Klub moderního psa: I pes se musí učit

Ale co a jak? Co se musí naučit doopravdy a co je pro ně už vysoká škola? Přitom je to stejné jako u člověka. Evoluce psa neskončila plnou miskou, procházkou a honěním míčku. Bez přemýšlení, bez snahy něco dokázat, bez učení se novým věcem a bez odpovídající odměny bude člověk, stejně tak pes postupně hloupnout, degenerovat a brzy umře nudou.

Tak pojďme na to, ale tentokrát trochu jinak, za pomoci moderního tréninku. František Jaroš, absolvent Animal Training Academy (ATA), zakladatel Klubu moderního psa a autor Psí bible, k němu říká: „K přirozenému životu potřebuje pes stejně jako člověk snažit se, učit se s radostí a uspět každý den.“

Jen tři věci

A člověk by mu to měl umožnit.  Nejdůležitější je naučit vašeho pejska jen tři věci – přivolání, chůzi na vodítku a odpočinek. Pro jeho i vaše bezpečí. Oproti zažitým představám naopak nemusí umět, tedy zvládnout, hned povely jako sedni, lehni a stůj, nebo chůzi u nohy. To už je pro něj vysoká škola. Za prvé je takové chování pro psa naprosto nepřirozené. Za druhé je to stejné jako dítě učit zlomky a odmocniny, když neví, co jsou to čísla, proč jsou důležitá a jak je skvělé počítat.

Pokud váš pes ale zvládne základ, tj. přivolání, chůzi na vodítku a odpočinek, můžete ho učit další a další věci. Jako například všeobecný rozvoj, to znamená, že pes vám žádoucí chování sám nabízí, protože ví, že za to bude odměněn, a projevuje tak i svoji ochotu a schopnost se učit. Stačí jen procházku naplánovat. Naučte psa vyskočit, přeskočit, zůstat na lavičce, pařezu nebo kameni. Zůstat a vydržet na targetu (bedýnka od zeleniny, stůl apod.). Bavte se noseworkem (označení pachu). Naučte psa obíhat strom po a proti směru hodinových ručiček. Prostě proto, že každý pes má právo a povinnost se snažit, učit s radostí a uspět. Základ je na psa nemluvit. Signál pro chování přidáte teprve když pes chování sám nabízí. Můžete psa naučit signál pro aktivitu, třeba „můžeš“, a pro chování už situační signál máte – lavičku, bedýnku, komínek nebo strom. Signál pro aktivitu je důležitý, protože nechcete, aby pes skákal na každou lavičku nebo obíhal každý strom. 

Vyhnout se naučené bezmoci

To je stav, kdy se psem manipulujeme podle svého, škubání a cukání za vodítko, křik či dokonce fyzické násilí. Pes se podřídí ze strachu a protože ví, že nemá jinou možnost. Ať dělá, co dělá, stejně výsledek neovlivní.

Žádoucí je proto naučit ho, aby si uvědomoval pravý opak. Tedy to, že svým chováním výsledek ovlivní. „Dosáhneme toho přitom velmi snadno,“ vysvětluje František Jaroš. „Pes se učí každou vteřinu, minutu, hodinu a den. A když se bude učit správnému chování, potom ho musíme za tuto těžkou práci platit, tedy ho odměňovat. Když to neuděláme, bude hledat odměnu jinde, obvykle ji bude čerpat z prostředí kolem sebe, a to značkováním, čicháním, štěkáním, zvědavostí atd. Majitel je pro něj za této situace nedůležitý. A dokonce i směšný, když se bude snažit získat pozornost a spolupráci psa, který ho bude ignorovat.“ Neexistuje hloupější rada než: „musíte být pro psa zajímavý“ nebo „pes sám rozhoduje o tom, co je pro něj motivace“, když to nejdůležitější v životě dostane zdarma do misky. 

Nejlepší odměna

Tou nejsou v moderním tréninku oproti obecně zažitému povědomí pamlsky nebo pohlazení. „Nedává smysl psa celý den trápit hlady a manipulovat s ním podle svého, když může postupně jako odměnu dostávat celou denní dávku potravy,“ pokračuje František Jaroš. „Potrava je přirozená motivace i odměna pro 90 % psů. Není nic horšího, když se pes musí rozhodovat mezi odměnou z prostředí a majitelem, který pro něj nemá nic doopravdy důležitého. Pak je jasné, čemu dá pes přednost.“ Na začátku, než začnete používat variabilitu si to představte jednoduše. Místo trápení psa pohlazením, vlídným slovem nebo pamlskem, odměníte správné chování potravou. Pes jednoduše dostane během dne postupně celou denní dávku potravy, takže málo a často. Na Vás je, to jen správně naplánovat.

Nejdůležitější je, že pes se učí stejně jako člověk. Prostě krok za krokem a musí v nejlepším skončit, protože každý si nejlépe zapamatuje to poslední, co udělal. Potom musí odpočívat, aby si to správné chování zpracoval a zapamatoval. Odborně se tomu říká: zrání kognitivních funkcí.

Ano, potřebujete trpělivost, ale to není problém, když nebo jestli psa milujete. Jakmile pochopí, že svým chováním opravdu ovlivní výsledek, začne být přirozeně aktivní, bude se snažit a učit s radostí. To je smysl moderního tréninku: aktivní pes a reaktivní trenér. Nikdo přece nechce být jen postrkovaná loutka, člověk, ani pes, a to je výsledek klasického tréninku: aktivní trenér a reaktivní pes.

Místo k učení i odpočinku

Dítě potřebuje školní třídu, dospělý kancelář a pes místo s tzv. motivační osou. Tedy místo, o němž ví a dopředu očekává, že tam dostane odměnu a že ta odměna je lehce dostupná. Učení je potom už jen radost. Hodně vám přitom pomůže klikr, protože jeho cvaknutí je neutrální zvuk. Díky klasickému podmiňování, tedy podmíněným reflexům, je každé cvaknutí klikru pro psa reálná odměna, a proto je zbytečné až nebezpečné, pokaždé ještě odměnit potravou, protože přece chcete oddělit chování a odměnu. S klikrem není problém označit a odměnit správné chování do 0,5 vteřiny kdekoli, což je asi to nejdůležitější. Pes pořád ví, na čem je. A pochopí, že určité chování vede k odměně a začne vám takové chování sám nabízet. To je fáze vysvětlení chování – chování se objeví na stejném místě s motivační osou a ve stejný čas.

Používáte techniky tvarování chování jako je lákání, targeting, zachytávání, management prostředí, atd. Potom se pes naučí chování nabízet na různých místech s motivační osou a v různé časy. Teprve potom můžete přidat rušivé vlivy (lidi, psy, auta, zvěř, cyklisty, pachy, zvuky, atd) a opět musíte postupně. Nejdřív na bezpečnou vzdálenost (pes podnět neřeší), potom na útěkovou (pes přemýšlí, jestli uteče nebo zaútočí) a teprve potom na kritickou vzdálenost (pes se učí, dostává odměnu za neutrální reakci)

Fáze upevnění a zatížení chování je odpověď na Vaše pochybnosti, proč to, co psa naučíte na cvičáku nefunguje nikde jinde. Protože každá změna místa, času a situace je pro psa nové chování!

I když nám to může připadat jako paradox, psa musíme naučit odpočívat. Sám od sebe to neumí. Je to podobné, jako s dítětem. Nediskutujete s ním, kdy je třeba jít spát, a stejně tak odpočinek nařídíte i pejskovi. Pro něj je důležité mít vlastní prostor, soukromí jen a pouze pro sebe, kde ho nikdo neruší. A zatímco člověk potřebuje v průměru 6 až 10 hodin spánku denně, u psa je to 14 až 18 hodin. Pamatujte na to, že jenom odpočatý pes je ve „své kůži“ a optimálně připravený s vámi komunikovat a spolupracovat, tedy učit se.

„Taková spolupráce je potom radostí pro oba, pejska i jeho člověka,“ končí s úsměvem vysvětlení zásad moderního tréninku František Jaroš.

Rozhovor připravila: Patricie Mayová

Foto: Psí bible