Rodina i kariéra mohou fungovat zároveň, říká COO Blue Style Nicole Etemike

Provozní ředitelka cestovní kanceláře Blue Style Nicole Etemike patří k ženám, které se nebojí vysokého pracovního tempa ani velké odpovědnosti. V otevřeném rozhovoru mluví o své profesní cestě napříč firmou, zkušenostech z mezinárodního prostředí i o tom, proč podle ní kariéra a rodina nestojí proti sobě. Klíčem je podle ní víra, odhodlání a zvládnutá logistika.

V rozhovoru pro naše noviny otevřeně mluví o své životní i pracovní dráze, hodnotách, které ji formovaly, i o rozhodnutích, která ji dovedla na současnou pozici.

Dnes vás lidé znají jako provozní ředitelku cestovní kanceláře Blue Style, ale vaše profesní cesta byla postupná. Jakými rolemi jste si ve firmě prošla a co vám každá z nich dala?

V Blue Style jsem začínala jako manažerka poboček a jejich rozvoje. Když jsem nastupovala, měli jsme zhruba 15 poboček a cíl byl jasný – rozšířit je na maximum během prvních dvou let a následně je optimalizovat. První rok, tedy před covidem i během covidu, jsme otevřeli přes 40 poboček. Byla to neuvěřitelná práce všech, kteří se na tom se mnou podíleli.

Následně jsem se posunula do role manažerky kontaktního centra. K tomu mi přibylo call centrum, oddělení zpracování online objednávek a také oddělení smluv. Hned první rok se nám s týmem podařilo přenastavit a modernizovat celou ústřednu tak, abychom dokázali odpovědět opravdu každému zákazníkovi.

Předposlední rolí byla pozice provozní ředitelky. Dostala jsem na starosti oddělení VIP, letenek a retailový tým, který zajišťuje veškerou agendu týkající se provizních partnerů. V podstatě jsem tak měla pod sebou celý pre-sales a sales.

V současné roli COO, tedy provozní ředitelky, jsem ještě dostala možnost spravovat zákaznické oddělení (after-sales) a PR. Musím říct, že tato role mě baví úplně nejvíc. Práce je neskutečně různorodá, člověk věcem rozumí z mnoha stran, získá obrovský globální nadhled a díky tomu dokáže řešit věci rychleji a efektivněji.

Vyrůstala jste v prostředí, které bylo kulturně i jazykově pestré. Kde jste prožila své dětství a jak vás toto zázemí ovlivnilo?

Během mého dětství jsme se s maminkou hodně stěhovaly. Pro malé dítě, a vlastně až do teenagerského věku, bylo opravdu náročné tak razantně měnit prostředí a střídat cizí a vzdálené země, jazyky, kultury a podobně. Určitě mě to poznamenalo na celý život, ale dnes bych řekla spíš v tom nejlepším slova smyslu.

Teď se na to dívám s velkým pochopením a až obdivem k tomu, jak moje maminka všechno zvládala, jak se ničeho nebála a jak mi tím neuvěřitelně pomohla do života… i když tehdy jsem si to tak vždycky nemyslela .

V pracovním životě mi tato zkušenost pomohla hlavně v jednání s lidmi. Naučila mě respektu k jinakosti a různorodosti a také mě udělala velmi odolnou vůči změnám. Dnes mě jen tak něco nerozhodí.

V jakých zemích jste žila a která vám je nejbližší mentalitou obyvatel nebo životním stylem?

Žila jsem v mnoha zemích – od Blízkého východu přes Afriku až po USA, Brazílii nebo Indii. Ne vždy to bylo na dlouho, někde třeba jen několik měsíců, ale i to mi dalo hodně zkušeností. Nejblíže mi je asi Afrika a Brazílie, na tato období nejraději vzpomínám.

Jaké hodnoty z dětství si nesete dodnes? Vzpomínáte si na moment, který vás zásadně formoval?

Jak už jsem zmínila, hodně mě formovaly ty drastické změny. Když se neustále pohybujete, vlastně nemáte pevné zázemí ani dlouhodobé přátele. Musíte se naučit spoléhat především sami na sebe. To mě přirozeně vedlo k tomu, být konzistentní a jít si za svými cíli.

Vaše maminka měla výraznou profesní dráhu, působila jako vyjednavačka konfliktů a byla silnou ženou. Byla vám její práce a osobnost inspirací, nebo jste naopak cítila potřebu jít odlišnou cestou?

Celé dětství jsem chtěla být jako ona. Byla neuvěřitelně silná, nezávislá a dokázala kohokoli uchvátit. Obdiv, který k ní lidé cítili, si pamatuji dodnes. Rozhodla jsem se studovat bezpečnostní studia a mezinárodní vztahy a diplomacii právě proto, že jsem se chtěla vydat na stejnou profesní dráhu.

Okolnosti mě ale nakonec přivedly jinam. V 19 letech se mi narodila první dcera a i přesto, že jsem dostudovala všechny magisterské obory, musela jsem se zařídit jinak.

Přenášíte do své práce něco z přístupu vaší maminky k životu?

Určitě její sílu, pozitivitu a způsob, jak působila na lidi. Vždy se snažím jednat férově, mile, s pochopením a srdcem. Věřím, že když se k lidem chováte dobře a s dobrým úmyslem, vždy se vám to vrátí.

Mluvíte několika jazyky. Vnímáte to jako výhodu nebo samozřejmost?

Ano, domluvím se několika jazyky – česky, anglicky a italsky, dále německy a rusky. Opět si osvěžuji francouzštinu a u dalších jazyků už je to spíš kombinace porozumění. Myslím si, že alespoň dva cizí jazyky jsou dnes samozřejmostí. Nemůžeme žít v globálním světě a sami globální nebýt.

Jste úspěšná mangerka, ale také maminka. Jak se vám daří skloubit pracovní tempo s péčí o děti?

Nebudu lhát, není to vždy jednoduché. Hodně improvizujeme a občas děláme kompromisy, ale zvládáme obojí. Své tři děti vedu k samostatnosti už od malička, protože věřím, že právě to mi v životě umožnilo se tak rychle posouvat – mentálně i pracovně.

Moje práce je pro mě velmi důležitá a děti chápou, že nejsem a nikdy nebudu maminka, která je celý den doma a stará se pouze o domácnost. To by u nás nefungovalo. Když totiž není v rodině šťastná žena, není tam šťastný nikdo a to můj manžel velmi dobře chápe. Je mi obrovskou oporou a samotné děti to svou samostatností, láskou a pochopením vždy krásně doplní.

Změnilo mateřství váš pohled na práci a úspěch?

Vůbec ne. Tyto oblasti mám v sobě jasně oddělené. Myslím si, i když to nemusí být populární názor, že člověk může mít v životě důležitou jak rodinu, tak práci. Jen je potřeba to logisticky zvládnout, umět improvizovat a občas udělat kompromis. Tyto dvě věci se podle mě nevylučují.

Co byste vzkázala ženám, které chtějí profesně růst, ale bojí se, že rodina a kariéra nejdou dohromady?

Ať se nebojí. Každý člověk, a zejména ženy, mají vůli zvládnout cokoli, pokud se dokážou odhodlat a být konzistentní. Ano, někdy to bolí, někdy už to chcete vzdát. Ale každý malý úspěch vás vždy znovu nabije energií jít dál.

Znovu říkám, že ti, kteří si myslí, že kariéra a rodina nejdou skloubit, jen nemají chuť opravdu šlápnout na pedál.

Světlana Pospíšilová