Vzpoura Sládků v Lucerně

V Paláci Lucerna bylo ve středu 27. listopadu večer za přítomnosti Jana Švankmajera a Jiřího Lábuse pokřtěno  surrealistické  drama Vratislava Effenbergera Vzpoura sládků. Protože Jiří Lábus spěchal na divadelní představení, přečetl nejdříve z této nové bibliofilie z nakladatelství Teapot krátký úryvek, takže všichni přítomní se mohli přesvědčit o tom, jak je text knihy nejen hezký a zajímavý, ale současně  až bizardní a navýsost jadrný. Tvorba knih se v nakladatelství Teapot nikdy nerodí lehce, vždy jde o složitý a náročný proces, ale konečný výsledek stojí za to a milovníci vzácných knih dostanou do rukou vždy další mimořádné, dokonale řemeslně zpracované dílo.

Nedílnou součástí Vzpoury Sládků jsou čtyři originální podepsané litografie Jana Švangamajera. Známý režisér a výtvarník, který nedávno oslavil pětaosmdesáté narozeniny, se tak po letech symbolicky sešel svým dávným přítelem v jedné knize. „ Jde o soubor z cyklu Surovost života a cynismus fantazie,“ upřesnil nám jubilant,“ S Vratislavem Effenbergerem jsem se seznámil v roce 1970 a považuji jej za prokletého básníka.“

Vratislava Effenberger maturoval v roce 1944 a pak studoval chemii a také dějiny umění estetiku FF UK v Praze. Od r. 1946 působil v Čsl. filmovém ústavu, kde byl roku 1954 propuštěn a živil  se jako dělník.  V roce 1966 nastoupil do ČSAV, odkud musel po čtyřech letech z politických důvodů také odejít. Nakonec pracoval jako noční hlídač a od roku 1977 byl v invalidním důchodu. Zemřel v roce 1985. Byl vůdčí osobností surrealistické skupiny. V roce 1969 redigoval surrealistickou revui Analogon. Vyšlo ale jen první číslo a vydávání Analogonu bylo obnoveno až po pádu komunistického režimu. V období kolem roku 1968 přispíval  do mnohých  novin a časopisů zabývajících se literaturou, divadlem a výtvarným uměním. Většina jeho sborníků patří do samizdatové literatury a některé jeho další práce STB  zabavila a zničila.

Text: Bohuslav Hatina
Foto: Petr Brodecký

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...