Herci ze Slunečné zavzpomínali na první den v základní škole

Herci ze Slunečné zavzpomínali, jak to měli, když usedli poprvé do školních lavic základní školy. Většinou byli pěkná kvítka – a nebojí se to přiznat.

Eva Decastelo 

Pocházím z učitelské rodiny, v první třídě mě učila babička, takže základní škola pro mě bylo něco. Musela jsem být šprt, abych dokázala, že nic nemám z protekce. Navíc jsem špatně viděla, nosila jsem ošklivé brýle, které proplácí pojišťovna, a seděla jsem v první lavici. Do toho všeho jsem to korunovala tím, že jsem byla první ve sběru a otravovala tím celou rodinu. Papír, šípek, kaštany… To všechno se počítalo.“

Roman Tomeš

S bratrem Jakubem jsme chodili do ZŠ v Lomnici nad Popelkou, jsem Podkrkonošák. Mám ještě staršího bratra Honzu, který chodil o dva ročníky výš, a ten byl oproti nám zlatý! Musím přiznat, že dvojvaječná dvojčata Tomešova, to bylo něco – a uměli jsme to rozjet. Typická dětská rebelie, žádné autority, byli jsme hodně exhibicionističtí. Pokřikovali jsme, otravovali a dělali takové školní průserky. Možná se už ta umělecká duše začala projevovat. Nechtěli jsme sedět za tím stolečkem, být svázaní, chtěli jsme jít proti proudu a neustále vystrkovali růžky. Bohužel se ukazuje, že synové to mají hodně podobné. Už teď pozoruji, že Kristián je dost podobného ražení jako já.

Bára Jánová

Byla jsem hodně živé dítě, které nosilo domů spíš důtky a poznámky. Rodiče byli neustále zváni do školy, protože Barunka byla neposedná. Chodila jsem na ZŠ Vorlina ve Vlašimi a kamarádila jsem se od první třídy s Péťou – vídáme se dodnes a jsme spolu v kontaktu. Taky jsem se účastnila básnických soutěží a hodně jsem se věnovala mažoretkám. Vydrželo mi to osm let.

Filip Tomsa

Byl jsem hodné a bezproblémové dítě, a to mi vydrželo dodnes. Na co si třeba vzpomínám, tak jak jsme psali písemku z přírodopisu. Jsem dítě z vesnice, doma jsme měli vše od slepic po králíky. Do testu jsem napsal, že králík je všežravec, a když to maminka zjistila, poté, co jsem si s ní povídal cestou z práce, tak mě hnala před kolem a fackovala mě, že to snad není možné, jestli králíky doma krmíme masem…

Regina Řandová (Ta vlevo, druhá je sestřenice)

Základní jazyková škola Františka Křížka na Praze 7, soudružka Plamínková. Nosila jsem poznámky, že neustále při hodinách ruším a povídám. Vždy jsem byla aktivní a účastnila se recitačních kroužků – Puškinův památník. Za to byly odměny a pak taky za Běh večerní Prahy. Mou spolužačkou byla Kateřina Brožová a občas se potkáme tady v ateliérech. Vzpomínám si, že na konci osmé třídy jsme byli na výletě na Slovensku, kde jsme se s Kačkou a ještě jednou spolužačkou skamarádily s kluky z jiné školy. Byl kvůli tomu šílený poprask, protože se nesmělo sedět na pokoji u jiných kluků. Do Prahy jsme pak všechny tři musely jet v jiném kupé a strašili nás, že se nedostaneme na školu, že jsme strašně zlobily. Samozřejmě, že se nic nestalo, ale vypadalo to, že nám snad ani nedají vysvědčení.“

Lucie Benešová

ZŠ Letohradská na Praze 7 a chodila jsem do třídy se sestrou Petra Kordy. Fotka je opravdu z první třídy, kdy mě maminka před nástupem ostříhala podle kastrolu, do té doby jsem měla dlouhé vlasy. Občas jsem domů přinesla poznámky, protože jsem neustále v hodině povídala. Vylepšila jsem si pak reputaci reprezentací v závodech Partizánský samopal. Každý rok jsem běhala ve skupince čtyř žen, a dokonce jsme ten samopal vyhrály za Prahu. Hodně jsme to prožívaly! Jsem na to doteď hrdá a říkám to všem svým dětem. Byly to nervy, něco jako olympiáda. Účastníte se běhu s maskou, střelby ze vzduchovky – mimochodem, dodnes trefím střed. Ještě tam byl orientační běh s kompasem a slaňování v lese. Kdo to dodnes pamatuje, tak ví, že to byla velká dřina. Jsem na sebe pyšná, protože dnes bych nedoběhla ani k prvnímu stanovišti.“

Tereza Brodská

V první třídě jsem poprvé dostala pusu. Bylo to docela zásadní, dodneška si pamatuji, že to byl Pavel Křemen, ale bohužel mi ji dal tak nešťastně, že mi odřel bradu. Držel v ruce penál a jak mi chtěl dát tu pusu, tak mi ji zipem poranil. Maminka se mě ptala, jestli jsem upadla, nebo co se stalo a já jsem hrdě prohlásila, že jsem dostala pusu. Tím láska skončila. Jak to rychle začalo, tak to rychle i skončilo, už za mnou nepřišel. Od druhé třidy už jsem navštěvovala jinou školu – ZŠ Norbertov na Praze 6, protože si mě rodiče vzali k sobě. Od šesti týdnů, do sedmi let jsem vyrůstala u máminé nejstarší sestry mámy Blanky a táty Ládi s bratrancem a sestřenicí. Bylo to krásné období, moc ráda na to vzpomínám”.

Foto: FTV Prima

Print Friendly, PDF & Email

You may also like...