Wona Wena vystavuje v Galerii U Zlatého kohouta. Pop-artovým jazykem vypráví o tématech ze života

Výrazné barvy a srozumitelný výtvarný jazyk jsou pro malířku Vendulu Veselou, která tvoří pod jménem Wona Wena, způsobem komunikace s divákem. Na výstavě I Pay, Therefore I Am v Galerii U Zlatého kohouta představuje nové obrazy z posledního roku, v nichž prostřednictvím pop-artu otevírá témata blízká každodennímu životu. Výstava v Karlíně potrvá do 28. srpna.

Její styl vychází z pop-artového jazyka, jak sama říká: “Chci, aby mé obrazy byly srozumitelné široké veřejnosti, malba je způsob komunikace, kterému mohou rozumět všichni, bez ohledu na rodnou řeč.” I témata, kterým se věnuje, se nás snadno dotknou svou lidskostí, a přitom nejsou povrchní.

Wona Wena očima kurátorky Martiny Vítkové (text najdete v autorčině katalogu, vydanému k sólo výstavě “To Be Continued…”, Art Gallery, Chrudim, 2023): „Tam osud není slovem, ale stavem a paměť není z papíru, ale z kmene. Muži zde neumírají, ale stávají se stíny keřů za jasné noci. Jen o ženách nevíme nic a to, co tušíme, nás naplňuje obdivem a hrůzou.“ J. L. Borges.

Vendula Veselá aka Wona Wena (1991, Praha) je pražská malířka a kreslířka, jež svými figurálními scénami vystupuje z příznačné anonymity street-artu a komiksu. Vystudovala obor Fashion design. Na pop-artu ji inspiruje jasnost, přehlednost, opakování s významovým posunem. Necílí na oslavu konzumu, spíš na jeho kritiku.

Díky designu módy se naučila hodně o figuře. Provází ji vztahová a etická témata. Komunikuje ženská očekávání, jež jen těžko mohou být naplněna. Nepravděpodobnými surreálnými kontexty znejišťuje ta největší klišé nakoukaná v amerických kreslených seriálech a animácích Walta Disneye.

Sbírám si racionální úvahy

Vizuální řeč autorky má své zákonitosti, gramatiku, symboliku i kousavé pointy. Obrazové plány mixují obvykle víc příběhů. Jejich vyjevování není náhodné. K vykreslených scénám dospívá Wona Wena skrze racionální úvahy. Vychází z kresby jasných obrazů a černých kontur. Syté a plné barvy z plechovek a sprejů street-artistů pro práci se štětcem přelévá do nádob. Její kresba je rychlá, nedělá si skici, přímo před bílou plochou plátna a papíru probírá svou obrazovou paměť. Není tvůrkyní impulzivní, i když ví, jak důležitý zdroj je intuice. Není doslovná, spíš expresivní. Její vidění je filmové, předkládá obraz jako jeden zastavený snímek celuloidu nebo experimentálně sestříhaný mix.

Z pokreslené plochy na diváka pomrkávají popkulturní odkazy. Jde vlastně o koláž, kterou není třeba vytrhávat z papírových zdrojů, ale filtrovat z vlastní mysli. Výsledný koktejl komiksu, pop artu, surrealismu a exprese spoléhá na vizuální gramotnost pozorovatele. Pouště, sopky, letadla, exploze, plačící figury, rozházené léky, objímající se milence i sochu svobody jsme už určitě někde viděli. A to nám umožňuje rozpomenout se na jejich význam a přečíst celek jako součet, násobek, rovnici jednotlivostí.

Kdybych nemalovala, tak život neustojím

Pouštní krajiny a rozpadající se města jsou scénou a jevištěm pro figury, symbolické herce vztahové frašky. Jako většina expresivních tvůrců, ani Wona Wena netouží po perfekci, po dokonalosti zobrazení reality. smyslem její práce je sebevyjádření napojené na univerzální tok vizuální řeči. Dokážeme se do příběhu ponořit, hledat spojitosti a užívat si vyprávění. Umění pro ni má roli terapeutickou, moralistní, lehce kazatelskou a mesiášskou. Namalovat obraz znamená s něčím se rozloučit. Nechat něco za sebou vytváří prostor pro nové možnosti. Ženy, stejně jako kočičí bytosti zastupují v symbolickém narativu samu autorku.

Bojím se, že žiju v něčem, co nemá smysl

Jedinec není bez společnosti ničím, ale jak se zařadit do davu, jež nemá žádné touhy, víru, radost, zodpovědnost ani vášeň mimo pravidelných nájezdů na supermarkety? Manipulativní a manipulovaná masa se okolo člověka dusivě uzavírá. Svět ovládají peníze, jsou vykresleny jako symbol, zdání, dekorativní prvek. Obrazovým seriálem procházejí motivy spánku, zadumání, údivu. Zatímco postava spí, něco se děje, přichází velká změna, srážka, výbuch. Rozházené tablety můžeme považovat za všudypřítomná antidepresiva, oblbováky, zázračné léky. Psychické a etické zdraví society, neustálou touhu po snadném chemickém vykoupení, komentuje Wona Wena metaforou pilulky podobně jako punkový klasik Damien Hirst. Ale co když na nemocniční posteli leží sám Kristus? Je možné jeho pozemský život resuscitovat, nalít mu znovu do žil dobře okysličenou krev? Za pouhých 33 let ze světa mnoho poznat nestačil..

Je umělec skrze svou tvorbu zachráncem a vykupitelem lidstva? Jak příběhy Wony Weny dopadnou?

Sama autorka o sobě v textu k právě probíhající výstavě říká: “Skrze zobrazování vztahů a mnohdy složitých, bouřlivých interakcí postav, jež mohou být i vaším alter-egem, uvažuji o existenciálních otázkách: Kam až můžeme se svým jednáním zajít, abychom neohrozili své hodnoty? Byli bychom tím, kým jsme, i bez našich předchozích rozhodnutí? Jakou cenu a jakým způsobem jsme ochotni platit za to, po čem toužíme? Jak to definuje nás, i naši vlastní hodnotu? A máme vůbec právo být šťastni? Řešením není morální soud, ani obecně platné východisko, ale hledání cest a individuálních odpovědí v každodenních situacích, aniž bychom ztratili humor, nadhled a naději. (A smysl pro krásu.)”

Výstavy:

2017 In Success We Trust – Galerie Kavárna co hledá jméno – Praha
2017 Sin City – Galerie/ Klub 2.Patro – Praha
2020 Rodeo Life – Rock Café – Praha
2022 Posters – 2deci – Praha
2023 účast na výstavě Česká soda – Galerie Panská 1 – České Budějovice
2023 účast na výstavě Pop Art – Městské Muzeum Bystřice p. Hostýnem
2023 To Be Continued.. Art Gallery – Chrudim
2024 účast na společné výstavě Art In Mind Exhibition –Brick Lane Gallery – Londýn
2025 Story Of My Life – Galerie CAFEDU – Praha
2025 Society Make-up – Divadlo Pod Palmovkou
2026 „I Pay, Therefore I Am“ – Galerie u Zlatého kohouta