Na evropských silnicích platí jiná pravidla slušnosti. Co by měli Češi vědět před cestou autem

Rychlostní limity nebo ceny dálničních známek si před cestou zjišťuje téměř každý. Méně známé jsou ale rozdíly v nepsané řidičské etiketě. Gesta a světelné signály, které čeští řidiči považují za samozřejmost, mohou mít v některých evropských zemích jiný význam nebo se vůbec nepoužívají.

Lidé z různých zemí totiž často používají nepsané signály, kterými varují před nebezpečím, děkují, omlouvají se nebo si vynucují přednost. Většina těchto gest sice vypadá univerzálně, jejich význam se ale v jednotlivých státech liší.

Česká republika má svou specifickou řidičskou kulturu – od rychlého bliknutí výstražnými světly jako poděkování až po pověru, že černá kočka přes cestu přináší smůlu. Místním lidem připadají tyto zvyky naprosto přirozené. Co se ale stane, když čeští řidiči vyrazí na letní dovolenou za hranice?

Studie společnosti carVertical, která se zabývá daty z oblasti automobilismu, ukázala, že 47 % řidičů považuje neznalost místní řidičské kultury za faktor, který může na silnici vytvářet nebezpečné situace. Dalších 33 % respondentů uvádí, že tento deficit občas vede k riskantním momentům. Pouze 10,9 % dotázaných si myslí, že to žádné riziko nepředstavuje, a 8,5 % si není jistých. Jak se tedy etiketa a kultura řízení liší napříč Evropou a co byste měli vědět, než nastartujete auto?

Stejný signál může v každé zemi znamenat něco jiného

Ačkoli řidiči po celé Evropě komunikují pomocí dálkových světel, výstražných blinkrů, gest a klaksonu, interpretace se liší podle země. Signál, který je v jedné zemi považován za zdvořilé gesto, může jinde působit agresivně.

Například v Rumunsku je blikání světly téměř samostatným jazykem. Rumuni ho sice používají ke standardnímu varování nebo k výzvě, aby jim druhý uhnul z cesty, bliknutí však může znamenat i pozdrav mezi kolegy (když se míjejí dva kamiony nebo taxíky), nebo dokonce vyjádření obdivu, když potkají výjimečné či vzácné auto. Dlouhé a agresivní blikání však zároveň nahrazuje vulgarismy vůči řidiči, který jim právě bezohledně vjel do cesty.

Naprostý opak agresivního blikání najdeme ve Velké Británii. Tam je probliknutí dálkovými světly téměř výhradně gestem zdvořilosti a ochoty dát přednost.

Dalším běžným signálem v Evropě je klakson. Většinou slouží k upozornění na bezprostřední nebezpečí. V mnoha zemích ho řidiči používají také tehdy, když jim dojde trpělivost – jako hlasitou výzvu, aby se auto před nimi konečně rozjelo. Na venkově v Chorvatsku, Rumunsku a ve Francii však krátké „píchnutí“ do klaksonu může znamenat také obyčejné „Ahoj, sousede!“. Ve Španělsku lidé troubí, když na silnici uvidí přátele nebo rodinu. Ve Francii či v Portugalsku je zase naprosto normální zatroubit při příjezdu k domu přátel, místo abyste zvonili na zvonek. Naproti tomu britští řidiči považují zbytečné troubení za projev agrese a špatné řidičské etikety.

Obecně platí, že země severní Evropy vnímají silniční komunikaci spíše funkčně a zdrženlivě. Řidiči v jižních a balkánských státech jsou naopak mnohem expresivnější a světla, klakson i gesta zapojují do každodenní interakce.

Signály, kterým porozumí každý Evropan

I když se stejná gesta či signály na silnicích vykládají v různých zemích odlišně, existují i univerzální pravidla. Například výstražná světla se k vyjádření vděčnosti používají v Litvě, Polsku, na Slovensku, v České republice, Rumunsku, Chorvatsku a dalších zemích střední a východní Evropy. Jako univerzální poděkování funguje také mávnutí rukou. V Belgii mají svůj vlastní způsob děkování řidiči kamionů – poté, co je někdo předjede, bliknou v rychlém sledu levým a pravým blinkrem. S tímto zdvořilostním vyjádřením se jinde v Evropě setkáte jen zřídka.

Používání klaksonu nemusí vždy znamenat jen varování před nebezpečím nebo ventilování frustrace. Vyzdobená kolona aut projíždějící městem za dlouhého a hlasitého troubení znamená jediné – svatbu! Tento zvyk všichni respektují a nikdo ho nepovažuje za agresivní v Česku, na Slovensku, v Srbsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Litvě ani v Lotyšsku. V Srbsku řidiči dokonce věří, že vjetí do takového svatebního průvodu nosí smůlu.

V Itálii, Španělsku, Portugalsku a Rumunsku se klakson často stává nástrojem k vyjádření radosti a podpory po velkých sportovních zápasech nebo během veřejných demonstrací.

„Probliknutí dálkovými světly je nejuniverzálnějším a nejrozšířenějším ‚tichým‘ varováním před policejními patrolami, rychlostními radary, nehodami nebo překážkami na silnici. Využívá se intenzivně téměř po celé Evropě. V Itálii je však takové varování před policií zákonem přísně zakázáno,“ upozorňuje Matas Buzelis, expert na automobilový trh ze společnosti carVertical.

Doma jako ryba ve vodě, v zahraničí ne tak docela

Průzkum společnosti carVertical ukazuje, že řidiči ovládají etiketu své domovské země na jedničku – více než 60 % respondentů uvedlo, že nepsaná pravidla místního provozu dobře zná. Na cestách do zahraničí však sebevědomí ubývá. Ačkoli k vyloženým zmatkům nedochází neustále, přibližně dvě třetiny řidičů přiznávají, že se s neznámými řidičskými zvyky minimálně občas setkají.

To jen potvrzuje, že pokud chcete prožít dovolenou bez stresu a vyhnout se nepříjemným situacím na silnici, měli byste si zjistit nejen ceny dálničních známek, ale také zvyklosti tamních šoférů. Řidiči v různých zemích totiž na silnici nejen jinak komunikují, ale také si odlišně vykládají dopravní předpisy.

„Kvůli nízkým pokutám a toleranci radarů existuje v Belgii, České republice, na Slovensku, v Litvě a Lotyšsku nepsaná ‚norma‘ jezdit mírně nad povoleným limitem. Ve Skandinávii vás však i malé překročení rychlosti vyjde na astronomickou částku, takže mnoho řidičů po návratu z dovolené najde ve schránce dopis od tamní policie,“ vysvětluje Buzelis.

Místní tradice za volantem přesahují hranice předpisů

Místní řidičskou kulturu netvoří jen pravidla nebo signály, ale také pověry a drobné rituály. V Itálii, Česku a Chorvatsku někteří řidiči stále věří, že černá kočka přes cestu nosí smůlu. V Rumunsku, Srbsku a Portugalsku si zase lidé běžně dávají do aut na ochranu náboženské symboly, jako jsou růžence, křížky nebo ikony.

Jinde jsou místní návyky jednoduše součástí každodenního života na silnici. Nálepka s javorovým listem žádá v Litvě ostatní o trpělivost se začínajícím řidičem, britští motoristé jsou známí tím, že dávají svým autům jména, a čeští i slovenští spolucestující stále hrají na „žluté auto“. V Itálii se řidiči mohou vyhýbat cestování nebo přebírání nového vozu v úterý a v pátek, zatímco ve Španělsku a Velké Británii někteří řidiči při průjezdu tunelem nebo kolem hřbitova zadržují dech, aby zahnali smůlu.

Nastudovat si před cestou pár místních zvyků se sice nemusí zdát tak důležité jako kontrola rychlostních limitů nebo nákup dálniční známky, ale dokáže vám to cestu výrazně usnadnit a ušetřit vás stresu.

Studie společnosti carVertical vychází z průzkumu zobrazovaného na načítací obrazovce přehledů carVertical. Průzkum probíhal od června do července 2026 a zapojilo se do něj přes 4 000 respondentů z více než 25 zemí. Vzhledem k tomu, že průzkum cílil jen na uživatele společnosti carVertical, představuje tento vzorek osoby, které se aktivně zajímají o ojeté automobily.

carVertical je společnost specializovaná na přehledy historie vozidel. Působí v 37 zemích: převážně v Evropě, ale také v USA, Mexiku a v Austrálii. Díky tomu, že čerpá data z více než 1 000 registrů a databází po celém světě, carVertical poskytuje komplexní přehledy, které zákazníkům pomáhají rozhodovat se při nákupu ojetých vozidel informovaně.