SOUTĚŽ: Československé legie 3. díl – Legionářské osobnosti
Rok 2021 je pro Československou obec legionářskou rokem jubilejním. Tento spolek, který se stará o válečné veterány a připomíná slávu legionářů z první i druhé světové války byl založen přesně před sto lety. Na nejslavnější osobnosti legií se podíváme ve třetím dílu našeho čtyřdílného seriálu rozhovorů, kterým nás opět provedou dva muži, jež se legiím dlouhodobě profesně věnují – novinář a spisovatel Zdeněk Ležák a šéf Muzea čs. legií Jiří Charfreitag.
Zdeněk Ležák
Narozen 1974 v Praze, absolvent Literární akademie Josefa Škvoreckého, novinář, publicista, šéfredaktor časopisu ABC (www.abicko.cz) a šéf newsroomu dětských časopisů mediální společnosti Czech News Center. Je autorem řady komiksových knih s historickým námětem, např. Stopa legionáře, TGM, 100 let Československa, Karel IV. – Pán světa, Tři králové, Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha, Milada Horáková a další (více na webu www.zdeneklezak.cz). Rovněž je autorem vzdělávací hry Whooshback! – historie v kartách, která je věnovaná čs. legiím (www.whooshback.com).
Jiří Charfreitag
Narozen v roce 1986 v Hradci Králové, absolvent Střední průmyslové školy v Hradci Králové a Vyšší odborné školy elektrotechnické Františka Křižíka v Praze. Jiří Charfreitag několik let působil v komerční sféře. Od roku 2012 je pracovníkem Československé obce legionářské, ve které zastával nejprve funkci informačního operátora a od roku 2014 pracoval na pozici tajemníka projektu LEGIE 100. Pod jeho vedením se podařilo úspěšně realizovat rozsáhlý projekt LEGIE 100, který významně přispěl k popularizaci problematiky československých legií. On sám se aktivně podílel na tvorbě několika desítek tematických výstav, uskutečnění řady bojových ukázek, přednášek, na přípravě stálé expozice Československé obce legionářské a především na realizaci unikátního projektu Legiovlak. Ten se stal historicky nejúspěšnějším českým pojízdným muzeem.
Jirko, když jsem psal knihu Stopa legionáře 2, musel jsem si vytipovat dvacet osobností čs. legií, na kterých jsem chtěl demonstrovat jak válečné osudy, tak jejich následný život ve 20. století. Byl to nelehký úkol. Kdybys měl za sebe vybrat jenom pět osobností legií, kdo by to byl a proč?
T.G. Masaryk
Vybrat ze sta tisíc legionářů jen pět, je opravdu nelehký úkol. Ve výběru bych asi pominul politiky a zakladatele našeho státu, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk a Milan Rastislav Štefánik, protože jejích zásluhy jsou neoddiskutovatelné a věřím, že v dnešní době jsou již většině Čechů a Slováků známé. Zaměřil bych se tak spíše na ty obyčejné lidské osudy, které ukazují ryzost počínání našich mužů. Jedním z takových byl například Karel Vašátko, starodružiník, jehož hruď byla zaplněna medailemi, kříži a řády za jeho bojové nasazení od počátku války a jehož život končí na následky zranění, které utrpěl v bitvě u Zborova, kde vedl granátníky k prvnímu útoku. Ze srbských dobrovolníků bych vypíchnul pozdějšího generála Františka Kryštofa, který byl pravděpodobně prvním legionářem vůbec. Do Srbské armády totiž vstoupil v den vypuknutí války. Přesto, že tento muž dospěl konce války, jeho útrapy završují až komunisté, kteří jej poslali na několik let nucených prací na Mírově. Z italských legionářů mám nejblíže k Bedřichu Havlenovi, jednomu ze zakladatelů čs. dobrovolnického sboru, jehož život vyhasl oběšením po jeho zajetí na Piavě. Ve Francii pak vedu ve veliké úctě Karla Bezdíčka, člena pařížského sokola a praporečníka roty Nazdar, který v čele útoku na kótu 140 umírá mezi svými bratry a na jeho hrudi, neznámo kde, je dodnes svinut první prapor českých dobrovolníku ve Francii. Posledním by byl nevoják, přesto legionář, Vojtěch Preissig. Úžasný grafik a propagátor české myšlenky ve Spojených státech amerických. Jakožto spolupracovník ČSNR v New Yorku vytvořil unikátní grafiky vyzývající naše krajany pro vstup do armády. Jeho umělecká práce je skončena v roce 1940, kdy je se svou dcerou Irenou Bernáškovou za odbojovou činnost zatčen a vězněn v nacistických koncentračních táborech, kde také 11. června 1944 umírá. Jeho dcera Irena byla první Češkou popravenou nacisty.
V té mé dvacítce jsem záměrně vybíral pozitivní i negativní figury, pravověrné vlastence i takové, které politické názory dostali na morální scestí. Ovšem 20. století byla politicky velmi složitá doba. Jak to vidíš ty?
Předně je nutné si uvědomit, že i legionáři, byli obyčejní lidé. Obyčejní tak, jak známe dnes sami sebe. S tím je samozřejmě spojeno to, že mezi legionáři bylo mnoho výjimečných lidí, ale také darebáků. Myslím, že je dobré veřejně ukázat to, že vše není černobílé, avšak na druhou stranu opravdu nemám rád to, když se ukazují jen naše špatné vlastnosti. To vidím ve filmové tvorbě posledních 15 let velice často a přijde mi to hloupé. Myslím, že bychom měli vždy vycházet z těch dobrých věcí a ty špatné brát jako varování.
Soutěžní otázka č.3: Kolik vagónů má Legiovlak, ve kterém je nainstalována výstava panelů a trojrozměrných předmětů, které přibližují život a boj čs. legionářů (ČsOL)
Informace a pravidla soutěže: Historie v kartách
Ve 20. letech byla pro naši armádu významným partnerem Francie, která školila naše důstojníky. Šlo tam o osobní vazby? Proč to nebyla Itálie? A kdyby Rusko neovládli bolševici, zvolili bychom za partnera spíš to?
Boj o vliv Itálie a Francie na naši armádu byl sehrán ihned po skončení války a poraženým se stala v roce 1919 Itálii. Právě v létě devatenáctého roku byla v ČSR skončena činnost italské vojenské mise a byla nahrazena tou francouzskou. To bylo více méně logické a kopírovalo to politické zaměření našich představitelů. Francie byla od počátku vnímána jako stát, který naší myšlence rozumí a s ohledem na naši společnou vojenskou historii to v podstatě nebylo ani jinak možné. Kdyby Rusko neovládli bolševici, pravděpodobně by byl náš stát vnímán jako jeden z klíčových hybatelů osvobození Ruska. To se ovšem nestalo a vnímání legií v Rusku je dnes přesně opačné.
Jednou z největších osobností legií byl Jan Syrový. Jeho role za třetí republiky a protektorátu byla ale kontroverzní. Jak se na tuto osobnost díváš ty?
Jan Syrový byl především voják, jehož nejzásadnější chybou bylo zapojení se do politiky. A to ještě v tu nejsložitější dobu, kdy naše republika byla okleštěna a následně okupována. Generál Syrový podle mého soudu nebyl kolaborantem ani zaprodance, ale spíše mužem v nesprávnou dobu, na nesprávném místě.
Sice z jiného pohledu, ale podobně kontroverzní byl Jaroslav Hašek. Jeho opuštění legií v roce 1918 a přidání se k bolševikům asi nebylo v té době úplně netypické? Jak se na něj legionáři dívali po jeho návratu do republiky v roce 1920?
Jaroslav Hašek byl dobrodruh a asi také trochu blázen. Prošel zajateckým táborem, vstoupil do legií, ze kterých následně utekl k bolševikům. Pro našince to byla celkem dlouhá cesta, ale nebyl jediný. A jak se na něj mohli dívat legionáři? Drtivá většina české bolševiky v oblibě neměla a nejinak tomu bylo i v případě této známe osobnosti.
ČsOL vydává knižní edici legionářských memoárů. Ty víš o legiích opravdu hodně. Je ještě něco, co tě v takových pamětech překvapí?
Legiovlak
Naše obec vydala v uplynulých letech celkem 13 pamětí našich legionářů, které se k nám dostaly v průběhu uplynulých let z rodin. Ty vydané, jsou však jen zlomkem toho, co se nám podařilo nashromáždit a právě proto jsme měli možnost z pamětí legionářů vybírat ty, které měli co nabídnout. Myslím, že knihy vydané v edici Pamětí ČsOL jsou jedinečně a všechny jsme vydávali právě proto, že doplňují to, co jsme přijali jako fakta dříve. Osobní vzpomínky na dějinné události jsou pro nás tím nejlepším protiargumentem propagandy jakékoliv doby.
A které paměti považuješ za nejpřínosnější, případně nejvíce charakteristické?
Já mám nejraději ty úplně první, tedy Předával jsem carský poklad od Františka Nováka. Ta kniha snoubí smutný osud jedince, ale také jeho účast na důležitých milnících našich legií. Hned v závěsu jsou pro mě pak všechny díly vzpomínek generála Husáka, muže, který od roku 1914 bojoval v České družině a vybudoval naše vojsko ve Francii v roce 1918.
Kolem některých osobností legií se dnes vytvářejí různé spolky a facebookové skupiny. Spolupracují s obcí? A mají pro vás nějaký význam?
Já sám jsem od roku 2009 členem jednoho takového spolku, který pod jménem následováníhodné osoby vykonává veřejně prospěšné akce, jež mají za cíl připomenout dějinnou úlohu legií. Některé tyto spolky s ČsOL spolupracují, jiné se zaměřují na vlastní činnost. Já sám jsem v roce 2012 vyhodnotil, že činnost v malém spolku je prospěšná, zábavná a pomáhá tužit skupinu podobně zaměřených lidí, ale činnost ČsOL má mnohem větší vliv na veřejné vnímání legionářů a odboje vůbec. I proto jsem rád, že je dnes ČsOL jakousi střechou, která zaštiťuje i menší, nebo chcete-li lokální projekty, s jediným cílem a tím je podpora uchování historie našeho národa.
Prvováleční veteráni už všichni zemřeli, ale ještě hodně žije těch, kteří bojovali ve druhé světové válce. Mohl bys připomenou některé takové členy obce?
Československá obec legionářská dnes sdružuje přibližně na dvě stě válečných veteránů z druhé světové války. Právě tito muži a ženy byli na počátku 90. let u obnovy obce a jejich osobní životní zkušenosti a postoje jasně navazovaly na myšlenky zakladatelů ČsOL. Zde bych určitě rád vzpomněl již zesnulého generála Tomáše Sedláčka a generála Rudolfa Krzáka. Oba dva se totiž zasloužili o navrácení reputace legionářů ve společnosti měrou nemalou.
Rozhovory Zdeňka Ležáka a Jiřího Charfreitaga
Díl 1. – Cesta k počátkům
Díl 2. – Nejslavnější legionářské bitvy
Díl 4. – Činnost obce
Foto: archiv Jiřího Charfreitaga
