Výstava kurátorky a malířky Reny Muzik v kavárně Art-n-Coffee

Slavnostní zahájení výstavy kurátorky a malířky Reny Muzik “dem na RENde“ se uskuteční 1. března v kavárně Art-n-Coffee od 18 hodin. Na této výstavě dojde  k výměně, neboť obvyklé role kurátor a malíř si zamění Reny Muzik a Honza Homola Art332. Pojďte s nimi na RENde.

Kytarista, malíř a kurátor výstavy Honza Homola odpovídá:

Jste známý muzikant – zpěvák a kytarista kapely Wohnout, ale už pět let i uznávaný malíř. Jak jste si na novou životní roli zvykl a jak se v ní cítíte?

Ani bych neřekl známý, možná v té naší Wohnout bublině pár lidi sleduje mou práci. A jako malíř jsem spíše takový exot, než uznávaný. (Usmívá se.) Ani si netroufám říci, že jsem malíř, raději bych o sobě řekl, že jsem hledač nápadů v různých oborech. Nic nedělám pořádně, protože to ani není cílem mé snahy. Chci se svou “prací” bavit a nedělat si vrásky z toho, zda to má nějaký vyšší smysl. Nevidím jiný důvod v hodinách strávených nad plátnem či hudebním nástrojem, než učit se, ukájet svou zvědavost a chuť experimentovat a zkoušet nevyzkoušené. Někdy se to povede, jindy ne, nakonec je nejlíp to příliš neprožívat.

Jak vzpomínáte na své první setkání s kurátorkou umění, doktorkou Renátou Mužíkovou? Napadlo vás tehdy, že vznikne tak úspěšné umělecké spojení?

Naše seznámení bylo zvláštní. Měli jsme se na facebooku, ale neznali se. Renáta ani moc nic netušila o kapele Wohnout, ale když v Teplicích zahlédla plakát, že hrajeme v místním divadle, nějak si to se mnou spojila a poslala mi fotku toho plakátu. Já ji na vystoupení pozval a pak jsme se chvíli bavili ve foyer divadla, kde mi Renáta řekla, že je kurátorka umění. Moc jsem netušil, co ta profese vlastně znamená, ale naznačil jsem, že si občas taky čmárám, míněno  spíše jako sranda. A jeden takový obrázek jsem Renátě ukázal. Tento moment odstartoval celou, teď více jak pětiletou, spolupráci ART332 – kurátor/malíř. Nemohl jsem tehdy tušit, jak se mi změní život.

Art332 není pouze o výstavách obrazů, kterých už za sebou máte více než šest desítek, ale má originální přesah do různých sfér. Jak byste ho, jako spoluzakladatel charakterizoval? Co je jeho podstatou?

Především musím říci, že právě díky Renátě moji práci vidí lidé. Já jsem klasický šuplíkář, což mám po tátovi a po dědovi. Jsem naprostým workoholikem a všechen svůj mimo rodinný čas dávám do tvorby a cestování. Miluju proces, výsledkem až tolik nežiju. Jakmile je hotovo, výtvor už mě nezajímá a strkám ho do šuplíku. Naštěstí je tu Renáta, která vše dostane k lidem. Je obrovsky šikovná a originální ve svém způsobu prezentace, nejen ART332.

Podstatou našeho projektu je se bavit. Tak nějak se nám spontánně líbí si neoblíkat vážnost uměleckého prostředí. Máme z naší věci srandu a jedeme si to prostě po svém.

 Co vás na malování nejvíce baví?

Malování je zábava. Ani nevím, co víc by mi to mělo přinášet. Nechci u něj přemýšlet jako o nějaké kariéře. Prostě vezmu tužku a papír a na chvilku se zamyslím. A když je konec, dívám se na něco, co tu ještě před hodinou nebylo. Mám z toho radost a volám Renátě, že mi ujela ruka na papír, ať s tím hodlá něco dělat (smích). A Renáta mi volá za deset minut, že už ví, kde dílo pověsíme. Bude to na dně podmořského akvária. Mně se nápad líbí a pak se půl hodiny bavíme o vaření, což je naše oblíbené téma (smích).

V kapele Wohnout jste jedním z hlavních tvůrců repertoáru. Je rozdíl tvořit pro kapelu a malovat sám za sebe? Jak to vnímáte?

Rozdíl to je. V kapele jsme nad jedním dílem čtyři a musíme fungovat demokraticky. Jeden chce modrou, druhej bílou, třetí červenou a čtvrtý nemá rád barvy. Tak se dohodneme a výsledek je béžovej s puntíkama. Jsou to momenty kompromisů, což bývá více ku prospěchu. Nad obrazem sedím sám a nemusím dělat ústupky. Prostě maluju tak, jak chci. U kapely musím přemýšlet více – řekl bych – mainstreamově. Z obrazů a vlastní hudební tvorby raději experimentuju s rizikem, že se to nebude lidem líbit. Obojí má něco do sebe. Hudbu dělám pro lidi, obrazy pro sebe (úsměv).

Art332 máte velice originální nápady a často se bavíte improvizací a recesí. Jak vznikají?

Jsem takovej patlal. Nebaví mne jít ozkoušenou cestou. Klasické výtvarné techniky buď nedělám, nebo si je přetvářím. Vymyslel jsem si vlastní cestu počítač/analog, která se jmenuje DIGITAL  AKRYL 332. Myslím, že profesionální výtvarný svět může mít s mou tvorbou problém. Ale vždyť já nejsem malíř, ale jen hledač (smích).