Jak nejlépe upéct martinskou husu? Vítězí elektrická trouba

Upeče se martinská husa lépe v plynové, nebo elektrické troubě? A co tradiční pec na dříví? Kuchařky a kuchaři o tom mohou vést spory donekonečna, a také je vedou. Faktem ale zůstává, že výběr je většinou předem daný.

„Pece z doby našich prababiček většinou musely i na venkově ustoupit moderním spotřebičům, i když skuteční fajnšmekři si dnes nechávají stavět jejich repliky,“ říká Roman Tvrzník, předseda představenstva kolektivního systému pro sběr a recyklaci vysloužilých spotřebičů Elektrowin.

V městském bytě ale můžete na stavbu pece rovnou zapomenout. Zbývá tedy elektřina nebo plyn. Ten ale zase často není zavedený v menších obcích. Elektrická trouba to tedy „jistí“. Víte, kdo a co stojí za jejím vynálezem a rozšířením?

Troubu propagovala tramvaj

Otcem elektrické pečicí trouby je kanadský vynálezce a obchodník Thomas Ahearn, který žil v letech 1855 – 1938. Byl držitelem celkem jedenácti kanadských patentů, mimo jiné právě na elektrickou troubu. Tu si nechal patentovat v roce 1892 spolu se „systémem ohřívání automobilů pomocí elektricky ohřívané vody“.  

Jeho hlavním předmětem zájmu ovšem byly tramvaje. Spoluzaložil Ottawa Car Company, výrobce tramvají pro kanadské trhy. Zasloužil se také o úspěch rozsáhlého tramvajového systému, který pomohl vybudovat v Ottawě.

A k propagaci tramvajové dopravy chytře využil i svůj kuchyňský vynález: Jídlo připravené v elektrické troubě dopravil tramvají do hotelu Windsor, který je ještě za tepla naservíroval svým hostům. Zároveň se postaral, aby tato propagační akce neunikla médiím. Zasloužil se tak vlastně i rozvoj odvětví zvaného Public Relations čili PR – ale to už je jiná kapitola.

Velké spotřebiče tvoří polovinu sběru

Elektrické pečicí trouby – ať už zabudované do sporáků, nebo vestavěné do kuchyňských sestav, dnes každopádně patří k nejrozšířenějším kuchyňským pomocníkům vůbec. Svědčí o tom i údaje o spotřebičích, které lidé každoročně předají Elektrowinu k recyklaci.

Jen za loňský rok shromáždil tento kolektivní systém prostřednictvím své sběrné sítě, která čítá na 15 tisíc míst, 45 160 tun starého elektra. Velké spotřebiče, jako právě sporáky nebo vestavné trouby, představovaly skoro polovinu (20 843,059 t) tohoto množství.

„Odevzdávání vysloužilých spotřebičů na těchto místech vždy bylo a stále je možné zdarma,“ připomíná Tvrzník. Jedině odtud se navíc podle něj staré elektro dostane k certifikovaným zpracovatelům, kteří zajistí jeho ekologickou recyklaci.

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...