocní snové scénické řešení Petra Vítka, kostýmy Martina Chocholouška i hudba Ivana Achera.

Po smrti svého druhého manžela Bernarda Alba (Bohdana Pavlíková) uzavírá dům a vyhlašuje přísný osmiletý smutek. Nikdo nesmí ven a nikdo dovnitř. Pět dcer – Angustias (Andrea Buršová), Magdalena (Marie Štípková), Amélie (Katarína Mišejková), Martirio (Barbora Křupková) a Adéla (Aneta Kalertová) – tak zůstává zavřených pod matčiným dohledem. Jedna čeká na svatbu, jiná závidí, další se podvolí nebo situaci alespoň trefně glosuje. A ta nejmladší se rozhodne vzdorovat… Venku je totiž život. Láska. A snad i možnost volby. A také muž, tajemný Pepe (Jan Mansfeld), objekt ženské touhy i rozbuška sesterské žárlivosti… Má pravdu babička Marie Josefa (Marie Málková), když Bernardinu domu věští zkázu? Nebo dojde na slova Poncie (Zuzana Zlatohlávková), Bernardiny hospodyně, která si před svou paní nebere servítky?

Lorcovo drama pro 21. století

„Lorcovo vrcholné drama z roku 1936, které dokončil krátce před svým zavražděním na začátku španělské občanské války, přepsala Alice Birch do podoby, která nás oslovuje s mimořádnou silou,“ říká Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. „Její břitký, naléhavě aktuální text respektuje Lorcovu původní poezii a symboliku. Ženským hrdinkám dodává další psychologické vrstvy, hovorový jazyk a intenzivní emoce,“ uvádí Františák.

V inscenaci vystupuje osm hereček různých generací. Dámskou šatnu Švandova divadla v čele s Bohdanou Pavlíkovou v roli nekompromisní Bernardy doplňuje hostující Aneta Kalertová v úloze vzpurné Adély. Pěvecky a herecky nadaná studentka DAMU u Švandů září jako Julie v titulu Romeo a Julie. Výraznou postavou je také babička Marie Josefa v podání (rovněž hostující) Marie Málkové, herecké hvězdy 60. let. V úloze Poncie hostuje v inscenaci Zuzana Zlatohlávková.

Jediným mužem na scéně je Pepe v podání Jana Mansfelda. „V původní Lorcově hře se o Pepem mluví. Tady ho však uvidíme přímo na jevišti,“ upozorňuje Františák.

Rajské plody v barvě krve

Titul inscenuje tvůrčí tým v čele s režisérem Jakubem Šmídem. Anglický text přeložila do češtiny Ester Žantovská.

„Všechny postavy mají v sobě vášeň, touhu a z toho vznikající frustrace, které musí potlačovat. Zatímco Bernarda věří v řád, dobrou pověst a přísnou kontrolu, její dcery touží po něčem zdánlivě prostém a přitom nebezpečném – moci rozhodovat samy o sobě. Každá hledá vlastní cestu a každá za to platí jinou cenu,“ říká Jakub Šmíd. Vyhledávaný tvůrce se zkušeností z mnoha tuzemských divadel ve své tvorbě propojuje jak svoji osobní hereckou zkušenost, tak znalost filmové a divadelní režie. „V adaptaci Alice Birch už není středobodem despotická matka, pozornost se soustřeďuje na dcery. Ženy už zde také nejsou pasivními obětmi patriarchátu – v rodině s mocenskými vztahy a destruktivními vzorci chování ony samy utvářejí a zmnožují normy, které je omezují,“ upozorňuje na zajímavý posun oproti původní předloze režisér Jakub Šmíd.

„Může Bernardina snaha uchránit rodinu vést paradoxně k jejímu zničení?“, doplňuje režiséra otázkou dramaturg Norbert Závodský. „Adaptace Alice Birch sugestivně ohledává to, jakým způsobem si předáváme vzorce chování z generace na generaci a do jaké míry jsou určující pro náš další život. Co se stane, když někoho držíte za zdmi domu v domnění, že ho tím ochráníte před světem, ale zároveň ho připravujete o jednu z nejzákladnějších svobod – možnost žít po svém, vyjít ven, riskovat a třeba i chybovat? A co když můžete někomu zakázat žít, ale nedokážete mu zabránit toužit?“, naznačuje klíčová témata inscenace Závodský.

V inscenaci se objevuje i jedna výrazná rekvizita: zralá rajčata, šťavnaté plody poznání v barvě krve…

Dům bez soukromí a ženy toužící po svobodě

V razantní adaptaci Alice Birch se lidé často při pokusu o dorozumění míjejí. Repliky i vzájemné střety jsou psány tak, aby je diváci mohli vnímat simultánně. Výsledný jevištní tvar tak dostává téměř hudební rytmus a připomíná fugu – polyfonní hudební skladbu, v níž se jednotlivé hlasy proplétají a umocňují.

Scénograf Petr Vítek pracuje s hermeticky uzavřeným prostorem pokoje s dlouhým úzkým schodištěm. Ve zdi jsou trhliny, jimiž do domu proniká slunce zvenčí. Divák tak může sledovat i několik postav současně, podobně jako by zároveň nahlížel do několika pokojů. „Výsledné napětí tak vzniká nejen z jednotlivých rozhovorů, ale ze souběhu situací, nadějí, marností, tužeb, hrozeb a neustálé kontroly v prostoru, z něhož zmizelo soukromí,“ vysvětluje dramaturg Norbert Závodský.

Atmosféru napínavé podívané podtrhuje hudba Ivana Achera. Významně k ní přispívá také světelný design Karlose Šimka, dalšího špičkového tvůrce ve svém oboru.  

Pastvou pro oči a impulsem k odhalování dalších významů jsou kostýmy Martina Chocholouška. Kostýmní výtvarník s bohatou zkušeností z divadelních, operních a muzikálových produkcí doma i v Evropě oblékl Bernardu do „královsky“ zlatých šatů s výraznou květinovou aplikací. Chocholoušek kostýmy nápaditě vrství a pracuje s různými variantami stejných bílých šatů z krajky. Ty mohou symbolizovat jak panenskou čistotu, tak nenaplněnou touhu žen po manželství a mateřství, které jim zůstávají odepřeny. Příznačně je oblečen také Pepe. „Ten v interpretaci kostýmního výtvarníka a režiséra nepředstavuje pouze jednu konkrétní postavu, ale stává se ztělesněním mužského principu a tvůrčí tým s ním pracuje v metaforické rovině,“ říká Norbert Závodský. „Na jevišti se Pepe objeví například v hrubém koženém kabátě nebo přiléhavých toreadorských kalhotách, které podtrhují různé podoby mužské moci a žádostivosti. Ke svým favoritkám nikdy nepromluví – zůstává obrazem, do něhož si ostatní postavy promítají své představy,“ doplňuje dramaturg.

Sílící vír citů a tužeb roztáčí i pohybová složka inscenace, pod níž je podepsána Jaroslava Rameš Janečková. Tanečnice a choreografka úspěšně působí na domácích i zahraničních scénách.

Dům Bernardy Alby má premiéru ve Velkém sále 5. prosince 2026. Nejbližší volná repríza se uskuteční 28. prosince 2026. Další následují 13. a 30. ledna 2027.

Zdroj: Švandovo divadlo, Magdalena Bičíková