Sólistka Pražského komorního baletu Tereza Hloušková je v širší nominaci cen Thálie 2020

Tereza Hloušková je absolventkou Tanečního centra Praha konzervatoře – gymnázia. Během studia byla členkou školních souborů Baby Balet Praha a Balet Praha Junior. Účastnila se zahraničního workshopu ve Švédsku, za studií spolupracovala se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy (FOK) a začala také brzy externě spolupracovat s Baletem Jihočeského divadla. Jeho členkou byla v letech 2014–2016, mohla si zatančit choreografie jako Šest tanců od Jiřího Kyliána nebo Labutí jezero od Attily Egerháziho, kde ztvárnila roli Černé labutě. Od roku 2017 působila jako tanečnice na volné noze a spolupracovala s různými divadly a agenturami. Je stálým hostem Laterny Magiky. Od roku 2019 je sólistkou Pražského komorního baletu.

V letošním roce se dostala do širší nominace na ceny Thálie 2020 v kategorii Balet za sólo v inscenaci Petra Zusky.

Terezu jsme požádali o rozhovor:

Terezo, kdo vás před lety k tanci přivedl? Začala jste tančit už v útlém věku?

Ke sportu a dalším aktivitám mě vedli rodiče, byla jsem velmi neposedné dítě a jakýkoliv pohyb byla radost. Začínala jsem se sportovní gymnastikou a atletikou, posléze jsem začala chodit do taneční skupiny a po několika letech jsem nastoupila na konzervatoř.

Jste absolventkou Tanečního centra Praha – konzervatoře, jaké byly vaše začátky na škole? 

Začátky na konzervatoři byly trochu náročné. Pocházím ze severovýchodních Čech a být v Praze bez rodiny a přátel byl docela šok, ale vracet jsem se nechtěla. Přátele jsem brzy získala nové a výuka ve škole mě okamžitě nadchla. Měla jsem možnost vystupovat se školními soubory (Baby Balet Praha a Balet Praha Junior), což mi dalo jevištní praxi v poměrně útlém věku a já si tu práci nesmírně užívala. Po konzervatoři jsem se rozmýšlela co dál, jestli nastoupit do souboru nebo jít studovat. Přemýšlela jsem nad studiem fyzioterapie, ale nakonec zvítězil tanec. Vím, že by mi chyběl, takže to byla správná volba. Ale fyzioterapii bych se jednou chtěla věnovat.

TCP znáte jako absolventka i jako pedagožka, jaký je váš názor na spojení výuky tance a gymnaziálního studia?

Myslím, že celý koncept výuky je dotažený do nejmenšího detailu. Vše funguje jak na drátkách. Gymnaziální výuka se stává velkou výhodou zejména pro absolventy, kteří nedostali angažmá, anebo dále nechtěli pokračovat v oboru. Otevírají se jim dveře a s jistou přípravou se mohou dostat na jakoukoliv vysokou školu. Samozřejmě takové studium je fyzicky i časově náročné, ale výsledek stojí za to. Vedle praktické a teoretické výuky se studenti podílejí i na přípravě představení. Jsou součástí pohybové tvorby, přijdou do styku s jevištní technikou, jezdí na zájezdy. Tím se ucelí celá jejich profesní příprava. 

Jaká je vaše současná vize, jak vést nové tanečníky a tanečnice?

Určitě jim otevírat obzory, aby se dívali kolem sebe a chtěli se učit novým věcem. Naučit je co možná nejvíce tanečních technik a vytvořit tak versatilního umělce. Sama se ráda vzdělávám skrz různé workshopy a informace následně předávám dál. Vžene to svěží vítr do plachet a studenti to ocení.  V současné situaci mohu tak maximálně sledovat videa na Instagramu nebo YouTube, ale i to má své kouzlo a člověka to mnohdy inspiruje.

Aktuální pandemická situace nedovoluje běžný provoz výuky ani představení, čemu se v této době věnujete? Trénujete doma?

Studenty učím distančně. Je to poměrně komplikované, ale nic co by se nedalo zvládnout. Studentům vždy natočím lekci, kterou se naučí, následně mi ji natočí a já opravím. Zabere to daleko více času než běžná výuka, takže už se těším, až se vše vrátí do starých kolejí. S Pražským komorním baletem připravujeme novou premiéru, zkoušíme tedy dál dle našeho harmonogramu a jsem za to vděčná. Při první karanténě jsem trénovala doma, ale to není ono.

TCP se dostalo do situace, kdy mu hrozí výpověď ze současného sídla, jak vidíte osud centra, ohrožení jeho provozu?

Pevně věřím, že se nastalá situace vyřeší a škola bude mít možnost dále pokračovat. Byla by to velká škoda. Ne proto, že je to má srdcová záležitost, ale proto, že bychom se okradli o další generace skvělých umělců. Máme několik dalších konzervatoří v republice. Každá je specifická a má jiný koncept. Potencionální student má tedy možnost volby, kam jít studovat. Proto si myslím, že by nebylo správné jednu možnost vyloučit. Doufám tedy, že se politická situace uklidní a najde se konstruktivní řešení.

Máte za sebou velký úspěch, postup do širší nominace na ceny Thálie 2020, jak to na vás působí, čekala jste to?

Nečekala, ale je to samozřejmě krásný pocit, i přes to, že je to pouze širší nominace.

Jak vnímáte inscenaci Fo(u)r / Carmina Vetera v nastudování Petra Zusky, za kterou máte nominaci, její děj, ztvárnění?

Je to pro mě velká výzva. Nikdy jsem neměla možnost tančit sólový part, který by byl postavený přímo na mě. Děj se dá asi vykládat mnoha způsoby, každý si v tom najde něco svého. Pro mě je to spojení jedné osoby, čtyř koutů světa a čtyř náboženství. Představuje vytrvalost, sílu, ženskost a houževnatost. Ukazuje, že jsme si na konci všichni rovni, nehledě na národnosti, náboženství nebo pohlaví.

Co nového teď chystáte a vaše další cesta? Až pandemie dovolí?

Pražským komorním baletem pilně pracujeme na nové premiéře. Ta měla být 22. listopadu, takže přípravy vrcholí, ale prozatím nám bude muset stačit video záznam, na diváky si asi ještě chvíli počkáme. Jde o komponovaný večer složený ze dvou choreografií. Celé představení nese název Zabiják život a choreografy jsou Marek Svobodník a Petr Zuska.

Děkujeme za rozhovor, přejeme hodně úspěchů a nadále budeme přinášet informace  z TCP a Pražského komorního baletu.

Pavel Fryml, šéfredaktor
Foto: archiv TCP

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...