Inflace v říjnu překvapivě klesla, jde však jen o klid před bouří

Říjnová inflace v Česku překvapila příznivě, když podle dnešního předběžného odhadu Českého statistického úřadu meziročně zpomalila ze zářijových 2,5 na 2,4 procenta. Analytici přitom v mediánu očekávali setrvání inflace na 2,5 procenta. Výsledek je tak lepší než tržní konsensus, avšak příliš důvodů k optimismu neposkytuje. Tuzemská inflace si totiž vybírá pouze krátký oddechový čas před dalším výraznějším zrychlením, které může během nadcházející zimy vyhnat růst spotřebitelských cen až ke čtyřem procentům.

Podle průzkumu agentury Bloomberg mezi 22 analytickými odhady činila průměrná prognóza říjnové inflace 2,46 procenta, medián pak zmíněných 2,5 procenta. Nejnižší prognóza představovala 2,3 procenta, nejvyšší 2,6 procenta. Skutečnost se tedy zařadila do optimističtější části očekávání.

Za příznivějším říjnovým výsledkem stojí především potraviny a pohonné hmoty. Ceny potravin a nealkoholických nápojů byly meziročně nižší o čtyři procenta, zatímco v září klesaly o 3,5 procenta. Meziměsíčně však potraviny zdražily o 0,6 procenta. Příznivější meziroční údaj totiž nutně neznamená, že by potraviny v říjnu zlevňovaly oproti září. Významnou roli sehrává statistická srovnávací základna loňského roku.

Podobně zavádějící by bylo považovat říjnové zpomalení celkové inflace za důkaz trvalého ústupu cenových tlaků. Jádrová inflace, která očišťuje cenový vývoj o potraviny, energie, alkohol a tabák, totiž setrvala na 3,3 procenta. Ceny služeb vzrostly meziročně o 4,5 procenta, tedy stále výrazně rychleji než celková cenová hladina. Právě služby dokládají, že domácí inflační tlaky zůstávají poměrně silné. Souvisí mimo jiné s růstem mezd, náklady na pracovní sílu a pokračující schopností poskytovatelů služeb přenášet vyšší náklady do konečných cen.

Říjnovému výsledku pomohlo také dočasné zlevnění pohonných hmot, podpořené opětovným snížením spotřební daně z nafty, bez nějž by inflace byla o zhruba 0,1 procentního bodu vyšší. Energie včetně pohonných hmot nicméně meziročně zdražily o 5,6 procenta. Jde o varovný signál, neboť právě energie mohou v následujících měsících převzít úlohu hlavního motoru inflace. Jejich ceny na světových a evropských trzích citelně vzrostly a domácnosti i podniky se s dopady tohoto zdražení budou teprve postupně seznamovat.

Zvlášť významný je vývoj cen zemního plynu a elektřiny. Evropská energetika čelí novému cenovému šoku, jehož dopady se mohou přenášet nejen do účtů domácností, ale také do cen průmyslových výrobků, dopravy či potravin. Dražší energie totiž prodražují zemědělskou produkci, výrobu hnojiv, zpracování potravin i jejich skladování. Cenový šok se tak může projevit s několikaměsíčním zpožděním a zasáhnout prakticky celý spotřebitelský koš.

Česká inflace by měla od listopadu opět zrychlovat a v únoru příštího roku dosáhnout přibližně 3,9 procenta. Za celý letošní rok lze očekávat průměrnou inflaci 2,2 procenta, v roce 2027 je pak třeba počítat s tříprocentním růste spotřebitelských cen. Rizikem přitom zůstává další eskalace energetického zdražování, která by mohla inflaci posunout ještě výše.

Znepokojivý vývoj zaznamenává rovněž eurozóna. Tam by mohla říjnová inflace zrychlit ze zářijových 3,8 na čtyři procenta, především kvůli dražšímu plynu a elektřině. Evropská centrální banka tak může být nucena přistoupit k dalšímu zvýšení úrokových sazeb. Vyšší sazby v eurozóně by následně mohly tlačit vzhůru také výnosy českých dluhopisů a nepřímo zdražovat financování tuzemských hypoték.

Pro Českou národní banku představují říjnová čísla určitou úlevu, nikoli však důvod k odložení úvah o zpřísnění měnové politiky. Bankovní rada bude již ve čtvrtek rozhodovat o úrokových sazbách, přičemž ve hře je jejich – pravděpodobné – zvýšení ze současných 3,75 na čtyři procenta. Přetrvávající jádrová inflace, vysoké zdražování služeb a riziko dalšího energetického šoku hovoří právě ve prospěch preventivního zásahu.

Říjnová inflace tak může být jedním z posledních relativně příznivých výsledků před začátkem nové vlny zdražování. Domácnosti, které nyní těží z levnějších potravin či pohonných hmot, mohou během zimy čelit opačnému vývoji. A pokud se energetické zdražování přenese do širší ekonomiky, může se cenová úleva rychle proměnit v další inflační problém. Pro českou ekonomiku proto není rozhodující, že říjnová inflace nepatrně klesla, nýbrž to, zda se podaří zabránit jejímu opětovnému výraznému zrychlení v roce 2027.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank