SOUTĚŽ: Československé legie 4. díl – Československá obec legionářská

Československá obec legionářská byla založena přesně před sto lety. Co všechno dneska obec dělá, jak prožila své století a má nějakou smysluplnou budoucnost? Na tyto otázky nám odpoví poslední díl našeho čtyřdílného seriálu rozhovorů, které vedou dva muži, jež se legiím dlouhodobě profesně věnují – novinář a spisovatel Zdeněk Ležák a šéf Muzea čs. legií Jiří Charfreitag. 

Zdeněk Ležák

Narozen 1974 v Praze, absolvent Literární akademie Josefa Škvoreckého, novinář, publicista, šéfredaktor časopisu ABC (www.abicko.cz) a šéf newsroomu dětských časopisů mediální společnosti Czech News Center. Je autorem řady komiksových knih s historickým námětem, např. Stopa legionáře, TGM, 100 let Československa, Karel IV. – Pán světa, Tři králové, Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha, Milada Horáková a další (více na webu www.zdeneklezak.cz). Rovněž je autorem vzdělávací hry Whooshback! – historie v kartách, která je věnovaná čs. legiím (www.whooshback.com).

Jiří Charfreitag

Narozen v roce 1986 v Hradci Králové, absolvent Střední průmyslové školy v Hradci Králové a Vyšší odborné školy elektrotechnické Františka Křižíka v Praze. Jiří Charfreitag několik let působil v komerční sféře. Od roku 2012 je pracovníkem Československé obce legionářské, ve které zastával nejprve funkci informačního operátora a od roku 2014 pracoval na pozici tajemníka projektu LEGIE 100. Pod jeho vedením se podařilo úspěšně realizovat rozsáhlý projekt LEGIE 100, který významně přispěl k popularizaci problematiky československých legií. On sám se aktivně podílel na tvorbě několika desítek tematických výstav, uskutečnění řady bojových ukázek, přednášek, na přípravě stálé expozice Československé obce legionářské a především na realizaci unikátního projektu Legiovlak. Ten se stal historicky nejúspěšnějším českým pojízdným muzeem.

Jak už v našem seriálu bylo několikrát vzpomenuto, Československá obec legionářská byla založena 22. května 1921. Co mělo být jejím účelem. A naplnila tento účel?

Výstava Cesta legionáře

Hlavním cílem všelegionářského sjezdu, který se konal v lednu roku 1921, bylo sjednocení legionářského hnutí, což se podařilo právě založením ČsOL. Ta ihned přijala za svůj program zásady hlásané TGM a jeho Washingtonskou deklarací. Legionáři byli vždy plně oddáni demokracii a svobodě svého národa a tyto zásady se tak snažili prosazovat i v politickém životě státu. Svou osvětovou činnost obec zaměřila především na informování veřejnosti o bojovém vystoupení legionářů a její snahou bylo budit k obětem bojů za svobodu úctu. Právě proto se velká část činnosti upínala k pořádání oslav, odhalování pomníků, či tvorbě výstav, prostřednictvím nichž předávaly své prožitky široké veřejnosti. Dalším úkolem obce pak byla samotná sociální činnost, pomoc bratrům v nouzi a hájení společenských zájmů této skupiny. Nutno dodat, že až po ukončení činnosti za nacistické okupace byla ČsOL složeny výhradně z legionářů.

V té době už fungoval Památník odboje na Vítkově, který vedl slavný legionář Rudolf Medek. Nepřetahovaly se tyto dvě organizace o kompetence?

Památník odboje byl založen v roce 1919 a jeho hlavní cíl bylo uchování písemných i trojrozměrných památek z bojišť 1. světové války. Brzy však přestaly kapacity této instituce stačit a tak dochází k transformaci na Archiv legií a později na Památník osvobození. Neřekl bych, že docházelo k přetahování památníku a obce, ba naopak. ČsOL v roce 1922 sestavila návrh zákona o zřízení jednotného Památníku osvobození, který měl institucionálně zajišťovat muzejní činnost, uchovávat sbírky a právě spolupracovat s ČsOL v rámci národní osvěty. Přestože byl Medek u zrodu ČsOL, v roce 1926 se od ní odklonil a založil Nezávislou jednotu čs. legionářů, jakožto protipól v té době levicově smýšlející ČsOL. Nicméně cíl byl vždy stejný a tím byla práce s veřejností a uchování nejlepšího obrazu zakladatelů Československa.

Soutěžní otázka č.4: Ze kterého roku pochází původní verze znaku Československé obce legionářské (ČsOL)
Informace a pravidla soutěže: Historie v kartách

Za první republiky měli legionáři v republice jisté privilegované postavení, které mohlo dělat zlou krev u veteránů z císařské armády. Jsou známy nějaké takové případy.

Znak CsOL

Je pravdou, že měli legionáři na základě zákona č. 282/1919 Sb. o úlevách při přijímání legionářů do státních úřadů a zákon č. 462/1919 Sb. o propůjčování míst legionářům jisté výhody, které pramenily z jejich statutu legionáře, který byl mimochodem také pevně zakotven zákonem. To byla jistě výhoda a mnozí z veteránů to jistě nesli těžce. Ve většině případů se však mezi těmito skupinami lidí pomíjelo to, co bylo po válce, ale spíše všichni společně vzpomínali na své kamarády, které ve válce ztratili. Zde totiž nebyly hlavní skupiny legionáři versus rakušáci, ale ti kteří ve válce byli versus ti, kteří ji nezažili. Například v mém rodném Hradci Králové se v roce 1927 konal velký společný sjezd příslušníků legionářského pluku č. 4 a bývalého c. k. 18. pěšího pluku což jasně dokladuje sounáležitost obou skupin.

V období protektorátu se hodně legionářů zapojilo do odboje proti nacismu, což já chápu jako typický charakteristický znak legionářů. Ovšem v armádách v zahraničí patřil boj už spíš nové generaci. Je zmapováno, kolik legionářů z první války se zapojilo do té druhé? Ať už v zahraničním, nebo domácím odboji?   

Ono je to celkem logické, protože průměrný věk legionářů na počátku okupace dosahoval 50 let. Byli to už pánové, kteří měli svůj nejproduktivnější věk za sebou a na cestu do zahraničí již neměli síly. O to více se celé legionářské hnutí zapojuje různou měrou do odboje domácího. Jejich životní postoj byl však okupantům dobře znám a proto byli legionáři pod drobnohledem nacistů. Výjimky pak tvoří pravidlo, a proto musíme též upozornit na některé vojenské elity, které se do zahraničí dostaly a vrátily se opět do vlasti po skončení války v čele Československých vojsk. Jmenoval bych například generála Aloise Lišku (mimochodem též předsedu ČsOL v exilu po roce 1948), který velel od 21. března 1943 celé 1. Samostatné obrněné brigádě.

V druhé polovině 40. let ČsOL převzala péči také o veterány z druhé světové války. Nestala se z toho najednou úplně jiná organizace?

Do značné míry stala. V ten moment se totiž legionářská obec přiblížila té organizaci, kterou známe dnes. ČsOL do svých řád v té době přijala nejen vojáky a odbojáře zapojené do boje proti nacistům doma i v zahraničí, ale také účastníky války o Slovensko v letech 1918-1919 (tedy i bývalé RU vojáky), ale především pozůstalé a členy rodin po všech těchto skupinách. Tím se obec legionářská vymanila z jakéhosi uzavřeného kruhu, čímž jasně dala najevo, že nechce být spolkem vymírajícím, ale prosperujícím. To jí ovšem bylo umožněno jen na krátkou dobu.

Ano, komunisté po převratu 1948 ČsOL zrušili. Fungovala obec alespoň v nějakém podzemním módu?

Zrušení ČsOL byl násilný akt komunistické zvůle, který celou organizaci vyselektoval. Ti prověření, mohli dále fungovat pod Svazem bojovníků za svobodu, legionáři a jejich potomci pak již nikoliv. Obec legionářská však v roce 1948 nezanikla. Nutnost organizovat exilové důstojníky a vojáky vedla na počátku roku 1949 k přípravě a ustavení ČsOL v exilu. Obec tak fungovala dále pod centrálním vedením v Londýně, na jejíž práci navazoval činnosti jednot ve Francii, Kanadě, Austrálii, Brazílii, či USA. Tam všude totiž byli naši muži a jejich rodiny, kteří museli opustit své milované Československo.

V roce 2001 se ČsOL opět osamostatnila. Osobně mám pocit, že teprve od toho roku dochází k postupné rehabilitaci pohledu na československé legionáře. Jak to vnímáš ty?

Obnova obce legionářské proběhla již v roce 1992, kdy byla organizace znovu zaregistrována a fungovala jako svébytný celek. Nicméně začátky činnosti byly těžké a ve velké míře byla koordinována s činností Českého svazu bojovníků za svobodu, ze kterého se jádro organizace při obnově oddělilo. Rok 2001 pak byl zlomový z pohledu uvažování jak dále s organizací naložit. V té době totiž byly snahy opět organizace sloučit s ČSBS a vytvořit jednotnou veteránskou organizaci s centrálním vedením. Těmto snahám však ČsOL odolala a od té doby je její cesta jasná a hodná odkazu svých zakladatelů. Za těch uplynulých 20 let udělala obec mnoho práce a osobně se  domnívám, že návrat ke kořenům byl správnou cestou.

Z pohledu PR obce považuji za zlomový rok 2014, kdy se slavilo stoleté výročí vzniku legií. To už je tvoje období a tehdy přichází i v mnohém tvůj projekt Legie100. Můžeš nám ho v kostce představit?

Práce s mládeží

Na ústředí ČsOL jsem nastoupil v roce 2012 s úkolem povznést povědomí o čs. legiích v očích široké veřejnosti. Je pravda, že bylo na co navazovat a vztah státu k legiím výborně nastartovali naši členové již na počátku 90. let. Naším cílem však bylo téma dostat do široké veřejnosti. K tomu nám posloužila dobrá znalost tématu, ale také zkušenosti z pořádání akcí pro veřejnost. Vrhli jsme se tak v malém týmu do několika okruhů aktivit, které měly vtáhnout současné občany do problematiky legií a zakladatelů našeho státu. K tomu jsme vystavěli pojízdnou expozici Legiovlak, vyrobili přes 15 putovních výstav, vystavěli 4 velké expozice, ale třeba také pořádali soutěže pro děti, či přednášky ve školách, uspořádali rekonstrukce historických bitev, veřejnosti zpřístupnili databázi Krev legionáře a natočili s Českou televizí několik dokumentů. To vše s jediným cílem, navrátit oprávněnou hrdost na naše předky.

V rámci Legií100 je tedy Legiovlak. Muzeum čs. legií, ale i projekt Krev legionáře. Co dalšího dnes dělá  ČsOL?

Krom zmíněných aktivit, které mají za cíl připomínat naše legionáře se dnes ČsOL zaměřuje též na připomínku 2. odboje, ale také novodobých misí, ve kterých bylo mnoho našich členů zapojeno. Krom vzdělávacích programů máme například i programy sociální, jako je například Péče o válečné veterány, kdy se naši členové starají o válečné veterány, dnes už nejen z 2. světové války. Za zmínku též stojí práce s mládeží, nebo obnova Larischovy vily jakožto smutného svědka Ležácké tragédie. A samozřejmě pak nesmíme zapomenout na elementární smysl spolku a tím je sdružování lidí se společným zájmem.

Co všechno se chystá k oslavám stoletého výročí založení ČsOL? A co bude s obcí dál? Má smysl do budoucna?

Rádi bychom veřejnost seznámili se stovkou osudů těch, kteří naší organizaci zakládali, tvořili, vedli nebo inspirovali. A to, že máme z čeho vybírat, se ukázalo již při sestavování projektu 100 let- 100 osobností, který má za cíl popsat mnohdy těžké osudy těchto lidí. Krom připomínky našich členů a činnosti organizace pak připravujeme legionářský manifestační sjezd, který po vzoru našich předchůdců umožní setkání našich členů a příznivců. A jestli má dnes ČsOL smysl? Téměř 4000 členů, které dnes ČsOL má, jasně dokládá, že naše členská základna nevymírá, ale duch legionářské myšlenky v naší společnosti žije a doufáme, že ještě dlouho bude.

Rozhovory Zdeňka Ležáka a Jiřího Charfreitaga

Díl 1. – Cesta k počátkům
Díl 2. – Nejslavnější legionářské bitvy
Díl 3. – Legionářské osobnosti

Foto: archiv Jiřího Charfreitaga