Jak zachránit poštolku a nestat se pytlákem? Stačí změnit zákon o myslivosti

Národní síť záchranných stanic, kterou koordinuje Český svaz ochránců přírody (ČSOP), přijala v loňském roce celkem 9869 zvířat považovaných současným zákonem o myslivosti za zvěř. Mezi nimi například 2190 poštolek obecných. Ministerstvo zemědělství (MZe) přitom opakovaně ochránce přírody písemně upozornilo, že taková pomoc je porušením zákona o myslivosti. Obětavec, který odchytí poštolku se zlomeným křídlem a zajistí jí odbornou pomoc záchrannou stanicí, je podle MZe pytlákem. ČSOP nabízí řešení – vyřadit poštolku, která nemá pro myslivost žádný význam – ze seznamu zvěře v zákoně o myslivosti. A vyřadit další druhy, které jsou na tom obdobně. Pytlák se tak rázem stane ochráncem přírody a navíc – úřadům ubude spousta zbytečných byrokratických úkonů!

ČSOP mnoho let usiluje o revizi seznamu druhů považovaných zákonem o myslivosti za zvěř. Tento historický seznam se dělí na dvě části – seznam druhů zvěře, kterou lze lovit, a seznam druhů, které lovit nelze. Důvod, proč ČSOP chce ze zákona tu druhou část úplně vypustit, není jen to, že seznam obsahuje řadu vzácných a zvláště chráněných zvířat. Důvodem je i skutečnost, že zákon o myslivosti stanoví při manipulaci se zvěří povinnosti, které ve svém důsledku nutí zákon porušovat všechny, kteří chtějí pomoci nalezeným zraněným zvířatům, která jsou v zákoně vedena jako zvěř. MZe nedávno ochráncům přírody napsalo: „V případě odchytu poraněné zvěře bez přítomnosti uživatelů honitby dochází k porušení ustanovení zákona o myslivosti.“ V takovém případě pak každý, kdo najde autem sraženou poštolku či po vichřici z hnízda vypadlé mládě holuba hřivnáče, by podle MZe měl přivolat myslivce z příslušné honitby a teprve pak snad záchrannou stanici? I kdyby telefony na myslivce byly veřejné, což nejsou, a i kdyby nálezce věděl, v které honitbě se právě nachází, když její hranice nejsou nijak vyznačeny, než se taková procedura uskuteční, významně se sníží možnost zvíře skutečně zachránit a vrátit zpět do přírody. Ano, holuba hřivnáče myslivci skutečně loví (20 000 ks ročně) a tedy lze s trochou fantazie předpokládat, že o všech holubech, které jim z honitby najednou zmizí, chtějí mít přehled. Ale poštolka? Tu mají myslivci v zákoně k čemu? Jen v roce 2020 záchranné stanice do péče přijaly 2190 poštolek a 1042 hřivnáčů. Znamená to, že tato zvířata stanice přijaly z rukou 3232 pytláků?

Další problém, kde účelné fungování záchranných stanic tvrdě naráží na zkostnatělý zákon o myslivosti, nastává ve chvíli, kdy se přijatou zvěř podaří vyléčit a připravit na vypuštění do přírody. Zákon o myslivosti přikazuje záchranným stanicím vypuštění vyléčené zvěře předem projednat s orgánem státní správy myslivosti a zároveň o tom předem uvědomit držitele honitby, do které má být zvěř vypouštěna. Je přitom lhostejné, zda jde o lovnou nebo nelovnou zvěř.  „Projednání“ samozřejmě není to samé co oznámení. Vyžaduje určitou aktivitu (a tedy čas) i ze strany úředníka státní správy myslivosti příslušného ORP. Vezměměž (= částice užívaná v dobách vzniku mysliveckého zákona běžně) jako konkrétní příklad nesmyslnosti této povinnosti opět poštolku (případ má v databázi ČSOP číslo PAVL/2020/272). Záchranná stanice v Pavlově přijala 12.5.2020 hladem a parazity vysílenou poštolku od pána, který ji nalezl (podle MZe upytlačil) u obce Hybrálec na Jihlavsku. Poštolka byla ve stanici 15 dní, než se vzpamatovala a dostala do kondice. 27.5.2020 byla u Hybrálce opět vypuštěna do přírody. Záchranná stanice přitom porušila zákon o myslivosti, protože vypuštění poštolky zpět do honitby předem neprojednala v Jihlavě s orgánem státní správy myslivosti a neoznámila to ani uživateli honitby, kterým je zřejmě Myslivecké sdružení Šacberk Hybrálec (veřejně je dostupná pouze poštovní adresa).  Dopustila se tím nějak nebezpečného jednání, kterým by ohrozila zájmy české myslivosti či snad tohoto státu? Jen v roce 2020 záchranné stanice přijaly, vyléčily a vypustily zpět do přírody celkem 3945 jedinců druhů uvedených v zákoně o myslivosti jako zvěř. Je přitom velmi pravděpodobné, že ve většině případů postupovaly obdobně, jako u poštolky z Hybrálce.

Zákon o myslivosti by měl být změněn od základů. Přitom to nutně neznamená ohrozit tradice české myslivosti. MZe se však každé změně zákona usilovně brání. Jestliže se nyní v Poslanecké sněmovně projednává jeho ne příliš povedená novela a je na stole i návrh na vypuštění některých myslivecky nevýznamných druhů ze seznamu zvěře, pak tato tisková zpráva přináší další argumenty pro to, aby se tak stalo.

Příloha: počty jedinců zvěře přijaté do péče Národní sítě záchranných stanic v roce 2020 – děleno dle druhů zvěře lovné a kterou nelze lovit dle zákona o myslivosti.

Lovná zvěř přijatá v roce 2020 (5707 ks, 28 druhů)

Zvěř nelovná přijatá v roce 2020 (4162 ks, 26 druhů)

Bažant královský

2

Daněk evropský

13

Čírka modrá

2

Bobr evropský

11

Bažant obecný

122

Jelen lesní

4

Čírka obecná

2

Rys ostrovid

2

Holub hřivnáč

1042

Jelenec běloocasý

2

Havran polní

108

Vlk obecný

1

Hrdlička zahradní

927

Jezevec lesní

18

Holub doupňák

11

Vydra říční

43

Husa polní

3

Kuna lesní

39

Jestřáb lesní

86

 

 

Husa velká

20

Kuna skalní

242

Káně lesní

792

 

 

Kachna divoká

1105

Liška obecná

158

Káně rousná

6

 

 

Králík divoký

15

Muflon

15

Kormorán velký

6

 

 

Lyska černá

22

Ondatra pižmová

1

Koroptev polní

7

 

 

Polák chocholačka

10

Prase divoké

68

Krahujec obecný

275

 

 

Polák velký

1

Srnec obecný

407

Krkavec velký

30

 

 

Straka obecná

386

Špaček obecný

176

Křepelka polní

22

 

 

Vrána obecná

44

Tchoř světlý

1

Moták pochop

55

 

 

 

 

Tchoř tmavý

16

Poštolka obecná

2190

 

 

 

 

Zajíc polní

848

Racek chechtavý

50

 

 

 

 

 

 

Raroh velký

3

 

 

 

 

 

 

Sluka lesní

24

 

 

 

 

 

 

Sojka obecná

252

 

 

 

 

 

 

Sokol stěhovavý

19

 

 

 

 

 

 

Tetřev hlušec

1

 

 

 

 

 

 

Volavka popelavá

85

 

 

 

 

 

 

Výr velký

79

 

 

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...