Většina bohatého Islandu nestojí ani o to, aby se vůbec začala bavit o možném členství v EU

Islanďané Evropské unii řekli poměrně přesvědčivé „ne“. Podle výsledků zveřejněných dnes před polednem islandskou veřejnoprávní televizí RÚV odmítlo obnovení přístupových rozhovorů 52,8 procenta hlasujících, zatímco pro bylo 47,2 procenta. Výsledek je přitom výraznější, než naznačovaly poslední průzkumy, které čekaly prakticky remízu. Ještě několik dnů před referendem jeden z nich dokonce dával mírnou převahu zastáncům rozhovorů.

Pro Brusel je to větší rána, než napovídá velikost Islandu, který má jen necelých 400 tisíc obyvatel. Islanďané totiž nehlasovali o vstupu do EU. Rozhodovali pouze o tom, zda se vůbec mají obnovit přístupová jednání. Teprve kdyby byla úspěšná, následovalo by další referendum o skutečném členství. Většina Islanďanů tedy odmítla už možnost zjistit, jaké podmínky by jim Brusel nabídl.

Právě to je pro Unii politicky nepříjemné. Island by měl být skoro ideálním kandidátem. Je mimořádně bohatý, demokratický, politicky stabilní a jeho instituce jsou evropským velmi blízké. Prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru je již zapojen do jednotného evropského trhu, patří do Schengenu a je členem NATO. Nejde tedy o zemi, kterou by Brusel musel dlouhé roky ekonomicky a institucionálně připravovat.

Navíc se hlasovalo v době, která měla zastáncům členství nahrávat. Geopolitický význam Arktidy rychle roste, sousední Grónsko se dostalo do středu světové politiky a válka na Ukrajině posílila význam bezpečnostního ukotvení evropských zemí. Zastánci EU nabízeli také ekonomický argument: členství by mohlo Islandu otevřít cestu k euru a podstatně nižším úrokům. Právě vysoké úroky a životní náklady patřily k hlavním tématům kampaně.

Ani to nestačilo. Proti tomu stála zejména obava ze ztráty kontroly nad rybolovem a částí národní suverenity. Ryby nejsou na Islandu okrajovým folklorem, ale strategickým hospodářským aktivem. Řada Islanďanů proto zjevně usoudila, že jejich současné postavení je výhodnější: mají přístup na evropský jednotný trh, ale zároveň si zachovávají větší kontrolu nad vlastními přírodními zdroji. Právě ochrana rybolovných vod je jeden z klíčových motivů výsledku.

Dokonce ani argument levnějšími hypotékami nemusí být tak jednoznačný, jak vypadá. Nižší úroky zvyšují částku, kterou si domácnosti mohou půjčit, a při omezené nabídce bydlení se část této výhody postupně kapitalizuje do vyšších cen nemovitostí. Levnější hypotéka tedy automaticky neznamená stejně levnější bydlení. Ostatně ani v Česku by přijetí eura a s ním spjaté levnější hypotéky neznamenaly levnější nemovitosti a bydlení, ale naopak ještě dražší, protože nabídka by zřejmě nadále zůstala omezená (na ni nemá vliv to, jakou země platí měnou). Islanďané si zřejmě i toto většinově uvědomili a neskočili na vějičku levnějších hypoték, jak ji používají třeba i četní příznivci přijetí eura v Česku.

Islandské hlasování představuje nepříjemnou ránu evropské politice rozšiřování. Jestliže Unie nedokáže přesvědčit ani jeden z nejbohatších, nejstabilnějších a institucionálně nejlépe připravených evropských států, aby si vůbec vyslechl její nabídku členství, je to pro Brusel varovné.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank