Jak funguje distanční výuka a jak se známkuje na dálku?

Domácí úkoly, písemné práce, krátké testy nebo ústní zkoušení – během distančního vzdělávání se způsoby hodnocení žáků zdánlivě  nemění. Rozdíly ale jsou. Podle ředitelů středních škol může mít distanční výuka vliv na prospěch žáků i na úroveň získaných znalostí.

Distanční výuka může na první pohled vypadat stejně jako ta prezenční – učitel jen mluví místo k třídě plné žáků k jejich ikonám na počítači. Vyvolává je, klade otázky, zadává úkoly, rozdává testy jako obvykle. Také hodnocení studentů probíhá stejně, jako kdyby seděli v lavicích. Pedagogové ale v klasifikaci na dálku spatřují jisté rozdíly. „Většina klasifikace probíhá na základě zadaných úloh s určitým termínem odevzdání, které prověřují zvládnutí určitého tématu. Někteří kolegové využívají on-line testy. U žáků, kteří měli snahu distanční výuku sabotovat, se na jaře prospěch zhoršil, ve většině případů však nevedl k neukončení ročníku a jeho opakování. Naopak u žáků, kteří se distanční výuce věnovali, došlo k rapidnímu zlepšení studijních výsledků, kdy samozřejmě hraje roli i způsob zadávání a hodnocení úloh,“ popsal Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov (SOŠJ).

Na jaře se školy potýkaly nejen s distanční výukou, ale i nastavením férového hodnocení studentů „na dálku“. „Pokud studentům pošlete on-line test s dvaceti otázkami a odpověďmi typu a), b), c), s jistotou narazíte na drobné švindly a ‚opisování‘. V mžiku si mezi sebou dokáží nasdílet správné odpovědi. Tomu však lze dobře zamezit elektronickým generováním otázek, kdy každý obdrží test s otázkami v jiném pořadí. Dá-li pak učitel rozumný časový limit na vypracování a zvýší například počet variant v odpovědích na a) až f), podvádění je téměř vyloučeno. Testy jsou ale jen jeden z mnoha možných způsobů získávání podkladů ke známkování. Klasifikace jako taková by měla studenty především motivovat, nikoliv odrazovat,“ popsal ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky (SSŠVT) Martin Vodička.

Přesto je podle něj klasifikace během distanční výuky méně objektivní než při prezenčním vzdělávání. „Absolutní férovosti dosáhnout nelze. I když si učitelé dají tu práci a v testech budou vymýšlet otevřené otázky, na které se odpověď těžko ‚googlí‘‘, nějakou podporu zvenčí studenti využít mohou. Je zkrátka méně pravděpodobné, že by někdo test odevzdal úplně prázdný a na dostatečnou to dá skoro vždycky,“ uvedl Martin Vodička.

Stejnou zkušenost mají i na Jarově. Pomoci k lepším výsledkům se často žákům snažili i jejich rodiče. „Pedagog, který zná své žáky, většinou odhalí podvod tím, že práce má jinou úroveň zpracování a projev je též jiný. Často takto nevhodně do vzdělávacího procesu zasahovali někteří rodiče, kteří zadané úlohy vypracovávali za své děti. Občas docházelo ke sdílení prací mezi spolužáky. Vše je v písemné podobě a velmi jednoduše lze odhalit okopírovaná vypracování,“ doplnil Miloslav Janeček.

Nejlepší formou klasifikace je tak podle ředitele SSŠVT Martina Vodičky především hodnocení zpracování zadaných projektů. „Na vlastních projektech studenti prokáží, co umí, co se naučili nového, nad čím přemýšleli a jaké inovace objevili. Především v odborných předmětech jsou samostatné projekty stěžejní součástí celkové klasifikace, a to i mimo distanční výuku. I tady samozřejmě nelze vyloučit cizí pomoc, ale projekty dají studentům rozhodně víc než písemné testování. A to je důležité,“ podotkl Martin Vodička.

Problematické je ale hodnocení praxí na odborných školách. „Na jaře, kdy byla škola pro studenty zcela uzavřena, téměř odpadlo hodnocení odborného výcviku našich žáků – to přitom v učebních oborech tvoří 50 procent výuky. Klasifikovat práci studentů ale jednoduše nebylo možné – student stavebního oboru doma zeď nepostaví, studentka zahradnického oboru sotva v domácích podmínkách založí záhon. Kvůli tomu jsme proto během jarního uzavření škol byli nuceni hodnotit jen teoretickou část výuky. Výpadek praxí má ale vedle neúplného hodnocení samozřejmě zásadní vliv na dlouhodobé praktické znalosti našich žáků,“ podotkl Miloslav Janeček.

Dlouhodobé uzavření škol a přechod na distanční výuku by podle ředitelů znamenal výrazný pokles míry vzdělanosti dětí. „Naši studenti byli na on-line výuku zvyklí už z jara, žádné výkyvy jsme nezaznamenali ani ve výsledcích maturantů. Problémy s adaptací na nové podmínky výuky jsme však viděli u některých studentů prvních ročníků, pro které to byla úplně nová zkušenost. Někteří z nich se s distanční výukou v on-line režimu na základní škole téměř nesetkali. Pokud by školy zůstaly uzavřeny na delší dobu, úroveň znalostí současných žáků se nevratně sníží,“ upozornil Martin Vodička. Stejný názor zastává i Miloslav Janeček. „Maximální doba, po kterou je možné distanční výuku na středních odborných školách realizovat, aby to nemělo vliv na prospěch a znalosti žáků, je dle mého názoru maximálně tři až čtyři týdny. To ale platí pouze v případě, že by byla praktická výuka nadále realizována prezenčně. Realizace praktické výuky na dálku je velmi obtížná, často nemožná. Pokud by byla situace dlouhodobá nebo se cyklicky opakovala, mohou v příštích letech na trh práce nastoupit tisíce nedostatečně připravených řemeslníků,“ uzavřel Janeček.

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...