Zemní plyn za rok zdražil v EU na dvojnásobek

České domácnosti stojí před poměrně nevyzpytatelnou topnou sezonou. Velkoobchodní ceny energií jsou výrazně výše než před rokem. Elektřina meziročně zdražila zhruba o třetinu, plyn se pohybuje přibližně na dvojnásobku. Situaci zhoršuje geopolitické napětí a zejména stav evropských zásobníků plynu. Třeba německé zásobníky jsou na konci léta naplněny jen zhruba z poloviny a ani situace v Evropě jako celku není z daného hlediska příznivá.

Tuzemským domácnostem se proto právě nyní může vyplatit fixace ceny, zejména u zemního plynu. Nejde ani tak o sázku na to, že dnešní maloobchodní ceny představují absolutní minimum. Jde spíše o pojištění proti poměrně výraznému riziku, že během podzimu a zimy mohou ceny vyskočit ještě podstatně výše.

Plyn je nyní z tohoto hlediska rizikovější než elektřina. Evropa vstupuje do závěrečné fáze příprav na topnou sezonu s relativně nízkými zásobami a případná chladná zima by znamenala jejich rychlé čerpání. K tomu je třeba připočíst geopolitické riziko na Blízkém východě a citlivost Evropy na dění na světovém trhu se zkapalněným zemním plynem LNG. Evropa se musí o LNG přetahovat zejména s Asií, takže jakýkoli souběh chladné zimy v Evropě a vyšší asijské poptávky může cenu plynu citelně zvýšit.

Domácnosti, která dnes odebírá plyn za cenu bez fixace nebo které fixace právě končí, lze obecně doporučit fixaci na jeden až dva roky. Asi nejrozumnějším kompromisem v současné situaci je dvouletá fixace, pokud je nabízená cena konkurenceschopná. Jednoletá fixace je vhodnější pro zákazníka, který se nezdráhá přijmout o něco větší riziko a věří, že se geopolitická situace během příštího roku uklidní a velkoobchodní ceny následně klesnou.

Naopak k tříleté fixaci je třeba přistupovat zdrženlivěji. Spotřebitel by se totiž mohl připravit o možnost těžit z případného poklesu cen v letech 2027 a 2028. Fixace má dnes především překlenout období zvýšeného rizika letošní a případně příští topné sezony, nikoli nutně uzamknout cenu na maximálně dlouhou dobu.

Podobně, avšak o něco méně naléhavě, lze uvažovat také u elektřiny. Její cenu sice významně ovlivňuje právě zemní plyn, jehož prostřednictvím se její podstatná část v EU vyrábí, zároveň ale také cena emisních povolenek, počasí, výroba z obnovitelných zdrojů či dostupnost jaderných zdrojů. Také u elektřiny se nyní může vyplatit upřednostnit jednoletou až dvouletou fixaci před tříletou.

Důležité přitom je nefixovat za jakoukoli cenu. Energetický regulační úřad od letoška zveřejňuje indikativní pásma nabídkových cen právě pro jednoleté, dvouleté a tříleté fixace. Spotřebitel tak může poměrně jednoduše zjistit, zda mu dodavatel nabízí cenu odpovídající trhu. Pokud je nabídka výrazně nad indikativním pásmem ERÚ, měl by se poohlédnout po konkurenci.

Současná situace je totiž komplikovanější. Velkoobchodní energie v posledních měsících sice prudce zdražily, avšak část domácností se stále může dostat k relativně příznivým fixovaným tarifům, protože dodavatelé nakupují energie s předstihem a jejich ceníky nereagují na aktuální burzovní cenu okamžitě. Právě toto časové okno může být pro spotřebitele zajímavé.

Kdo tedy nyní získá dobrou nabídku plynu na jeden až dva roky, neměl by příliš spekulovat na návrat výrazně nižších cen už během letošní zimy. U plynu lze tedy dnes preferovat dvouletou fixaci, případně jednoletou pro zákazníka ochotného více riskovat. U elektřiny pak volit jeden až dva roky podle konkrétní ceny. Tříletá fixace se vyplatí sjednat jen tehdy, pokud by za delší závazek dodavatel nabídl opravdu výraznou cenovou prémii ve prospěch zákazníka.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank