Čína zatíná před Hongkongem své svaly, akcie padají. Trump potřebuje viníka

S odezníváním kritické fáze koronavirové krize se do popředí zájmu akciových trhů dostává opět houstnutí geopolitické atmosféry. K němu přispívají právě i důsledky koronavirové krize, neboť Spojené státy stále hlasitěji svalují vinu za rozšíření viru na Čínu. Čína navíc plánuje v Hongkongu uplatnit zákon týkající se národní bezpečnosti. Ten má zakázat „zradu a pobuřování“ vůči čínské vládě a jakékoli snahy o odtržení. Jinými slovy, Čína hodlá asertivně utáhnout šrouby v dosud poměrně vzpurném autonomním regionu.

Čínská asertivita ovšem má svůj původ alespoň zčásti také v koronavirové krizi. Kvůli ní totiž čínská ekonomika letos dramaticky ztratí na výkonu, tak jako prakticky celý svět. V Číně je však ekonomický růst zásadním zdrojem stabilizace společnosti. U ní si pekingská vláda kupuje poslušnost také právě za stále bohatší možnosti konzumu. Pokud se růst možností konzumu zastaví, sémě nespokojenosti s pekingskou politikou se může přenést z Hongkongu na pevninskou Čínu a začít destabilizovat společenskou situaci i tam.

Peking zjevně vsází na to, že nejlepší obranou je útok a usiluje právě Hongkongu utáhnout šrouby. Čímž by vyslal signál i do pevninské Číny, a sice signál svého rostoucího sebevědomí a odhodlání poradit si se vzpurnou jurisdikcí. U části pevninské společnosti tím má upevnit respekt k tvrdé ruce centra a u části zase překrýt frustraci ze slabšího ekonomického výkonu.

Signál domácímu publiku ale musí vyslat také americký prezident Donald Trump. Jak známo, boj s koronavirem mu jako úspěch nepřičtou ani jeho největší fanoušci. Navzdory Trumpovým sebevědomým prohlášením z počátku pandemie vykazují Spojené státy celosvětově jeden z jejích nejhorších průběhů. Vlastně jediným „obětním beránkem“, na nějž může svalit vinu, je Čína. Čína má samozřejmě sama máslo na hlavě. Trumpovi se tedy hodí na ni svést část svého nezdaru v boji s virem, a ještě získat záminku pro další razantní postup vůči říši středu. Tvrdá ruka vůči Číně může v očích části amerického elektorátu učinit z Trumpa opět „tvrdého chlapáka“, co sice možná tak úplně nezvládl svůj domácí boj s virem, ale teď to té Číně, jeho původci, alespoň pořádně „natře“.

Čína možná i s tímto kalkuluje. Počítá zřejmě s tím, že se jí ve světle vlastního kolosálního průšvihu jménem koronavirus, původně „wu-chanský koronavirus“, stejně před světem, a tím méně před Američany, nebude dařit nasazovat tvář konstruktivního stavitele globalizovaného světa jako tomu leckdy bývalo před koronavirem. Vzpomeňme například na fórum v Davosu z počátku obchodní války s USA, kdy se za globalizovaný volný obchod hlasitě bral čínský prezident Si Ťin-pching. Teď ale Čína tuhle tvář nechává mimo svůj výrazový repertoár, když se o to usilovněji snaží utáhnout šroub v Hongkongu.   

Akciové trhy tak vyhlíží nové zásadní riziko, což demonstruje jejich dnešní propad. Svět v čele s USA teď bude Čínu stále intenzivněji volat k převzetí odpovědnosti za její koronavirové selhání. A Čína se dopady tohoto selhání bude snažit překrýt hrou na nacionalistickou strunu a zatínáním svalů, nejen vůči Hongkongu. Člověk nemusí být zrovna Kissinger, aby se domákl, že na přelomu roku pracně dojednaná první fáze obchodní úmluvy dvou největších světových ekonomik se rychle může změnit v cár papíru a jejich vzájemný vztah zase přejít v již nezakrytě studenoválečnický. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
hlavní ekonom, CZECH FUND

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...